NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17166.

Útraty, které byly přisouzeny osobě oprávněné k výživě ze zákona ve sporu o nepřípustnost exekuce (§ 35 ex. ř.), nejsou útratami vzniklými vymáháním výživného a nepožívají výhod stanovených pro exekuci pro výživné ze zákona.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1939, R I 903/38.)
Srov. rozh. č. 9322 Sb. n. s. Ve sporu o nepřípustnost exekuce vedené vymáhající věřitelkou Hanou V. proti povinnému manželu Františku V., byly vymáhající věřitelce (tehdy žalované) přisouzeny útraty 802i K 25 h a 294 25 h, K vymožení těchto útrat navrhla vymáhající věřitelka povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání jedné třetiny pensijních požitků, které povinnému přísluší proti Všeobecnému pensijnímu ústavu v P., s omezením, že povinnému musí přes zabavení zůstati volným roční příjem 4000 K. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: Podle § 46 zák. č. 26/1929, zák. č. 125/1931 a zák. č. 117/1934 Sb. z. a n. jsou převod, zastavení a zabavení nároků pojištěnců a jejich příslušníků, jakož i dávek jen potud dovoleny a právně účinné, stanou-li se a) k úhradě nároků osob, které mají zákonný nárok na výživu proti osobám oprávněným k požitkům podle předcházejících ustanovení uvedených zákonů až do poloviny dávky, b) k úhradě záloh poskytnutých ve smyslu téhož zákona oprávněným na jejich žádost nositelem pojištění. V souzeném případě nejde o uvedené dva nároky, nýbrž jde, jak je ze spisů zřejmé, o útraty sporu o nepřípustnost exekuce. Bylo proto zamítnouti návrh na povolení exekuce, poněvadž podle § 46 výše uvedeného zákona není zabavení pensijních požitků příslušejících povinnému dovoleno a je právně neúčinné (srov. rozh. č. 9322 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není správné stěžovatelčino tvrzení, že částky, k jejichž vymožení vede exekuci na pensijní požitky povinného, jsou útratami sporu o výživné a že jsou příslušenstvím jejího nároku na výživné proti povinnému. Jde o útraty, jež vznikly ve sporu o nepřípustnost exekuce vedené stěžovatelkou proti povinnému, a ty nelze pokládati za útraty vzniklé vymáháním výživného. Není tudíž dovolací rekurs odůvodněn.

Citace:

č. 17166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 27-28.