Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14097.


Při výměře bolestného nelze přihlížeti ke stupni škůdcova zavinění.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1935, Rv I 265/33.) Žalobou, o niž jde, domáhala se žalobkyně Marie M. na Václavu N. jako vlastníku auta a na Jindřichovi B., jenž jí úraz autem způsobil, náhrady škody 31563 Kč. Prvý soud žalobu proti Václavu N. zamítl, žalobě proti Jindřichovi B. částečně vyhověl a přisoudil žalobkyni 3403 Kč, z toho na bolestném 2804 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobkyně, jímž vzala v odpor jen výši přisouzeného bolestného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání dovozuje, že při výměře bolestného jest bráti zřetel i na stupeň zavinění žalovaného, škůdce, který škodu, bolest způsobil, při čemž poukazuje k odůvodnění svého právního názoru jednak na ustanovení § 1331 obč. zákona, podle něhož má škůdce, byla-li škoda způsobena ze zlého úmyslu nebo činem trestným, nahraditi dokonce i cenu zvláštní obliby, jednak na ustanovení § 1325 obč. zák., podle něhož jest bolestné vyměřiti podle vyšetřených okolností, mezi které jest počítati i stupeň viny škůdcovy. Občanský zákon má však v §§ 1325 až 1332 zvláštní ustanovení o nárocích na náhradu škody způsobené na těle, osobní svobodě, cti a majetku a pro rozsah každého z nich jsou dána zvláštní odchylná ustanovení. Stanoví-li se pro rozsah náhrady škody způsobené na těle v § 1325 obč. zák., že škůdce má nahraditi poškozenému bolestné vyšetřeným okolnostem přiměřené, jest pro rozsah tohoto náhradního nároku jen toto zvláštní ustanovení zákona rozhodné a nikoliv ustanovení § 1331 obč. zák., které pojednává o náhradě škody způsobené škůdcem na majetku poškozeného, podle něhož ovšem rozsah náhrady škody se řídí stupněm zavinění škůdcova. Při výměře bolestného nelze stupeň zavinění považovati za důležitou okolnost, k níž jest přihlížeti. To vysvitá z ustanovení § 1325 obč. zák., kde se na rozdíl od ustanovení § 1329 a 1331 obč. zák. neklade vůbec důraz na stupeň zavinění. Plyne to však i z úvahy, že náhrada bolestného nemá býti trestem za bezprávný čin, nýbrž má býti poškozenému přiměřenou náhradou za útrapy, jež vytrpěl.
Citace:
č. 14097. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 67-68.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).