NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12760.

Ustanovení §§ 61 a 62 j. n. lze použíti, i když nelze opatřiti i ihned soudce laika a ihned v jednání pokračovati.
(Rozh. ze dne 1. září 1933, R I 583/33.)
Proti žalobě zadané na krajském civilním soudě v Praze namítla žalovaná společnost, že k projednání sporu jest příslušný obchodní soud v Praze. Žalobce navrhl, by, bude-li vyhověno námitce, byl přibrán soudce laik podle §§ 61 a 63 j. n. Soud prvé stolice zamítl tento žalobcův návrh, a, vyhověv námitce věcné nepříslušnosti, odmítl žalobu pro věcnou nepříslušnost soudu. V onom směru uvedl v důvodech: V případech § 61 a násl. j. n. jde jen o fakultativní, nikoli obligatorní přibrání soudce laika, jež se má říditi ohledy účelnosti. Avšak v souzeném případě řízení takovéto opatření nikterak nedoporučuje, ježto jednání ve věci samé jest teprve v začátcích, neboť byl vyslechnut teprve jeden svědek, takže naopak bude výhodnější, projedná-li se sporný případ před věcně příslušným krajským obchodním soudem v Praze. Kromě toho přibrání soudce laika by vyžadovalo v každém případě odročeni ústního jednání a tedy nový průtah, ježto u procesního soudu není odborných přísedících, takže se z toho důvodu neodporučovalo vzhledem ke stavu sporu vyhověti návrhu žalobcovu. Rekursní soud vyhověl žalobcovu návrhu a uložil procesnímu soudu, by o žalobě dále jednal, přibera odborného soudce laika. Důvody: Ježto žalující strana navrhla, aby, bude-li vyhověno námitce, přibrán byl soudce laik podle §§ 61 a 63 j. n., kterým opatřením se zamezí odmítnutí žaloby a uspoří se útraty, any strany již ve věci učinily přednesy a ve věci také bylo jednáno, je z těchto důvodů účelné, by návrhu žalující strany bylo vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalované.
Důvody:
Otázku přípustnosti dovolacího rekursu proti rozhodnuti rekursního soudu, jako jest napadené usnesení, rozřešil již nejvyšší soud kladně v rozhodnutí čís. 10727 sb. n. s., na něž se poukazuje. Vývody, jež stěžovatel uvádí proti názoru rekursního soudu, nejsou přesvědčivé. Že z výrazu »ihned« v § 61 j. n. nelze vyvoditi názor stěžovatelem zastávaný, plyne již z toho, že podle novelisovaného znění § 63 j. n. jest použíti ustanovení §§ 61 a 62 j. n. i tehdy, když věc byla zahájena u krajského soudu povolaného k vykonávání obecného soudnictví a patří před obchodní soud, a že v takovém případě z důvodu stěžovatelem samým uvedeného nebylo by lze opatřiti ihned soudce laika a ihned v jednání pokračovali. Neměl by tedy při názoru stěžovatelem zastávaném § 63 j. n. smyslu. Pokud stěžovatel doličuje neúčelnost opatření nařízeného rekursním soudem z toho, že by se při příliš širokém výkladu §§ 61 a 63 j. n. uplatňování námitky věcné nepříslušnosti stalo ilusorním právem žalovaného, a že žalobce neměl by nikdy příčiny žádati postoupení spisu podle § 261 c. ř. s., zapomíná, nehledě ani k otázce náhrady útrat sporu, že předpokladem onoho, opatření jest právě jeho účelnost a že žalobci jest s tím počítali. Rekursní soud spatřoval účelnost tu v tom, že se zamezí odmítnutí žaloby a uspoří útraty, když strany již ve věci učinily přednesy, a bylo také ve věci jednáno. Tento správný názor nemůže stěžovatel vyvrátili tím, že při změně obsazení soudu musily by býti opakovány provedené důkazy. I kdyby k tomu došlo, byly by přece ušetřeny útraty za podání nové žaloby, nové žalobní odpovědi a za prvý rok, které jinak by se státi musely.

Citace:

Čís. 12760. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 93-94.