Čís. 15989.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n.).
Vliv vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. o úpravě obchodu s obilím, mlýnskými výrobky a některými krmivy na výpočet pachtovného.
Jak jest vypočísti pachtovné, byla-li podle pachtovní smlouvy vzata za základ průměrná cena obilí, znamenaná na Pražské plodinové burse.
Po 1. říjnu 1934 jest vzíti za základ výpočtu průměr cen výkupních, za něž československá obilní společnost od výrobců nakupuje, nikoli průměr mezi cenou výrobní a prodejní, za niž uvedená společnost obilí dále prodává.
Cenou ve smyslu § 2 vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n. jest cena, o níž lze podle obyčejného běhu věci předpokládati, že jí pachtýř za obilí dosáhne.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1937, R I 113/37.)
K návrhu pachtýřovu, aby bylo pachtovné za léta 1934 a 1935 upraveno podle vlád. nařízení č. 164/1933 Sb. z. a n. (nikoli podle vl. nař. č. 272/1934 Sb. z. a n.) soud prvé stolice stanovil pachtovné za rok 1934 částkou 23416 Kč 90 h a za rok 1935 částkou 27193 Kč 61 h. Rekursní soud, vyhověv částečně rekursu pachtýřovu, snížil pachtovné za rok 1934 na 22533 Kč 10 h a za rok 1935 na 25342 Kč 45 h.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, aby znova rozhodl.
Civilní rozhodnutí XIX. 26 Důvody:
K dovolacímu rekursu propachtovatelky:
Podle odstavce III pachtovní smlouvy ze dne 28. listopadu 1925 byla pro výpočet pachtovného vzata za základ cena metrického centu pšenice, a to podle průměrných cen Pražské plodinové bursy k 1. 10., 1. 1., 1. 4. a 1. 7. každého roku. Uvedený způsob výpočtu ceny musí podle poslední věty § 2 vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n. zůstati nezměněn. Další díl odstavce III pachtovní smlouvy, určující jakost a druh obilí, které může propachtovatel podle své volby žádati in natura místo pachtovného v penězích, nemůže míti význam pro výpočet pachtovného, ježto toto další ustanovení bylo, — jak ostatně i propachtovatel ve svém dovolacím rekursu udává, — zamýšleno jenom jako výjimka z pravidla pro nepředvídané případy; jest úplně samostatnou částí, s výpočtem pachtovného nesouvisící, což plyne i z toho, že dává propachtovateli právo požadovati in natura trojí druh obilí, totiž pšenici, ječmen i žito, každého jednu třetinu. Ustanovení prvé části III. odstavce pachtovní smlouvy jest jasné, neboť nemluví o pšenici nejlepší jakosti a nestanoví, jakou váhu má míti 1 hl pšenice, jejíž cena se má vzíti za podklad, nýbrž mluví o »průměrné bursovní ceně Pražské bursy«. Proto jest nutno při výpočtu pachtovného zjistiti bursovní ceny, platné na Pražské burse v rozhodné dny, a to parita Praha, jednak za pšenici tvrdou, jednak za pšenici měkkou, a to ve všech jakostech, jimiž se na Pražské burse obchoduje, načež jest vzíti ze všech jakostí a druhů průměr. Totéž obdobně bude nutno učiniti i stran ceny ječmene. Pochybil tedy první soud, vzal-li za podklad ceny červené pšenice ve váze 82 až 84 kg a ječmene výběrového. Rekursní soud sice provedl částečně doplnění novým dotazem na Pražskou bursu, avšak nezjistil průměr cen od nejnižší až do nejvyšší hektolitrové váhy pšenice resp. ječmene na burse obchodovaných. Také rekursní soud neudává, podle jakých zásad se řídil při svém vypočtení cen, a nelze se toho bezpečně dopátrati ani srovnáváním jednotlivých číslic.
K dovolacímu rekursu pachtýře:
Tento dovolací rekurs jest oprávněný, pokud vytýká, že, počínajíc dnem 1. října 1934, nebyly vzaty za základ výpočtu výkupní ceny s příslušnými srážkami, nýbrž průměr mezi výkupními a prodejními cenami. O výpočtu ceny obilí bylo ujednáno jenom to, že se vezmou za základ průměrné ceny Pražské plodinové bursy. Až do vydání vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 137 Sb. z. a n., kterým byl upraven obchod obilím, byla jednotná bursovní cena, avšak od té doby jest rozeznávati cenu výkupní, za kterou Československá obilní společnost od výrobců nakupuje (§ 22 uved. vlád. nař.) a cenu prodejní, za kterou obilí dále prodává (§ 25 a 27 uved. vlád. nař.). Podle úmyslu zákonodárcova, který chtěl vládním nařízením č. 164/1933 Sb. z. a n. pomoci zemědělským pachtýřům v jejich tísni, způsobené všeobecnou hospodářskou krisí, jest míti za to, že se slovem »cena« v § 2 vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n. rozumí jenom ona cena, o niž lze podle obyčejného běhu věci předpokládati, že ji pachtýř za obilí může dosáhnouti. Proto jest ujednání stran v souzeném případě vyložiti tak, že se má vzíti za základ výpočtu po 1. říjnu 1934 průměr cen výkupních a nikoli průměr mezi cenou výkupní a cenou prodejní. K různým srážkám z výkupních cen nelze však přihlížeti, neboť v odst. III pachtovní smlouvy není pamatováno na žádné srážky. Proto musilo býti napadené usnesení zrušeno.

Citace:

Čís. 15989.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 433-435.