NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 8754.

Ani úmrtí ani vystoupení společníka z veřejné obchodní společností v likvidací nelze zapsati do obchodního rejstříku.
(Rozh. ze dne 1. března 1929, R II 48/29.) Rejstříkový soud zamítl návrh společníků na výmaz veřej- ného společníka Jakuba T-а z obchodního rejstříku u firmy Bratří T-ové. Důvody: Výmaz v obchodním rejstříku jest technickým provedením, jehož podmínkou jest zápis jisté události v rejstříku, tedy v projednávaném případě zápis »vystoupení« společníka Jakuba T-а ze společnosti. Ježto však společnost Bratří T-ové se již zrušila jednomyslným usnesením všech společníků a toto zrušení bylo zapsáno do obchodního rejstříku se všemi společníky jakožto likvidátory již 4. května 1926, nelze u této společnosti, již zrušené, zapsati, by některý společník ze společnosti vystoupil tak, jak je tomu u nezrušené veřejné obchodní společnosti, trvá-li společnost dále se zbylými společníky buď podle staré dohody (čl. 127 obch. zák.), nebo podle nové úmluvy a kdy jedině by bylo možné vymazati vystoupivšího společníka. U zrušené veřejné obchodní společnosti, jež likviduje, nelze se riditi předpisy obchodního zákona o vystoupení společníka (čl. 144 obch. zák.). Náleželo proto soudu, by se zřením k čl. 12 obch. zák. odepřel výmaz společníka Jakuba T-а. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stačí poukázati ke správným důvodům napadeného usnesení. Skutečnost, že Jakub T. přestal býti likvidátorem společnosti, byla v rejstříku vyznačena. Úmrtí jeho nemá věcně právních účinků na osud společnosti, jejíž zrušení již dříve jinou právní skutečností, souhlasným usnesením všech společníků, bylo přivoděno (čl. 123 čís. 4 obch. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka neuplatňuje sice výslovně žádný z důvodů § 16 nesp. říz., avšak z vývodů dovolacího rekursu lze seznati, že napadá rozhodnutí rekursního soudu pro zřejmý rozpor se zákonem a se spisy; leč neprávem. Nejde o to, že stěžovatelka nebo její bývalý společník Jakub T. má právní zájem na tom, by jeho vystoupení z likvidující společnosti bylo vyznačeno v obchodním rejstříku, nýbrž jen o to, že podle čl. 12 obch. zák. lze činiti do obchodního rejstříku pouze zápisy v tomto zákoně nařízené. Není účelem obchodního rejstříku by podával zevrubný obraz veškerých právních poměrů obchodníků, nýbrž má vyhlásiti jen jednotlivé právní poměry zákonem výslovně vytčené. Zápis stěžovatelkou žádaný není však nařízen obchodním zákoníkem, jak soudy nižších stolic správně dovodily, a proto právem žádost zamítly. Při tom nesejde na tom, že rekursní soud má omylem za to, že společník Jakub T. zemřel, neboť ani úmrtí ani vystoupení společníka ze společnosti v likvidaci nemůže býti ve smyslu čl. 12 obch. zák. zapsáno do obchodního rejstříku.

Citace:

č. 2103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 511-512.