NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 2

Justinian o interpolacích.

Dr. M. Boháček (Praha).1
1. V letech 528—534 provedl císař Justinian své velké dílo zákonodárné, které se stalo základem moderního práva soukromého. Jednotlivé etapy kodifikačních prací provázel Justinian konstitucemi, které dnes tvoří úvod Institucí, Digest i Codexu. Jsou to v časovém pořadu konstituce Haec quae necessario (De novo Codice faciendo, z 13/2 528; 1. předmluva Codexu); Summa rei publicae (De Justinianeo Codice confirmando, ze 7/4 529; 2. předml. (Codexu), Deo auctore (De conceptione Digestorum, z 15/12 530; 1. předml. Digest), Imperatoriam (z 21/11 533; předmluva Institucí), Tanta, v řeckém znění, confirmatione Digestorum, ze 16/12 533; 3. a 4. předml. Digest), Omnem (ze 16/12 533; 2. předml. Digest) a konečně konstituce Cordi nobis (De emendatione Codicis Justinianei et secunda eius editione, ze 16/11 534; 3. předml. Codexu).
Obsah těchto konstitucí se liší podle příležitosti ku které vydány, ale ve všech nalézáme některé myšlenky opětovně vysloveny. Je to především vylíčení důvodů, které vedly Justiniana ke kodifikaci, vytčení cíle kodifikačních prací a konečně jakási pýcha nad provedeným dílem. Zřetelem k tomu, že jde o projevy samotného zákonodárce, jest jistě celý obsah těchto konstitucí pro studium CJC nesmírně významný a musí v nich kotviti každé badání nejen o časovém postupu kodifikace. nýbrž i o způsobu práce kompilátorů, o systematice jednotlivých částí CJC, o studiu právním a hlavně též o reformě právní, kterou Justinian při kodifikaci provedl. Účelem těchto odstavců je naznačiti na základě projevů Justinianových, roztroušených v oněch konstitucích, proč a jak byly alterovány texty spisovatelů právnických (a konstitucí), z nichž byly jednotlivé části kompilace sestaveny.
2. Stav práva, jak je Justinian zastihl, byl vskutku žalostný. Stezky zákona, jak praví Justinian,2 byly tak spletité a nekonečné, že se vymykaly schopnostem lidského poznání. Úpadek bylo viděti ve všech oborech právního života, v praxi i ve studiu právním. Z ohromného bohatství římského práva bylo praxí užíváno jen něco málo a tu ještě rozhodovala více vůle soudcova než předpis zákonný;3 rovněž na školách právních z rozsáhlé literatury právnické bylo užíváno jen několik málo knih.4 Justinian vysvětluje tento úpadek nevědomostí a nedostupností právnických knih,5 což jistě při povšechném poklesu vzdělanosti právní je správné, ale daleko větší roli hrál zde však jím uváděný důvod další:6 všechny právní pomůcky byly zastaralé, předstižené právním vývojem.
Jakákoli kodifikace musila tudíž znamenati též reformu právní. Toho si byl Justinian vědom od samého počátku, když v konstituci Haecquaenecessario nařizoval kodifikaci konstitucí císařských, nejvhodnější to počátek kodifikace, ježto kompilátoři tu mohli (a bylo jim tak výslovně nařízeno7) pracovati na základě předcházejících sbírek: codexů Hermogenianského, Gregorianského a Theodosianského. Neboť již tehdy nařizuje císař kodifikační komisi, aby opravovala v konstitucích, co za dobré uzná ve smyslu nového vývoje právního, a stará ustanovení aby ponechala jen k dolíčení historického vývoje jednotlivých institutů.8 Konstituce Deo areucto nařizující kodifikační práce k Digestům, která v § 1. znovu se zmiňuje o změnách, kterým byly podrobeny konstituce pojaté do Codexu,9 obsahuje jíž mnohem více myšlenek nesoucích se k reformě práva. Justinian nazývá své dílo »quasi proprium et sanctissimum templum iustitiae«10 a s jistým zadostiučiněním připomíná, že nikdo nedoufal ve vykonání podobné práce, neboť ona má provésti reformu v celém právu římském. Císař sám o ní mluví jako o »summa et plenissima iuris emendatio«.11
