Čís. 15492.

Předpokladem žaloby podle § 53, odst. 4 vyr. ř. čís. 337/14 ř. z. (= § 60, odst. 2 vyr. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n.) jest příčinná souvislost mezi hlasováním věřitele, jehož pohledávka za ručitelem anebo spoludlužníkem je kryta, a mezi nemožností zaviněnou vyrovnacím dlužníkem, aby se ručitel nebo spoludlužník zúčastnil vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 14. října 1936, Rv I 2439/34.)
Žalobce přednesl, že podepsal jako rukojmí žalovanému (vyrovnacímu dlužníku) Karlu S-ovi jako akceptantovi společně s Ferdinandem Š-em jako ručitelem dvě směnky po 10000 Kč. Směnek měl S. užíti ke koupi zvukového zařízení ve svém biografu a bylo ujednáno, že je umístí pouze tam, kde žalobce určí, avšak žalovaný S. směnek nepoužil k účelu, pro který byly vydány, nýbrž proti ujednání použil jich ke krytí svého starého dluhu u Julia H-e, a žalobce byl nucen směnky ty dávno po vyrovnání žalovaného zaplatiti. Žalobce nemohl vzhledem k ujištění žalovaného, že ony směnky má ve svém držení a že mu je vrátí, směnky ty k vyrovnacímu řízení přihlásiti. Žalobce domáhá se proto podle § 53 (4) vyr. ř. čís. 337/14 ř. z. (§ 60 (2) nov. vyr. ř.) výroku, že žalovaný jest povinen mu tyto částky zaplatiti. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba, opřená jen o ustanovení § 53, odstavec 4 vyr. ř, čís. 337/14 ř. z., není důvodná po stránce právní, takže není opodstatněn dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Neboť ustanovení § 53, odstavec 4 vyr. ř. oprávňuje věřitele, k jejichž pohledávkám nebylo přihlíženo toliko dlužníkovou vinou, aby požadovali od dlužníka úplné zaplacení z toho důvodu, že mají zájem, aby věřitel, který jest kryt svou pohledávkou za ručitelem anebo spoludlužníkem, nehlasoval pro poměrně nízkou kvótu aneb aby nesvolil dokonce k zvláštní výhodě jiného věřitele a tak poskytnul vyrovnacímu dlužníku slevy na účet ručitele nebo postižního dlužníka, jak praví pamětní spis k §§ 17 a 18 a § 156 konk. ř., kterážto ustanovení jsou obsahově totožná s §§ 17, 18 a 53 vyr. ř. Jest tu tedy třeba příčinné souvislosti mezi tím, že věřitel, který jest kryt svou pohledávkou za ručitelem anebo spoludlužníkem, hlasoval pro vyrovnání, a mezi nemožností dlužníkem zaviněnou, aby se ručitel anebo spoludlužník zúčastnil vyrovnacího řízení. V souzeném případě však tomu tak není, neboť nejenže žalobce věděl o vyrovnacím řízení, takže mohl přesto, že vyrovnací dlužník neuvedl v pasivech tyto pohledávky, přihlásiti svou podmíněnou pohledávku (měl-li vůbec již nějakou), podle §§ 16 a 17 vyr. ř., nýbrž Julius H. ani nepřihlásil k vyrovnání svou pohledávku ze směnek neb aspoň nebylo zjištěno, že tak učinil. Není tedy v souzeném případě vůbec možná souvislost mezi nějakým hlasováním Julia H-e a mezi neúčastí žalobce na vyrovnacím řízení a nejsou proto splněny předpoklady § 53, odstavec 4 vyr. ř. Žalovaný ovšem odvrátil žalobce od účasti na vyrovnacím řízení tím, že neoprávněně postoupil dvě směnky Juliu H. a ujišťoval žalobce, že směnky u H. jen uschoval a že je podle dohody žalobci vrátí, takže podle toho uložení směnek u Julia H-e nemělo míti v poměru k Juliu H-ovi žádného právního účinku na rušení žalobcovo. Klamal-li žalovaný v tom směru žalobce a způsobil-li mu škodu tím, že žalobce byl nucen dávno po vyrovnání H-ovi směnky zaplatiti, šlo by jen o náhradu způsobené tím škody podle 30. hlavy obč. zák., nikoliv o uplatňovaný nárok podle § 53, odstavec 4 vyr. ř., poněvadž ono oklamání nestačilo k tomu, aby Julius H. mohl na úkor žalobce hlasovati pro vyrovnání, ba naopak klam ten neměl žádného vlivu na výsledek vyrovnání, poněvadž dovolatel sám praví v dovolání, že žalovaný zaplatil oněmi směnkami svého věřitele Julia H. až po zahájeném a skončeném řízení vyrovnacím, takže ve vyrovnacím řízení neměl ani Julius H. pohledávek z oněch směnek za vyrovnacím dlužníkem, ani žalobce neměl pohledávek za vyrovnacím dlužníkem ze směnečného ručebního poměru, pročež se nemohl ani ten, ani onen zúčastniti vyrovnacího řízení.

Citace:

Čís. 15216. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 579-581.