NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2234.

Předmětem důkazu pravdy (§ 490 tr. zák.) jest buď pravdivost skutečností nebo pravdivost úsudku, podle toho, stala-li se urážka tvrzením skutečností nebo úsudkem.
Důkaz pravdy jest proveden, když byla prokázána v podstatě pravdivost údajů nebo tvrzení, činících předmět urážky na cti; důkaz pravdy musí se krýti s obsahem pronesených urážek.
I soukromého obžalobce lze slyšeti jako svědka (§§y 172, 281 čís. 4 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 8. ledna 1926, Zm I 688/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Kutné Hoře ze dne 7. srpna 1925, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn ze soukromé obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ů 488, 491 tr. ř,, zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Doslov závadného v čís. 4 ze dne 21. ledna 1925 periodického tiskopisu »S.« uveřejněného článku je dle zjištění rozsudku tento: »Z C. Listonošem v naší obci jest tovaryš P., důvěrník komunistické organisace, známý z puče r. 1920. Prohlašuje o sobě s velkou emfásí: »Já jsem komunista a republiku rozházím« — ač je ve službách této jím nenáviděné republiky a od ní béře plat. Neměli bychom konec konců nic proti tomu, kdyby tento pán nepokládal za svou nejpřednější povinnost, škoditi nám, kde se jen dá a práci naši mařiti. jsme nuceni blíže si jej povšimnouti a dáti si pozor na jeho záludné jednání.« Obžalovaný nabídl o obsahu tohoto článku důkaz pravdy svědkem Josefem R-ou. Podle zjištění rozsudku udal svědek, že byl v předvečer dělnické Olympiády v Praze v sobotu (dělnická Olympiáda v Praze konala se dne 21. června 1921) v holírně Františka Š-a v C. Kolem 9. hodiny večer, mohlo to býti i po 9. hodině, ježto bylo již tma a v holírně se již svítilo, přišel soukromý obžalobce se starostou Josefem H-em do holírny. Sedl si, kdežto starosta Josef H. se svědkem Josefem R-ou pustil se do politické debaty k vůli komunistickému puči. Když H. na konci debaty řekl R-ovi, by příští den k němu přišel, obrátil se soukromý obžalobce, vstal ze židle, přistoupil k Josefu R-ovi, zatáhl ho za kabát a řekl mu, stoje těsně u něho, jadrným hlasem: »Republika se musí rozsypat a president pojede.« Svědek R. mu na to řekl: »nech si to, jsi přece ve státní službě.« Soukromý obžalobce si na to sedl a více již neřekl. Na základě této výpovědi nabyl nalézací soud přesvědčení, že se obžalovanému důkaz pravdy podařil a sprostil obžalovaného z obžaloby. Zmateční stížnost uplatňuje proto zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. b) tr. ř., ježto prý není proveden výpovědí R-ovou důkaz pravdy o obsahu závadného článku.
Zmateční stížnost jest v právu. Předmětem důkazu pravdy jest buď pravdivost skutečností nebo pravdivost pro čest uraženého nepravdivého úsudku, podle toho, zda stala se urážka tvrzením skutečností, či úsudkem. Správnost po případě pravdivost úsudku lze dokazovati jenom důkazem pravdivosti návět, na základě kterých byl úsudek učiněn. Předmětem důkazu pravdy budou tedy vždy skutečnosti na uraženého se vztahující. Důkaz ten jest možným jen, když určitá osoba byla viněna z určitého nečestného jednání. Důkaz pravdy (okolnost trestnost vylučující), jest proveden, když byla prokázána v podstatě pravdivost údajů nebo tvrzení, činících předmět urážky na cti (Finger z r. 1914 II. str. 297, 298). Tento důkaz jest různý podle toho, zda se jedná o kvalifikované, či nekvalifikované urážky (§§y 490, 491 tr. zák.). Jedná-li