3. Provedení kodifikace svěřil Justinian, jak známo, komisi právníků v čele s Tribonianem, naznačiv jim rozdělení příštího, zákoníka i postup práce. Našeho thematu se zvláště dotýkají některé bližší pokyny. Kompilátoři měli celkem volnou ruku ve výběru textů, kterých chtěli při kompilaci použíti,12 čehož docíleno jmenovitě zrušením »citačního zákona« císařů Theodosia a Valentiniana a obnovením platnosti Ulpianových, Paulových i Marcellových not k Papinianovi,13 nesměli však přijati do Digest nic z toho, co již neplatilo: tu měly rozhodovati praxe soudů a zvyklosti hlavního města.14 Vedle toho Justinian chtěl ve svém díle míti opravdový zákoník, v němž se neměly předpisy opakovati a který neměl obsahovati předpisů si odporujících, jak znova a znova císař připomíná.15 Aby bylo vyhověno těmto záměrům Justinianovým, měl Tribonian vybrané texty juristů »certo moderamini tradere«:16 t. j. odstraňovati předpisy zbytečné, dodávati nedostatky a opravovati chyby;17 zřetelem k celému dílu měl vymýtiti mínění opačná,18 vystříhati se podobností tak, aby ani v Codexu nebylo ustanovení obdobných, leč pro rozdíl, doplnění či bližší výklad.19 Oprávnění měniti texty do kompilace pojaté bylo tedy neomezené, jak též dosvědčuje § 7 Deo auct. i. f.: »ut et si aliter fuerant apud veteres conscripta, in contrarium autem in compositione inveniantur, nullum crimen scripturae imputetur, sed nostrae electioni hoc adscribatur.«
Kompilatoři tohoto oprávnění skutečně též použili. Některé z reforem dali uzákoniti císařskými konstitucemi20 — t. zv. quinquaginta decisiones21 —, kterými též odstraněny mnohé ze sporů a pochybností mezi právnickými spisovateli. Ve smyslu těchto nových zásad a se snahou vyhnouti se opakováním či antinomiím upravovali pak kompilatoři texty do Digest pojaté. Justinian líčí to v § 10 c. Tanta. Z úcty ke starým ponechána u všech fragmentů jména autorů, ale co v textu bylo zbytečné, nedokonalé nebo nevhodné, to bylo odstraněno či doplněno a zaznamenáno »rectissimis (tradatur) regulis«. Tak na místo různých ustanovení podobných nebo opačných — můžeme si doplniti: která všechna uváděl autor ve svém pojednání — položeno jediné, které se zdálo správnějším. Není málo podobných změn v Digestech, jak svědčí památná slova Justinianova v cit. konstituci: »multaa et maxima sunt, quae propter utilitatem rerum transformata sunt«.22
Tento projev Justinianův platí však stejně též o Institucích a Codexu. Neboť Instituce podobně jako Digesta byly složeny z úryvků spisů starých právníků (zde ovšem jen z několika, vesměs t. zv. »Institucí«),23 které snad ještě větší měrou podléhaly shora vylíčeným změnám kompilátorů, prováděným ze stejných hledisek. Justinian pouze zřetelem na účel Institucí, t. j. sloužiti za úvod ve studium práva, zdůrazňoval při nich historický vývoj jednotlivých institutů, jak svědčí jeho projevy v § 5 c. Imperatoriam24 a § 11 c. Tanta.25 Rovněž v konstitucích pojatých do Codexu provedeny podobné změny a to již při prvé jeho redakci. § 1 c. Summa rei publicae se zmiňuje o odstranění rozporů a rozhodnutí podobných, která ponechána jen k vylíčení historického vývoje některých ustanovení. V Codexu repetitae praelectionis, jehož potřebu vyvolalo zejména zmíněných 50 decisiones, měli kompilatoři opět zbytečné odstraniti a nedostávající se doplniti tak, aby nebylo podobných ani odporujících si ustanovení.26
Cíl, dáti světu27 vskutku zákoník, sleduje Justinian ještě jiným způsobem. Celý obsah všech tří částí CJC, nejen kompilatory pořízené změny a snad texty úplné nové, nýbrž i předpisy staré mají platili z jediné autority císařského zákonodárce, jako jeho projev.28 Jmenovitě Digesta, složená ze spisů právníků, měla býti úplně novým dílem.29
4. Má tedy právní historie v CJC jednak zákoník císaře Justiniana, obsahující předpisy právní 6. stol. po Kr., ale zároveň téměř jedinou a nesmírně bohatou studnici pro poznání vývoje římského práva od jeho počátků až po Justiniana. Než rozhodnutí starých právníků a starší konstituce císařské nejsou do CJC pojaty beze změny, nýbrž jsou přizpůsobeny právním poměrům stol. 6. Císař Justinian naznačil ve svých konstitucích některé způsoby těchto změn pokud byly teprve dílem kompilatorů. Jsou to jejich nejzákladnější typy: škrty30 odstranění ustanovení nepraktických, odstranění odlišného mínění jiného právníka, záměny či nahrazení textů starých novými31 nahrazení předpisu (či institutu) starého předpisem (institutem) novým a vsuvky32 (vylíčení historického vývoje tím, že k předpisu starému dodán nový). Moderní věda romanistická nazývá tyto změny interpolacemi a snaží se: 1. odkrýti i tyto změny a zároveň pokud možná restaurovati původní podobu dotyčného předpisu a 2. stanoviti důvody, které vedly k přijetí onoho novějšího předpisu.

