Č. 6047.

Hospodaření s uhlím: K výkladu nálezu nss-u Boh. 3371 adm. stran příplatku k uhelným cenám, určeného pro výstavbu státních obytných budov pro horníky.
(Nález ze dne 10. listopadu 1926 č. 12800.)
Věc: Akciová společnost železárny R. N. v R. (adv. Dr. Arnošt Urban z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o vrácení příplatků na stavební fond hornický.
Výrok. Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — — — — — — —
Po vydání tohoto nálezu nss-u Boh. 3371 adm. požádaly železárny v R. a N. min. veř. prací, aby vrátilo jim zaplacené příplatky v částkách 154569 K 25 hal., případně 86881 K 51 h, ježto dle svrchu uvedeného nálezu nebyly tyto firmy povinny k placení zmíněných příplatků. K žádosti předložen seznam firem, od nichž st-lka uhlí odbírala, a jimž příplatky pro min. veř. prací zapravila.
Min. veř. prací sdělilo st-lce nař. výnosem, že žádost její jest neodůvodněna, poněvadž cit. nálezem zřejmě bylo uznáno, že k nejvyšším cenám uhlí jisté přirážky přípustné jsou, a bylo toliko vysloveno, že není zákonného podkladu k tomu, aby min. veř. prací ukládalo dolům povinnost tyto přirážky vybírati a odváděti, nikterak však nebylo uznáno, že konsumenti nemusí je platiti.
O stížnosti železáren do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: — — — — — — —
Žal. úřad nevystihl správně smysl právního názoru v cit. nálezu vysloveného.
Nss uznal, že jediným myslitelným právním základem vybírání příplatků k uhelným cenám pro výstavbu obytných budov pro horníky jest vyhláška min. veř. prací ze 29. září 1922, že však vyhláška tato jest nezákonná, poněvadž ustanovení zákonů, o něž tato vyhláška se opírá (§ 5 zák. č. 260 z r. 1920 a § 32 zák. č. 296 z r. 1921), nedávají žal. úřadu vůbec právo, aby placení příplatků takových ukládal, a že je tedy podle těchto ustanovení zákonných nemůže nikomu ukládati, tedy ani majitelům dolů, ani konsumentům. Nss neshledal příčiny tento názor opustiti, a není proto možno nař. rozhodnutí, které se opírá jedině o řečenou vyhlášku, uznati zákonným, pročež bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss. Žal. úřad v odv. spise ovšem také namítá, že st-lka nebyla legitimována vznésti vůči státu nárok na vrácení příplatků, ježto příplatky byly jí fakturovány přímo od dodavatelů uhlí a od nich také byly placeny, takže jedině tito byli legitimováni za vrácení jich od státu žádati, předpokládajíc, že proti uložené jim povinnosti včas stížností k nss-u se ohradili. Než otázkou, zdali snad z tohoto důvodu mohla žádost st-lčina býti odmítnuta, nemohl se nss zabývati, neboť nař. rozhodnutím — a jedině toto je předmětem soudního přezkoumání — legitimace st-lky k žádosti za vrácení příplatků popřena nebyla, nýbrž nárok st-lčin byl zamítnut jen z toho důvodu, že condictio indebiti nemá místa, ježto placeno bylo debite, v čemž arci, jak svrchu bylo dovozeno, žal. úřadu nelze přisvědčiti.

Citace:

č. 6047. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 589-590.