se o delikty tiskové, jimiž byla založena skutková podstata přestupků proti bezpečnosti cti podle §§ů 487, 488, 491 tr. zák., vyžaduje se vždy důkaz pravdy, jako při kvalifikovaných urážkách, a nestačí důkaz pravděpodobnosti, leda, že by se jednalo o případy v §u 4 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. blíže uvedené. V projednávaném případě uznal nalézací soud, že se jedná o kvalifikovaný důkaz pravdy. V tom směru dlužno uvésti toto: Zjištění smyslu a významu závadného článku spadá ovšem v obor skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu; avšak způsob, jakým se první soud úlohy té zhostil, nehoví ustanovením §u 270 čís. 5 tr. ř. Po citaci závadného článku konstatuje soud prostě v třetím odstavci rozhodovacích důvodů, že obžalovaný podle svého hájení chtěl tímto článkem charakterisovati smýšlení soukromého obžalobce a způsob, jak toto smýšlení projevuje. V dalších odstavcích pak probírá obšírně obsah výpovědi svědka R-y a dochází k názoru, že výpověď ta je věrohodná, prohlašuje na konci rozsudkových důvodů, že se obžalovanému důkaz pravdy podařil, ježto soukromý obžalobce výrokem, svědkem R-ou potvrzeným, projevil svoje protistátní smýšlení. Úvahy ty by stačily k osvobození obžalovaného ,kdyby v pozastaveném článku byla se objevila toliko výtka, že soukromý obžalobce »jednou před 4 lety v holírně Š-ově pronesl — zajisté proti jsoucnosti státu namířený — výrok, že republika se musí rozsypati a president pojede« a kdyby z této poznámky se pak v závadném článku vyvozoval úsudek, že stěžovatel tehda projevil protistátní smýšlení.
O takový obsah článku tu nejde: stěžovateli se nevytýká projev protistátního smýšlení, stavší se před 4 lety oním výrokem; nýbrž po označení jeho osoby jako důvěrníka komunistické strany, známého z puče z r. 1920, vyčítá se mu, že »prohlašuje o sobě s velkou emfásí, že je komunista a republiku rozhází, že by konec konců pisatel nic proti tomu neměl, kdyby stěžovatel nepokládal za svou nejpřednější povinnost, škoditi nám, kde se jen dá, a práci naši mařiti; a že proto nutno si jej povšimnouti blíže a dáti si pozor na jeho záludné jednání«. Nikoli neprávem poukazuje stížnost hned v úvodu k tomu, že se článkem stěžovateli vytýká podvratná činnost již déle trvající а k rozbití státu podstatně přispívající a nikoli jen ojedinělý před lety pronesený výrok. Vše to však rozsudek úplně pomíjí; nevyplývá z něho vůbec, jaký přečin spatřuje v závadném článku a zda podřaďuje obsah článku po případě jednotlivé jeho části skutkové podstatě urážky na cti podle §u 488 či 491 tr. zák.; není z něho patrno, jaký význam a jaký smysl přikládá jednotlivým větám článku, a pomíjí obzvlášť důležitou okolnost, že se v něm o stěžovateli píše, jakoby ve své protistátní neb státu nebezpečné činnosti byl pokračoval až do té doby, kdy článek byl uveřejněn, což zajisté, šlo-li o charakteristiku smýšlení stěžovatelova, padá valně na váhu, neboť nelze přehlédnouti, že se povaha člověka, projevivšího jednou před lety pří ojedinělé příležitosti protistátní smýšlení, může změniti časem k lepšímu, a že, pokud by od oné závadné události nevyvinul i nadále činnost státu škodlivou, se mohl státi občanem loyálně smýšlejícím a si počínajícím. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno o tom, co jest předmětem důkazu pravdy, a o tom, kdy je tento důkaz proveden, takové odůvodnění nepostačuje a bylo proto rozsudek zrušiti již z důvodu zmatku podle §u 281 čís. 9 písm. b) tr. ř.
