Čís. 4491.

Poukázal-li cizozemský poručenský soud poručníka, aby podal o zvýšení výživného žalobu na nemanželského otce, bydlícího v tuzemsku, nemůže tuzemský soud procesní žalobu odmítnouti z důvodu, že nárok měl býti uplatňován v mimosporném řízení cizozemským soudem. Třebas ve smíru o výživném nemanželského dítěte bylo doloženo, že jsou jím zapraveny všechny nároky nemanželského dítěte proti jeho otci pro minulost a budoucnost, může se dítě domáhati zvýšení výživného, změnily-li se podstatně poměry.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, R I 983/24).
Žalobu nemanželského dítěte, bydlícího v Rakousku, proti otci o zvýšení výživného procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel pokládá řízení nižších stolic za zmatečné, protože se prý lze zvýšení výživného, pro nemanželské dítě rozsudkem anebo soudním smírem stanoveného podle §u 16 první dílčí novely k obč. zák. domáhati jen v řízení nesporném, před poručenským soudem, a snaží se svůj názor opříti o plenární rozhodnutí tohoto Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 1922, čís. pres. 1107/22 (uveřejněné ve sbírce n. s. pod čís. 2101). Činí tak neprávem. Poručenským soudem nezletilého žalobce je soud cizozemský. Poukázal-li cizozemský poručenský soud poručníka, by podal o zvýšení výživného žalobu na nemanželského otce, bydlícího v tuzemsku, nemůže tuzemský soud procesní žalobu odmítnouti z důvodu, že nárok měl býti uplatňován v mimosporném řízení před cizozemským soudem. V tomto smyslu rozhoduje Nejvyšší soud v ustálené již praxi. Obšírné důvody pro tento jeho názor lze seznati mimo jiné z rozhodnutí uveřejněného pod čís. 2338 jeho sbírky. Napadené rozhodnutí je v podstatě správné, i po stránce věcné. Žaloba se domáhá zvýšení výživného pro podstatné zlepšení poměrů žalovaného od doby, kdy bylo podle smíru zapraveno odbytným 6400 K rak. Tomu není — jak žalovaný míní — závadou doložka narovnání ze dne 12. a 15. července 1920, že jím jsou všechny nároky nemanželského dítěte proti jeho otci pro minulost i budoucnost zapraveny. Podobné smíry platí vždy, není-li v nich výslovně nic jiného smluveno, za ujednané jen s výhradou, že se zachovají dítěti další nároky na přiměřenou — nikoli jen nutnou — výživu pro případ změny v jeho potřebách nebo v poměrech nemanželského otce. Ve smíru stran nebylo výslovně nic jiného umluveno. Platí proto řečená výhrada tak zvaná doložka rebus sic stantibus i pro ně. Za podstatnou změnu v poměrech nemanželského otce jest pokládati jak nepředvídaný vzrůst jeho hospodářské mohoucnosti, tak i poklesem valuty nastalou změnu při smíru předpokládaného poměru odbytného k jeho majetku a příjmům. Za takových změn poměrů vyžaduje jak důvěra v platnost smlouvy tak právo dítěte na výživu přiměřenou otcovu jmění, by otcovy povinnosti byly nově upraveny. (Srovn. plenární rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1924, č. pres. 299/24 čís. sb. 4213.) Aby při této nové úpravě mohlo býti patřičně přihlíženo k nynějším poměrům otcovým o tyto mohly býti náležitě srovnány s jeho poměry v době původního smíru, je nezbytno, jeho nynější hospodářskou mohoucnost zjistiti. Odvolací soud tudíž nepochybil, když rozsudek prvé stolice zaujavší jiné právní stanovisko, zrušil, aby řízení v tomto směru bylo doplněno.

Citace:

č. 4491. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 807-808.