Čís. 4109.

Žaloba o obnovu.
Napotomní odchylný znalecký posudek o téže věci v jiném řízení není důvodem obnovy dle §u 530 čís. 7 c. ř. s.
Předpis §u 531 c. ř. s. nevztahuje se k důkazu, jenž byl odmítnut pro procesuální nepřípustnost.
(Rozh. ze dne 2. září 1924, Rv I 869/24.)
Žaloba o obnovu byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Obnovy řízení domáhala se žalobkyně dle obsahu žaloby ze dne 8. prosince 1923 z důvodů §§ 530 čís. 7 a 531 c. ř. s., jež provedla v podstatě takto: 1. K §u 530 čís. 7 c. ř. s. Dle posudků znalců, v základním sporu slyšených, nebyla žalobkyně (tehdy žalovaná) do roku 1906 duševně chorou (šílenou nebo blbou), její duševní choroba a nepříčetnost nastala teprve v roce 1906. Dle posudků znalců, slyšených v její opatrovnické věci, vydaného v roce 1923 k vůli zrušení zbavení svéprávnosti stala prý se její dřívější duševní choroba prokazatelně zjevnou již od roku 1903, t. j. v době, kdy dle přesvědčení soudu v základní rozepři udržovala cizoložný styk s R-em. Byla-li však choromyslnou již tehdy, nemůže jí tato skutečnost býti přičítána k vině a rozvod manželství mohl býti vysloven jen z viny manžela (tehdejšího žalobce). 2. K §u 531 c. ř. s. Podle posudku znalců v základním sporu nebyla nynější žalobkyně pro zjištěné šílenství způsobilou, by dle pravdy své poznatky sdělila, důsledkem čehož soud procesní návrh na její slyšení jako strany o tom, že ji její manžel k cizoložství s R-em vybízel a jí tento poměr odpustil, dle §u 372 c. ř. s. zamítl. Dle úsudku lékařů v řízení opatrovnickém jest nyní duševně zdráva a odpadl tedy důvod, který tehdy zabránil provedení tohoto důkazu. Při ústním jednání ze dne 21. ledna 1924 uplatnila nynější žalobkyně rozšířením žaloby další důvod obnovy podle §u 530 čís. 7 c. ř. s., tvrdíc, 3. že se asi před měsícem dověděla od Augusty P-ové, že nynější žalovaný jí (Augustě P-ové) svého času (kdy, se neuvádí), říkal, že žalobkyni její poměr s R-em odpustil a že ona měla míti také tolik ohledu a odpustiti jemu. Dle §u 538 c. ř. s. má soud při žalobě o obnovu, než nařídí o ní ústní jednání, předem zkoumati, zda žaloba jest opřena o zákonný důvod odporu (§§ 529—531 c. ř. s.) a zda byla podána ve lhůtě zákonné. Soud prvé stolice nezachoval tohoto postupu a pokračoval opačně, neboť vešel bez tohoto zkoumání ve věcné projednání žaloby a, shledav ji bezdůvodnou, uvedl ve svém rozhodnutí, že odpadá potřeba zkoumati, zda byla podána v zákonné lhůtě. Správně měla bytí žaloba, pokud jde o důvody odporu k odstavci 1 a 2, již z původu odmítnuta pro nedostatek zákonných předpokladů §u 538 c. ř. s., a to z těchto důvodů: Ad 1. Odchylný druhý posudek znalecký o téže věci nehledě ani k tomu, že jde o posudek v jiné právní věci vydaný, nemůže opodstatniti důvod o obnovu dle §u 530 čís. 7 c. ř. s., který má na mysli jen nové okolnosti a důkazy, dosud neprovedené. V tomto případě obírá si žalobkyně za důvod k obnově nikoliv nový důkaz znalecký, neboť ten byl v předchozím sporu náležitě proveden, nýbrž jen jiný úsudek jiných znalců v jiné právní věci v poslední době vydaný. Dle §u 362 c. ř. s. může býti znalecký důkaz, arciť jen ve sporu, znovu proveden jen tehdy, když posudek slyšených znalců je neúplným nebo si odporuje, jinak jest jeho opakování dle zákona nepřípustno. Ad 2. Dle §u 531 c. ř. s. lze obnovu řízení povoliti také ku provedení důkazů, jež byly dle §u 279 odstavec druhý c. ř. s. z jednání vyloučeny, pakli použití jich bylo by zjevně přivodilo rozhodnutí pro stranu příznivější. Nehledě však ani k náležitosti zřejmé úspěšnosti, nejde v tomto případě o vyloučení závažného důkazu ve smyslu §u 279 c. ř. s., nýbrž o odmítnutí důkazu po rozumu §u 275 c. ř. s. pro jeho procesuální nepřípustnost, odůvodněnou v §u 372 c. ř. s. Žaloba o obnovu byla by v tomto bodě i opožděna vzhledem na předpis §u 534 čís. 5 c. ř. s. Vzhledem k těmto zřejmým, formelně právním nedostatkům žaloby, není třeba se obírati její věcnou stránkou. Ad 3. Dle §§ 534, 536 c. ř. s. dlužno nárok na obnovu řízení uplatniti žalobou, jež svým obsahem musí vyhovovati náležitostem §u 536 c. ř. s. Lze ponechati stranou, zda vzhledem k tomu, že každý důvod odporu jest o sobě zvláštním důvodem k žalobě, musí tedy samostatně a odděleně od druhých zkoumán a posuzován býti a že má býti již v žalobě po stránce formelní náležitě opodstatněn, lze vůbec uznati formelně přípustným, aby některý další důvod k odporu uplatněn býti mohl za ústního jednání rozšířením žaloby. Neboť v přednesu svém, na toto rozšíření se vztahujícím, žalobkyně neuvedla určitěji ani doby nové skutečnosti ani doby, kdy o ní vědomosti nabyla, a neopodstatnila též, že beze své viny tento důvod dříve uplatniti nemohla, důsledkem čehož obě nižší stolice žalobu i po stránce tohoto důvodu k odporu neoprávněnou uznaly.

Citace:

č. 4109. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 177-178.