NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 15915.

Odpovědnost provozovatele lázní.
Lázeňskému hostu nepřísluší nárok na náhradu škody, manipuloval-li svémocně s ventily lázeňského zařízení a byl-li proto opařen horkou parou.
(Rozh. ze dne 11. března 1937, Rv I 1395/35.)
Žalobkyně se na žalované obci domáhá náhrady škody, kterou utrpěla jako lázeňský host v lázních žalované dne 12. května 1933. Soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud uznal žalobní nárok polovicí.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice. Důvody:
Odvolací soud uznal žalobkynin nárok na náhradu škody způsobené tím, že žalobkyně jako lázeňský host v lázních žalované obce dne 12. května 1933 byla opařena horkou parou, odůvodněným polovicí, shledav spoluzavinění žalované v tom, že opominula po připravení lázně odstraniti všechno, co by mohlo věstí k úrazu koupajících se lázeňských hostů, zejména páku od přívodního ventilu, aby s ní nikdo nemohl manipulovati, a že nevyvěsila v kabině upozornění, že se host nesmí ventilu do- týkati, že jest to nebezpečné. Neprávem ovšem namítá dovolatelka, že toto opominutí není bezprávným proto, že není zákonného předpisu, že lázeňští hosté se nesmějí dotýkati zařízení určených pro přívod horké páry do koupelí. Opominutí kromě obligačního poměru jest arci bezprávným jen, je-li podle zákona povinnost k positivnímu jednání; není však třeba, by tuto povinnost ukládal zvláštní zákonný předpis, týkající se konkrétního případu, nýbrž stačí, je-li povinnost k positivnímu jednání uložena zákonem všeobecným, vztahujícím se ke všem případům, na něž zákonodárce rozumně mohl pomýšleti. Takovými všeobecnými předpisy jsou též ustanovení §§ 335, 431 tr. z., kterýmiž má býti zabráněno i nahodilému poškození (rozh. č. 11509 Sb. n. s.). Ale v projednávaném případě nejde vůbec o náhodu žalovanou jako provozovatelkou lázní zaviněnou (§ 1311 obč. zák.). Nižší soudy, neuvěřivše žalobkyni se zřetelem na posudek soudního znalce inž. A. N. a na výpověď svědků J. Z., výslovně vyloučily možnost, že se žalobkyně dotkla onoho přívodního kohoutku buď nedopatřením, anebo že na něj upadla následkem nevolnosti, a že by tím byl přívod páry otevřen, zjistily naopak, že k úrazu mohlo dojíti pouze tím, že žalobkyně sama pákou otáčela, ať již z jakéhokoli důvodu, a že tím tedy sama ventil otevřela. Žalobkyně vykonala tudíž chtěné jednání, k jehož provedení musila oběma rukama použiti značné síly. Právem poukazuje soud první stolice na to, že žalobkyně byla povinna vynaložiti potřebnou pozornost a opatrnost a že tak neučinila, manipulovala-li svémocně s ventily lázeňského zařízení. Není tu proto příčinné souvislosti mezi škodou vzešlou žalobkyni vlastními zaviněními a tvrzeným opominutími žalované obce, naopak škoda vznikla z vlastního činu žalobkyni chtěného, za nějž žalovaná neodpovídá.

Citace:

Čís. 15915. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 318-319.