Referát z romanistických cvičení prof. Dra O. Sommera.
Deo auct. § I.
Tanta § 17.
Omnem § 1.
Tanta § l7.
Omnem § I.
Haec quae necessario pr. i. f.
§ 2 const. cit.; cfr. Summa rei publ. § l. i. f.
T. f. ... primum nobis fuit studium ... constitutiones emendare et via dilucidae tradere.
Deo auct. § 5; cfr. Tanta § 20.
Deo auct. § 2.
Nehledíme-li k tomu, že byli omezeni na spisy právníků autorisovaných.
Deo auct. § 6.
Deo auct. § 10.
Cfr. Deo auct. § I, 4. Tanta pr. a j.
Tanta § I.
Deo auct. § 7.
Deo auct. § 8.
Deo auct. § 9.
Tanta pr. i. f. ... nostra maiestas ... quidquid dubiuni et incertum ... emendabat et in competentem formam redigebat.
Cordi nobis § I.
Tanta § 10. Cfr.
Imperatoriam § 6.
Quibus breviter expositum est et quod aritea optinebat et quod postea desuetudine inumbratum ab imperiali remedio illuminatum est.« — Zde Just naráží na shora zmíněný úpadek praxe před jeho zákoníkem.
»... ut sit manifestum et quid autea vacillabat et quid postea ia stabilitatem redactum est.«
Cordi nobis § 4.
Tanta § 12.
Tanta § 10: Tanta § 10: »unque omnibus auctoritate indulta, ut quidquit ibiscriptum est, hoc nostrum apparent et ex nostra voluntate compositum.« Srv. dále Deo auct. § 6: »... et a nostro divino... ore profusa ...«
Deo auct. § 7: »ut hoc videatur esse verum et optimum et quasi ab initio scriptum«.
Haec quae nec. § 2; Summa rei publ. § i; Deo auct. § 4, 8; Tanta § 10; Cordi nobis § 3.
Deo auct. § 7.
Imperatoriam § 5. Tanta § II.

Citace:

HÝŽA, Ferdinand. Sociální zákonodárství v Argentině. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 80-85, 181-187.