Čís. 2270.Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924). Neznalost toho, že úřední povolení jest zapotřebí již před zřízením stanice, jest omylem právním (§ 233 tr. zák.). (Rozh. ze dne 27. ledna 1926, Zm I 737/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 19. září 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 24 odstavec prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, mimo jiné z těchto důvodů: Po právní stránce jest směrodatno, že obžalovaný zřídil si již v květnu 1925 radiotelefonní stanici a používal jí, nemaje k tomu potřebného úředního povolení, o které podle vlastního tvrzení žádal teprve po zřízení stanice. Toto jednání zakládá v objektivním směru nepochybně skutkovou podstatu přečinu podle §u 24 čís. 1. zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, jehož se mezi jiným dopouští, kdo bez povolení přechovává radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení. Stížnost připouští ostatně sama, že objektivní skutková podstata je dána, popírá to však co do subjektivní podstaty. Odvolává se na to, že prý obžalovanému, když se informoval na hlavní poště stran koncese, bylo řečeno, že to má přihlásiti, až zařízení bude míti hotovo. Byl prý proto dotčeným úředníkem uveden do takového omylu, který vylučuje trestnost. Jest pravda, že rozsudek se touto obhajobou, přednesenou obžalovaným teprve při hlavním přelíčení, nezabývá. Leč, i kdyby pravdou bylo, co obžalovaný udal, nemohlo by ho to ospravedlniti. Šlo by ve skutečnosti o omyl právní, záležející v neznalosti té náležitosti, že podle zákona jest zapotřebí úředního povolení již před zřízením stanice. Takovýto omyl však podle §u 233 tr. zák. neomlouvá. Nehledě k tomu nezažádal obžalovaný podle udánlivě mu dané informace o povolení ihned, když měl věc hotovou, nýbrž až po několika dnech. I když rozdíl časový mezi zřízením stanice a nápotomným udělením koncese byl nepatrný, nemůže to odčiniti trestný skutek již spáchaný a dokonaný. O vědomí obžalovaného, že ku zřízení stanice radiotelefonní je zapotřebí úředního povolení, nelze ostatně pochybovati vzhledem k jeho údaji četnickému strážmistru, »že si zřídil radiotelefonní stanici již v měsíci květnu a ji také používal, povolení však že si opomně1 opatřiti.« I ve zmateční stížnosti doznává obžalovaný, že mu v továrně říkali, že je k tomu zapotřebí povolení. Ke skutkové podstatě stačí plně ať jakkoli zaviněné jednání proti zákazu zákona (§ 238 tr. zák.). Bezdůvodnou zmateční stížnost náleželo proto zavrhnouti.