NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6496.

Prozatimní opatření pro jiné nároky, než peněžité, nelze povoliti, směřuje-li vlastně k témuž účelu, jehož má býti dosaženo žalobou.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1926, R I 945/26.)
Cizozemská firma S. tvrdila v žalobě proti tuzemské firmě N., že firma N. uzavřena s ní smlouvu, podle které se jí zavázala, že nebude nabízeti aniž zhotovovati přístroje systemu Barbetova pro jiné země než Československo, Maďarsko, Rakousko a Jugoslávii, dokud se jí nedostane v každém jednotlivém případě svolení firmy S., a že nebude vyráběti a prodávati jiné přístroje, ve smlouvě blíže uvedené, než pouze přístroje soustavy Barbetovy a domáhala se, by žalovaná firma S. byla uznána povinnou plniti smluvní závazky. Současně navrhla firma S. povolení prozatimního opatření nejdéle do konce roku 1928 1. zákazem firmě N., by nenabízela a nezhotovovala přístroje systemu Barbetova pro jiné země než Československo, Maďarsko, Rakousko a Jugoslavii, dokud v každém jednotlivém případě nepožádá firmu S. o povolení; by nevyráběla a neprodávala jiných přístrojů, v návrhu blíže označených, než přístroje soustavy Barbetovy, 2. příkazem firmě N., by vedla specielní rejstřík o objednávkách a by žalobkyni dovolila nahlédnouti do účetních zápisů ohledně prodeje přístrojů s tím, že zákaz (průkaz) pozbude účinnosti, složí-li firma N. jistotu 100000 Kč. Soud prvé stolice prozatimní opatření povolil, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatimního opatření. Důvody: Povaha věci přináší sebou, že jako prozatimních opatření může býti použito jen takových prostředků, které nepředbíhají rozhodnutí ve věci samé, a že jmenovitě nelze cestou prozatimného opatření přiznati straně to, čeho může dosíci teprve rozsudkem. Právě o takovéto opatření však jde žalující firmě, neboť se domáhá prozatimního opatření, jež se kryje s obsahem smlouvy, ze které je žalováno, a z části i s obsahem žádání žalobního. Dle toho jde žalobkyni nikoli o to, by svůj nárok do budoucna zajistila, nýbrž o to, by jej cestou prozatimního opatření vymohla, což však dle toho, co uvedeno, přípustno není. Neodpovídá proto napadené usnesení zákonu. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zákon, připouštěje k ochraně práv ohrožené strany prozatimní opatření, rozeznává dvě skupiny nároků, jednak pohledávky peněžité (§§ 379, 380 ex. ř.), jednak ostatní nároky (§§ 381 až 386 ex. ř.), a stanoví pro každou z obou těchto skupin zvláštní podmínky povolení prozatimního opatření, ale také zvláštní prostředky, jimiž má býti dosaženo účelu, by nárok byl zajištěn. V tomto případě jde o nároky, spadající do skupiny druhé. Dle §u 381 ex. ř. může býti povoleno prozatimní opatření: 1. je-li se obávati, že by jinak soudní vymáhání neb uskutečnění nároku, zejména změnou dosavadního stavu bylo zmařeno nebo značně stíženo, zvláště kdyby rozsudek musel býti vykonán v cizině; 2. je-li zjevno, že jest prozatímního opatření třeba, by bylo zabráněno hrozícímu násilí, neb aby byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda. Těchto podmínek tu není. Tvrdí-li navrhovatelka, že dle smlouvy má proti odpůrci nárok, by nenabízela a nezhotovovala přístroje systému Barbetova pro jiné země, než Československo, Maďarsko, Rakousko a Jugoslavii, dokud se jí nedostane v každém jednotlivém případě svolení navrhovatelčina, a aby nevyráběla a neprodávala jiné přístroje, v návrhu blíže označené, než pouze přístroje soustavy Barbetovy, tkví již v povaze těchto nároků, že nabídkou a zhotovením oněch přístrojů pro jiné země, pokud se týče výrobou a prodejem jinakých přístrojů, než oněch soustavy Barbetovy, nenastalo pouhé ohrožení nároku, nýbrž již skutečné porušení práva ze smlouvy, z něhož je také žalováno. Při tom jest lhostejno, že v podstatě tytéž nároky jsou v prozatimním opatření časově omezeny a že se odpůrkyni navrhovatelky ponechává, by složením jistoty po případě odvrátila účinky opatření. Domáhá-li se tedy navrhovatelka prozatimního opatření zákazem nabídky neb výroby přístrojů Barbetových pro jiné země než zmíněné, pokud se týče výroby jiných strojů, směřuje toto opatření vlastně k témuž účelu, jehož má býti dosaženo rozsudkem, a ne k pouhému zamezení, by soudní vymáhání neb uskutečnění nároku nebylo zmařeno nebo značně stíženo. Avšak nepřiléhá ani podmínka §u 381 čís. 2 ex. ř., která by za stavu věci ještě mohla přijití v úvahu, totiž, že prozatímního opatření by bylo třeba k odvrácení nenahraditelné škody. Dle smlouvy, jíž se navrhovatelka dovolává, má jí odpůrkyně platiti za každou objednávku strojů určitou premii. A o tu navrhovatelce dle obsahu podání ze dne 8. června 1926 hlavně jde. Ale, i kdyby se přihlíželo k případné další škodě, vzešlé porušením smluvených zákazů soutěže, která ovšem v návrhu není ani přibližně vymezena, neosvědčila navrhovatelka nijak, že by tato škoda byla nenahraditelnou, naopak připustila sama, že majetkové poměry odpůrkyně jsou takové, že jistota 100000 Kč prvním soudem jí uložená, nic pro ni neznamená a navrhla, by byla zvýšena na 500000 Kč. Pokud jde o nároky, by odpůrkyně vedla zvláštní rejstřík o přijatých objednávkách a dovolila navrhovatelce nahlédnouti do účetních zápisů o prodeji přístrojů, pro něž jí byla udělena smlouvou licence, platí o nich totéž, co bylo již řečeno. I kdyby odpůrkyně rejstřík onen dosud nevedla a kdyby byla navrhovatelce odepřela nahlédnouti do účetních zápisů, nebyly by tím tyto její nároky ohroženy, nýbrž přímo již odepřeny a porušeny, a mohla by se navrhovatelka domáhati jich splnění jen sporem, tak jak také učinila. Ztráty těchto nároků netřeba se obávati již se zřetelem k předpisům čl. 28 a 33 obch. zák.

Citace:

č. 6496. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 670-672.