NPD documents search: Právník, 72 (1933) - K otázce žaloby pro bezdůvodné obohacení

Praktické případy.

K otázce žaloby pro bezdůvodné obohacení.

Z důvodů rozhodnutí nejv. soudu:
Dovolání opřené o dovolací důvody podle § 503 čís. 2, 3 a 4 c. ř. s. není opodstatněno.
Žalobce požaduje na žalovaném vrácení částky 1764 Kč 75 h, kterou mu zaplatil v důsledku právoplatného rozsudku pro zmeškání okr. soudu v B., a odůvodňuje tento žalobní nárok tvrzením, že důvodem pohledávky žalovaného proti žalobci byla náhrada škody pro nepřihlášení k nemocenskému pojištění a že rozhodnutím min. soc. péče ze dne 23. XI. 1927 č. j. 13367/IV 2/27 bylo uznáno, že žalovaný pojistné povinnosti nepodléhal. Z toho prý plyne, že žalovaný přijal žalovanou částku bez důvodu a jest jí bezdůvodně obohacen.
Jde tudíž o žalobu z bezdůvodného obohacení. Ale vrácení toho, co bylo plněno na základě právoplatného rozsudku, nelze se domáhati žalobou z bezdůvodného obohacení, nýbrž bylo by k tomu potřebí, aby onen rozsudek — ať již k žalobě o obnovu nebo k jiné žalobě — byl právoplatným rozhodnutím zrušen anebo jinak za neúčinný nebo neplatný prohlášen. Kdo přijal placení právoplatně uloženého závazku, o tom nelze říci, že byl obohacen bezdůvodně, a nelze připustiti, aby oklikou za použití § 1431 obč. zák., pokud se týče § 1435 obč. zák. byl zvrácen podklad právoplatného rozhodnutí sporu o rozsudkový výrok nabyvší právní moci. Právoplatný rozsudek mohl by býti odstraněn žalobou (actio doli) a novým rozsudkem jen, kdyby šlo o podvod aneb o záludné jednání žalobce, jímž vymohl si rozsudek pro zmeškání, jak bylo vyloženo v rozhodnutí čís. 11485 sb. n. s. (Srovnej též rozhodnutí čís. 9696 a 9757 sb. n. s.) V souzené věci však dovolatel nepřednesl žádných skutečností, z nichž by bylo lze souditi, že nynější žalovaný F. K. v době, když podal žalobu a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, věděl o tom, že nepodléhá nemocenskému pojištění, a že snad proto jednal lstivě a proti dobrým mravům a že užil práva vědomě na škodu odpůrcovu.
Odvolací soud, zamítnuv žalobu, nepochybil tedy po stránce právní a dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněn.
Posuzuje-li se věc s naznačeného právního hlediska, nezáleží na tom, zdali se žalobce dověděl o právoplatnosti rozhodnutí min. soc. péče ze dne 23. XI. 1927 teprve před podáním žaloby a zdali platil vymáhanou pohledávku, jsa v nejistotě o její pravosti a v tísni. Odvolací řízení není tedy neúplné (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) proto, že nebyl o těchto nerozhodných okolnostech proveden dovolatelem postrádatelný důkaz výslechem stran. Pokud dovolatel vytýká, že odvolací soud při posuzování právního důvodu žalobního nároku vycházel z názoru, že se žalobní nárok opírá jedině o § 1435 obč. zák., není tím dolíčen uplatňovaný dovolací důvod rozporu se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s., nýbrž jde tu o výtku nesprávného posouzení věci po stránce právní, jejíž nezávažnost byla již v předcházejícím výkladu dolíčena.
Neoprávněnému dovolání bylo odepříti úspěch.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne
3. listopadu 1932 č. j. Rv I 874/31/1.
Dr. Jar. Koutník.

Citace:

K otázce žaloby pro bezdůvodné obohacení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 3, s. 108-109.