NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 5028.

Administrativní řízení. * Jestliže advokát za příjemce poštovních zásilek označil poštovnímu úřadu jen určité zaměstnance své kanceláře, jest doručení výměru správního úřadu poštou jinému zřízenci kanceláře právně neúčinné.
(Nález ze dne 20. října 1925 č. 19382).
Věc: Firma .... ve V. (adv. Dr. Eugen Pštross z Prahy) proti ministerstvu obchodu o vývozní poplatky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Podáním de praes. 2. ledna 1922 žádala stěžující si firma o vrácení části poplatku zaplaceného za vývozní povolení. Firma udala, že toto povolení, v němž udán byl Hamburk jako stanice určení, bylo na její žádost nahrazeno povolením jiným, znějícím na vývoz do Rakouska, a ze tohoto povolení bylo jen částečně použito. Jako doklad, že není vinna neuskutečněním obchodu, předložila st-lka dopis firmy M. v Berlíně a Hamburku z 25. srpna 1921.
Naříkaným rozhodnutím nebylo této žádosti vyhověno, poněvadž důvody žádosti, zejména že neuskutečnění obchodu se stalo bez viny stěžující si firmy, nejsou prokázány korespondencí cizozemské firmy, po případě jinými konkrétními doklady.
Ve stížnosti na nss podané tvrdí stěžující si firma, že nař. rozhodnutí bylo jí doručeno teprve dne 22. listopadu 1925. Žal. úřad v odvodním spise namítá však, ze se doručení stalo již dne 18. května 1923 do rukou právního zástupce stěžující si firmy, poukazuje na stvrzenku ve spisech založenou a navrhuje, aby stížnost byla jako opožděná odmítnuta. Musil se proto nss zabývati nejprve otázkou, kdy bylo nař. rozhodnutí s právním účinkem doručeno právnímu zástupci stěžující si firmy, a je-li vzhledem k tomu stížnost na tento soud podána v 60 denní preklusivní lhůtě, stanovené v § 14 zákona o ss.
O doručení tohoto rozhodnutí jest ve správních spisech založena stvrzenka z 18. května 1923, podepsaná Františkem R., jenž byl zaměstnancem advokátní kanceláře právního zástupce stěžující si firmy. Stížnost toto doručení za právně účinné neuznává, poukazujíc na to, že k přijímání poštovních zásilek pro právního zástupce firmy byli zmocněni způsobem, platným předpisům vyhovujícím, jiní tři zaměstnanci jeho advokátní kanceláře, kdežto František R. zmocněn nebyl.
Tento právní názor stížnosti uznal nss správným, uváživ, že dle všeobecných zásad platných pro řízení správní má se doručení rozhodnutí neb opatření správního úřadu státi pravidelně buď do vlastních rukou strany neb jejího zákonitého zástupce aneb do rukou osoby náležitě zmocněné. Soud neměl příčiny zabývati se otázkou, mohlo-li by se doručení s právními účinky státi kterémukoli zaměstnanci advokátní kanceláře v tom případě, kdyby určití zaměstnanci advokátní kanceláře nebyli pro přijímání poštovních zásilek určeni, neboť v daném případě jest mimo veškerou pochybnost, že k přijímání poštovních zásilek pro právního zástupce stěžující si firmy byli přípustným způsobem označeni a zmocněni tři zaměstnanci advokátní kanceláře, nikoli však František R., jenž stvrzenku a doručení podepsal. Se zřetelem k tomu nemohl soud uznati za právně účinné doručení nař. rozhodnutí do rukou toho zaměstnance, nýbrž teprve doručení, jež se stalo dne 22. listopadu 1923, jehož účinnost st-lka nepopírá, a shledal proto, že stížnost, která byla dána na poštu za účelem dopravy na tento soud dne 19. ledna 1924, jest podána včas.

Citace:

č. 5028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 342-343.