Č. 5963.

Vyvlastnění: Vyvlastňovací nález vydaný podle zákonů o stav. ruchu č. 35/1923 a 58/1924 po 31. prosinci 1924 je stížen zmatečností, ke které rekursní úřad je povinen přihlížeti z moci úřední.
(Nález ze dne 16. října 1926 č. 19421.) Věc: Apoštolská administratura v Trnavě a Štěpán Sz. v K. proti župnímu úřadu v Nitře (za zúč. strany adv. Dr. Ludv. Goldberger z Prahy) o vyvlastnění k účelům stavebním.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K zakročení Jana A. a druhů v K. zavedl okr. úřad ve St. vyvlastňovací řízení podle zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. a zák. ze 7. března 1924 č. 58 Sb. a vyvlastnil nálezem z 1. července 1925 na základě cit. zákonů k účelům stavby obytných domků s nutnými hospodářskými budovami část pozemku č. kat. ... — — — —
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání podané Štěpánem Sz., farářem v K., v zastoupení ř. kat. církve tamtéž jako vlastnice pozemku toho z důvodů první instance.
Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou.
Jde o vyvlastnění podle zák. o stav. ruchu z 25. ledna 1923 č. 35 Sb., o nějž také úřad jak I. tak i II. instance své výroky opřely. Podle §u 2 tohoto zákona přípustno je vyvlastniti pozemky k účelům stavebním až do 31. prosince 1923, §em 1. zákona ze 7. března 1924 č. 58 Sb. byla tato lhůta prodloužena až do vydání nového zákona o stav. ruchu, nejdéle však do 31. prosince 1924. Nový zákon o stav. ruchu dosud vydán nebyl, a rovněž nedostalo se oné lhůtě dalšího prodloužení jinou normou.
Vyvlastňovací nález I. instance vydán byl dne 1. července 1925, tudíž v době, kdy předpisy zákona č. 35/23 pozbyly již účinnosti. Nebylo tedy v době vydání nálezu toho již podkladu pro kompetenci úřadu k vyvlastňovacímu aktu. Vydal-li okr. úřad přes to onen vyvlastňovací nález, osoboval si kompetenci po zákonu mu již nenáležející. Jeho výrok je výrokem úřadu absolutně nepříslušného a tudíž aktem zmatečným, neschopným právní moci a nezpůsobilým založiti právní účinky, k nimž směřoval. K této zmatečnosti bylo žal. úřadu hleděti i z úřední povinnosti, a bylo to jeho povinností tím spíše, když st-l Štěpán Sz. v odvolání, jež bylo předmětem rozhodnutí žal. úřadu, nezákonitost vyvlastňovacího nálezu I. instancí vydaného dovozoval právě z okolnosti, že právní normy, o něž nález se opíral, pozbyly platnosti.
Zamítl-li žal. úřad přes to st-lovo odvolání potvrdiv výrok I. instance jako zákonu odpovídající, odporuje jeho rozhodnutí platnému právnímu řádu, pročež bylo je již z tohoto důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Tomu nebrání ani předpis § 5 cit. zák. č. 35/23, dle něhož k námitkám, které nebyly předneseny nejpozději při šetření na místě samém, není v dalším řízení přihlížeti, když, jak dovozeno, jde o zmatečnost rozhodnutí I. instance, k níž přihlížeti jest z úřední povinnosti v každém stadiu řízení.

Citace:

č. 5963. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 446-447.