NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2376.

»Skutečným násilným vztažením ruky« (§ 81 tr. zák.) jest jakékoliv jednání, které směřuje přímo nebo nepřímo proti vrchnostenské osobě, donucujíc ji, by buď zdolala odpor pachatelův vynaložením fysické síly neb od zamýšleného úkonu upustila.
Pokus zločinu veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. jest pojmově možným.
»Zbraní« ve smyslu §u 82 tr. zák. jest jakýkoliv předmět, který — jsa vhodným prostředkem ke způsobení újmy na těle a zvyšuje útočnou schopnost pachatelovu — stupňuje vážnost útoku nebo vyhrůžky a znesnadňuje zdolání odporu pachatelem zahájeného neb opovězeného nad míru, která jest dána, omezí-li se pachatel pouze na své tělesné síly; spadá sem i vědro.
(Rozh. ze dne 15. května 1926, Zm I 96/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 18. ledna 1926, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí a to Antonín P. a Heřma P-ová podle §§ů 81, 82 II tr. zák., Anna P-ová podle §u 81 tr. zák., Anna P-ová a Heřma P-ová mimo to též přestupkem podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
S námitkami zmateční stížnosti, že při skutcích Anny a Heřmy P-ových nešlo o násilné vztažení ruky a že vedro na vodu není zbraní, nelze souhlasiti. Skutečným násilným vztažením ruky jest jakékoliv jednání, které směřuje přímo nebo nepřímo proti vrchnostenské osobě, donucujíc ji, by buď zdolala odpor pachatelův vynaložením vlastních sil fysických neb od zamýšleného úkonu upustila. Anna i Heřma P-ovy chytily a držely strážníky za pláště, by jim je strhly. Jednání dotklo se přímo šatů a nepřímo samých těl strážníků a tito byli jím nuceni, vyprostiti vynaložením vlastních sil své pláště z rukou obžalovaných, by si tak zjednali volnost pohybu nutnou к odvedení (zatčení) Antonína P-a — nebo ponechati Antonína P-а netknutého, ač při jeho neposlušnosti zatčení mu opovězené nemohlo býti provedeno jinak, než tím způsobem, že ho strážníci uchopí a odvedou. Zbraní pak jest po rozumu §u 82 tr. zák. jakýkoliv předmět, který — jsa vhodným prostředkem ke způsobení újmy na těle a zvyšuje útočnou schopnost pachatelovu — stupňuje vážnost útoku nebo vyhrůžky a znesnadňuje zdolání odporu pachatelem zahájeného neb opovězeného nad míru, která jest dána, omezí-li se pachatel pouze na své tělesné síly. Netřeba se šířiti o tom, že se ke způsobení škody na těle hodí a že jest proto zbraní i vědro, zejména při úderu na hlavu, jakým podle rozsudečného zjištění Henna P-ová strážníkům hrozila.
Názor, vyslovený zástupcem zmateční stížnosti při veřejném roku zrušovacím, že by nanejvýše mohlo jíti o pokus, jenž prý podle zákona tu není možný, nemá opory v zákonu, pokud se týče ve skutkových zjištěních nalézacího soudu. Nehledíc ani k tomu, že podle toho, jak skutková podstata je zákonem vymezena, pokus není pojmově vyloučen ani při zločinu podle §u 81 tr. zák., ani při témže zločinu kvalifikovaném podle §u 82 tr. zák. (jenž neobsahuje zvláštní skutkové podstaty), — není tato námitka v souzeném případě na místě již proto, že podle skutkových zjištění napadeného rozsudku jest nad vši pochybnost zřejmo, že čin byl dokonán.

Citace:

č. 2376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 309-310.