Čís. 9473.

Vydražitelův nárok na vydání příslušenství vydražené nemovitosti, jež není již v držení povinného, nýbrž v rukou třetí osoby, nepatří do exekučního řízení, nýbrž na pořad práva.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1929, R II 411/29.)
Žalobkyně vydražila ve vnucené dražbě nemovitost. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se na žalovaných vydání gatru, jenž prý byl příslušenstvím vydražené nemovitosti a jejž dřívější majitel vydražené nemovitosti prodal žalovaným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Důvody: Žalobkyně žádá vydání gatru, který jest příslušenstvím nemovitosti, které nabyla jako vydražitelka ve vnucené dražbě. Podle § 156 poslední odstavec ex. ř. stane se odevzdání nemovitosti jakož i prodaného příslušenství na vydražitele teprve po splnění všech dražebních podmínek exekučním soudem podle ustanovení § 349 ex. ř. Nelze se proto domáhati vydání příslušenství, které dosud vydražiteli nebylo odevzdáno, jako v souzeném případě, pořadem práva, při čemž jest úplně bez významu, zda jest v rukou povinného či jiné osoby. Třebaže nemovitost po poznámce dražebního řízení přešla do rukou jiné osoby než původního povinného, muselo by odevzdání proti ní bytí provedeno exekučním soudem (§ 135 ex. ř.). Příslušenství sdílí osud nemovitosti jsouc jen její částí a platí proto to, co o ní, i o něm.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu s poukazem, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Soud odvolací zrušil na odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvé stolice, jakož i řízení mu předcházející patrně pro zmatečnost ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř. s., kterou shledal v tom, že se žalobkyně jako vydražitelka mlýna může domáhati odevzdání sporného gatru a materiálu na vozíky uvedeného jako příslušenství v odhadním protokolu reality jí vydražené jen v cestě exekuční ve smyslu § 156 a 349 ex. ř. Názoru tomu nelze v souzeném případě přisvědčiti, poněvadž gatr a materiál na vozíky, o který tu jde, není již podle přednesu stran ve mlýně žalobkyní vydraženém a tudíž v držení povinných, proti kterým žalobkyně jako vydražitelka mlýna jen v cestě exekuční s vyloučením pořadu práva mohla by se domáhati odevzdání ve smyslu § 349 ex. ř., nýbrž v rukách žalované firmy, proti níž žalobkyně nemá a v řízení exekučním nenabyla exekučního titulu, na jehož základě by se mohla na ní domáhati vydání svrchu uvedených věcí jako příslušenství mlýna jí vydraženého. Může se proto žalobkyně proti žalované jako třetí osobě na předchozím řízení exekučním nezúčastněné jen žalobou domáhati toho, by jí vydala gatr a materiál na vozíky v držení jejím se nacházející. Pří tomto právním posouzení věci nemůže o zmatečnosti rozsudku soudu prvé stolice a řízení jemu předcházejícího ve smyslu § 477 čís. 6 c. ř. s. býti řeči. Poněvadž soud odvolací pro svůj odchylný právní názor odvoláním žalobkyně věcně vůbec se nezabýval a o něm nerozhodl, bylo rekursu žalobkyně vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 9473. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 822-823.