Čís. 10808.Pro přerušení lhůty třetího odstavce § 575 c. ř. s. jest lhostejno, zda návrh na odklad exekuce byl podán před uplynutím této lhůty, nebyl-li odklad povolen. (Rozh. ze dne 21. května 1931, R I 37/31.) Soud prvé stolice (okresní soud civilní pro vnitřní Prahu) odmítl návrh na povolení exekuce nuceným vyklizením jako opožděný. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Rekursu jest přiznati oprávnění. Prvý soud odmítl návrh vymáhající strany na povolení exekuce nuceným vyklizením jako opožděný, ježto návrh nebyl podán ve čtrnáctidenní lhůtě § 575 třetí odstavec c. ř. s., t. j. nejpozději dne 28. července 1930. Jak z § 1114 obč. zák., § 569 c. ř .s. a z § 575 třetí odstavec c. ř. s. vysvítá, jest předpokladem obnovy nájmu pronajímatelova nečinnost po určitou dobu, stanovenou zákonem. Nečinnost ta však předpokládá, že pronajímatel mohl bytí činným. Rekursní soud zjišťuje ze spisů okresního soudu exekučního v Praze, že strana povinná podala již dne 14. července 1930 u tohoto soudu žádost o odklad exekuce, o kterémžto návrhu dosud nebylo rozhodnuto. Byla tedy v souzeném případě vymáhající strana předstižena žádostí povinné strany o odklad exekuce, v kterémžto případě není návrh na povolení exekuce opožděný, i když nebyl učiněn ve lhůtě § 575 třetí odstavec c. ř. s. (srov. rozh. čís. 4810 a 5507 sb. n. s.). Lhůta čtrnáctidenní v souzeném případě končila dne 28. července 1930, návrh na povolení exekuce nuceným vyklizením bytu došel k soudu příslušnému k povolení exekuce dne 29. července 1930, a ježto žádost povinné strany o odklad exekuce došla k soudu již dne 14. července 1930, byla vymáhající strana předstižena povinnou stranou, takže i kdyby byl došel její návrh ve stanovené lhůtě k soudu povolujícímu exekuci, a nucené vyklizení bylo povoleno, nemohlo by vyklizení býti vykonáno, dokud nebylo o návrhu na odklad exekuce pravoplatně rozhodnuto. Vzhledem k tomu nebyl návrh na povolení exekuce došlý dne 29. července 1930 k soudu příslušnému opožděný a byl neprávem jako opožděný zamítnut. Netřeba se proto zabývati otázkou, zda návrh byl podán včas, an byl podán ve lhůtě § 575 třetí odstavec c. ř. s. u soudu k povolení exekuce nepříslušného, a jím po rozumu § 44 j. n. návrh ten postoupen příslušnému soudu. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: Dovolací rekurs jest opodstatněn. Podle třetího odstavce § 575 c. ř. s. jest podati návrh na vyklizení bytu u příslušného soudu ve čtrnácti dnech ode dne, kdy měla najatá místnost podle exekučního titulu býti vyklizena. Příslušným soudem jest v té příčině soud, jenž povolil výpověď (§ 4 čís. 2 ex. ř.), v tomto případě tedy okresní soud civilní pro vnitřní Prahu. Podle posledního odstavce § 4 ex. ř. lze sice v případech čís. 1, 3 a 4 prvního odstavce § 4 ex. ř. žádati o povolení exekuce i u exekučního soudu, ale jen, je-li k návrhu přiloženo- vyhotovení exekučního titulu, opatřené potvrzením o vykonatelnosti. V projednávaném případě nebyl však k návrhu na exekuční soud vůbec připojen exekuční titul, takže k povolení exekuce byl příslušný okresní soud pro vnitřní Prahu (§ 51 ex. ř.). Poněvadž k tomuto soudu došel exekučním soudem podle § 44 j. n. odstoupený návrh na exekuční vyklizení bytu teprve patnáctého dne po uplynutí vyklizovací lhůty, totiž dne 29. července 1930, pozbylo právoplatné usnesení okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu ze dne 1. srpna 1930, které podle § 4 (5) zák. na ochr. náj. nahrazuje platnou výpověď, nečinností vymáhající strany platnosti. Nezáleží na tom, zda návrh povinného na odklad exekuce byl podán před uplynutím lhůty § 575 třetí odstavec c. ř. s. a před- stihl tak návrh na vyklizovací exekuci, neboť podle spisu nebyl odklad exekuce povinnému vůbec povolen. Bylo proto vyhověno dovolacímu rekursu a obnoveno usnesení soudu prvé stolice, jímž byl návrh vymáhajících věřitelů na povolení exekuce nuceným vyklizením bytu odmítnut jako opožděný.