Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1684.


Nemanželský otec jest oprávněn žádati, by mu bylo dítě odevzdáno do výchovy, není-li matka s to, by je sama vychovávala, ač-li poručenský soud neuzná v zájmu dítěte vhodným jiné opatření.
(Rozh. ze dne 23. května 1922, R I 481/22.)
Soud prvé stolice uložil nemanželskému otci platiti na výživné dítěte, jež bylo v péči u poručníka, měsíčně 100 K, pominuv návrh otce, by mu bylo dítě odevzdáno do výchovy a výživy. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by nejprve rozhodl o zmíněném návrhu nemanželského otce. Duvody: Dle § 169 obč. zák. nemůže otec odníti matce nemanželské dítko, pokud je sama chce a může vychovávati, a jest na otci, by platil výživné. Kdyby však dobru dítěte hrozilo nebezpečí výchovou matky, jest otec povinen, dítě matce odejmouti а k sobě vzíti nebo je jinak bezpečně a slušně umístiti. Povinnost tato vzchází mu nejen v uvedeném případě, nýbrž i tehdy, není-li matka s to, aby sama dítě vychovávala. Dle zákona jest tedy nemanželský otec zásadně povinen hraditi pouze náklady výchovy dítěte u matky. Kromě toho má nemanželský otec povinnost a právo, převzíti dítě do své péče a výchovy nebo je umístiti na své útraty jinde. Z toho plyne, že nemanželský otec není bez dalšího a za všech okolností povinen platiti výlohy z umístění dítěte u třetích osob, jmenovitě stalo-li se tak bez jeho souhlasu a bez právního důvodu. Není proto v tomto případě otec bez dalšího povinen, hraditi výlohy výchovy dítěte u poručníka. Ježto projevil ochotu, vzíti dítě do své péče, neměl býti jeho návrh opomenut a neměl býti bez dalšího uznán povinným platiti výživné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí názor druhé stolice a poukazuje stěžovatele na důvody rekursního soudu s dodatkem, že vzhledem k ustanovením §§ 166, odstavec druhý, 169 a 171 odstavec druhý obč. zák. nelze pochybovati o tom, že otec nemanželského dítěte jest oprávněn žádati, by mu dítě bylo odevzdáno do výchovy, není-li matka s to, by je vychovávala. Zvláště z doslovu § 169 obč. zák., že otec nesmí matce dítě odníti, pokud tato je vychovati chce a muže, nutno dovozovati, že v tomto případě otec jest oprávněn ke zmíněnému návrhu, předpokládajíc ovšem, že poručenský soud nepovažuje ve prospěchu dítěte za účelné jiné opatření.
Citace:
č. 1684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 515-516.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).