NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Dr. jur. Rudolf Rauscher: Dědické právo podle českého práva zemského.
— V Bratislavě 1922. Právnická fakulta univ. Komen. »Knihovna sv. 5. 8° str. 98. — Po dlouhé době dostává se nám opět do rukou obšírná studie o celém oddílu historického práva českého. Že autor se k ní svědomitě připravoval, není jen možno posuzovati z pravé spousty poznámek, kterými doprovází svůj obšírný tekst výkladů, nýbrž i z toho, že dříve než přistoupil k této knize zpracoval celou jednu její kapitolu o zvolené posloupnosti ve studii zvláštní, již jsem posoudil ve 3. ročníku tohoto časopisu (str. 44, 43). To, co bylo tehdy řečeno, zůstává i nyní v platnosti pro ony části, v nichž Rauscher použil dřívější své práce (část III.), z nichž však pouze paragrafy o dání dskami po smrti (§ 8) a o zápisu k dědictví dluhem (§ 9) zůstaly beze změny, kdežto ostatní byly valně doplněny a přepracovány, jak k tomu autor dospěl dalším studiem a jak toho vyžadovala systematika celé knihy.
Práci rozvrženou na šest kapitol zahajuje autor úvodem, v němž poukázav na úzkou spojitost vývoje dědického práva s právem vlastnickým podává kritický rozbor dosavadní literatury o tomto předmětu, všímaje si zároveň i literatury jinoslovanské. V následující stati (§ 1) přechází již k úvahám vlastním a probírá předem povahu rodinného nedílu českého. Je to vlastně revise vývodů Kadlcových s hlediska dědického práva, při níž se ovšem naskýtá řada zajímavých úvah jako na př. pokud nedílný mohl míti v držení statky nabyté vedle rodinného jmění, o synovu právu žádati rozdíl, jak vzniká podělení jednotlivých nedílných atd. Celkem vyznívají jeho úvahy týmž tónem jako ve známé studii Kadlcově. Vlastní práce Rauschrova počíná teprve § 2., v němž probral pojem a vývoj posloupnosti u nás. Konstatuje tu přímou závislost dědického práva na právu rodinném, jež je hlavním důvodem, proč krevní příbuzenství hraje tak značnou roli a proč jsou příbuzní po přeslici ve starší době úplně vyloučeni z posloupnosti. Touto závislostí vázanou na rodinném společenství statků neuskutečňuje se v čes. právu universální sukcesse. Je pak hlavní otázkou, jak se zařizuje posloupnost mezi více nedílnými příbuznými, kde se čítá podle kolen či pokolení, při čemž se vylučují ascendenti a nápady jdou pouze vpřed. Při tom linie přímá není obmezena, kdežto ostatní končí 4. kolenem. Autor měl příležitost, pojednávaje o způsobu počítání dědického, setkati se polemicky s Blochem a Kossem a správně zůstal se svou kritikou obou prací v poznámkách, poněvadž zatěžovati tekst věcí odbytou v právu i historii by nebylo stálo za to. Paragraf končí se vypsáním vývoje dědické posloupnosti, v němž poněkud postrádáme většího vyřešení otázky vlivů cizích.
V druhé části jedná o posloupnosti po rodu: Jednak o posloupnosti mužských příbuzných, v níž je zajímavý vývoj k zákazu z r. 1497, že syn nemůže žádati za života otcova díl a podobně i formulace důvodů vylučujících syna z dědictví, jednak o posloupnosti žen. V paragrafu o odúmrtí rekapitulují se vývody z dřívějších prací.
Stran části třetí o zvolené posloupnosti lze opakovati referát dříve zmíněný. Kapitola tato jasnou dikcí patří k nejlepším z celé práce. Konečně ve 4. části zmínil se autor a nabytí dědictví, jež se velmi zjednodušuje u nedílných a o ručení za dluhy zůstavitelovy. V doplňku probrány jsou změny dědického práva podle Obnovených Zřízení.
Bohatost zpracované látky vysvítá z uvedených bodů. Obsaženo je tu celé historické právo, tedy partie ze soukromého práva velmi obsáhlá a nesnadná. A tím, myslím, lze vysvětliti určité nedostatky zejména občasné nejasné formulace, neboť není možno shrnouti na tak malém prostoru kriticky zpracované (i s pomocným aparátem pramenným i literárním!) dědické právo. Potvrzuje to, že autor, který je vázán tématem tak obšírným, nemůže vyhověti na dvě strany: stručnosti a důkladnosti. Dva styly se střetnou: a zhuštěním látky nepřiblížíme se k jasnosti. Není tedy třeba připomínati, že tím větší je zásluha Rauschrova, že se mu podařilo vyhověti obojímu směru.
Ča.

Citace:

Dr. jur. Rudolf Rauscher: Dědické právo podle českého práva zemského.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 1, s. 43-44.