Zmateční stížnost uplatňuje dále zmatek podle §u 281 čís. 4 tr. ř. V prvé řadě vidí zmatek ten v tom, že nebylo vyhověno návrhu obhájcovu, aby byl vyslechnut jako svědek soukromý obžalobce. Jednalo se o zjištění přesného obsahu rozhovoru svědka R-y, jenž poněkud nedoslýchá, se soukromým obžalobcem a nebylo vyloučeno, že by se byly vyjasnily výslechem tím různé nesrovnalosti. Nelze proto přisvědčiti soudu kmetskému, pokud ze shora vylíčeného stavu věci zamítl důkaz svědectvím soukromého obžalobce. Jest ovšem správné, že soukromý obžalobce má na věci zájem, ale okolnost ta nemůže býti dostatečným důvodem pro odmítnutí jeho výslechu; vždyť by jinak takřka v každém případě, v němž jde o soukromou obžalobu, byl výslech soukromého obžalobce pro pochopitelný jeho zájem na výsledku trestní věci vyloučen. Avšak zákon sám počítá s výslechem soukromého obžalobce jako svědka, jak lze seznati z ustanovení §u 172 tr. ř., a měl proto v tomto případě, obzvlášť vzhledem k obsahu výpovědi svědka R-y, soukromý obžalobce býti slyšen jako svědek. Věcí nalézacího soudu bude, by podle výsledku této výpovědi si utvořil úsudek, zda lze údajům soukromého obžalobce dáti víru, jakož i uvažovati o tom, zda a do jaké míry případné odchylné jeho údaje jsou s to, otřásti výpovědí jediného usvědčujícího svědka, avšak zamítnouti výslech soukromého obžalobce jako a priori bezpodstatný kmetský soud nesměl. Jest patrno, že opatření to mohlo míti v rozhodnutí účinek obžalobě nepříznivý a. ježto si stěžovatel ihned po ohlášení dotyčného zamítacího usnesení vyhradil zmateční stížnost, dlužno jeho o důvod zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř. opřenou stížnost považovati za opodstatněnou.
Ohledně dalších soukromým obžalobcem učiněných průvodních návrhů, totiž, aby s ohledem na kolísavé údaje svědka Josefa R-y co do doby rozhodného výstupu a na alibi stěžovatelem tvrzené byl slyšen poštmistr Jaroslav Č. jako svědek a zjištěna byla doba příjezdu osobních vlaků v rozhodný večer, nelze v nynějším období trestního řízení, dokud není znám výsledek svědeckého výslechu soukromého obžalobce, o významu těchto důkazů rozhodnouti a tak volnému hodnocení průvodů nalézacím soudem předbíhati. Bude naopak na kmetském soudu, by při novém hlavním přelíčení uvažoval o tom, je-li těchto důkazů ku kontrole svědeckých údajů Josefa R-y a soukromého obžalobce, po případě k podporování neb vyvrácení té neb oné výpovědi zapotřebí. Nelze dále zmateční stížnosti upříti oprávnění, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti §u 281 čís. 5 tr. ř. vytýká, že kmetským soudem byla pominuta dosti závažná okolnost, že svědek R. udal, že se pustil v holírně do politické debaty se starostou Josefem H-em, který mu na konci debaty prý řekl, by příští den přišel k němu, že však starosta H. potvrdil, že druhý den jel s celou rodinou na Olympiádu do Prahy, takže doma býti nemohl; touto nesrovnalostí ve svědecké výpovědi R-ově měl se soud zabývati a nelze předem vyloučiti možnost, že by snad soud, kdyby se tak bylo stalo, byl dospěl к jinému závěru co do pravdomluvnosti svědkovy. Bylo proto již z těchto úvah zmateční stížnosti soukromého obžalobce vyhověti, rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc odkázati ve smyslu §u 288 čís. 1 tr. ř. do prvé stolice, by ji znovu projednala a rozhodla. Při novém hlavním přelíčení bude na soudu kmetském, by ze všech těchto hledisek zkoumal obsah článku v jeho celistvosti, pravý jeho význam náležitě si uvědomil a pak uvažoval o tom, kryje-li se vůbec důkaz pravdy obžalovaným vedený s obsahem urážek proti stěžovateli pronesených. Tu nebude pak od místa, přihlížeti jednak k celkovému přednesu stěžovatelovu o dosavadním jeho chování se, a pokud se týče události z roku 1921, svědkem R-ou potvrzené, připomíná se, že by po případě mohla snad tvořiti (nehledíc k formálním vadám v tomto směru shora vytčeným) podklad pro posouzení pravdivosti některých částí in eventum i ve spojitosti s jinými případně v novém řízení na přetřes docházejícími skutečnostmi pro posouzení pravdivosti celého v obžalobu daného článku.

Citace:

č. 2234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 29-33.