NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8440 —
Č. 8440.

Samospráva obecní (Morava): I. Za platnosti fin. novely č. 329/21 rozhoduje zv o povinnosti obecního starosty k náhradě škody z obecního úřadování, řádný soud však o výši náhrady. — II. Rozhoduje o této povinnosti starosty je zv povinen poskytnouti mu možnost účasti při zjišťování skutkové podstaty pro rozhodnutí významné.
(Nález ze dne 19. února 1930 č. 2754.)
Věc: František K. v L. (adv. Dr. Frt. Sedláček z Lipníka n. B.) proti moravskému zemskému výboru o náhradu škody z obecního úřadování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad dodatkem ke svému rozhodnutí z 29. ledna 1924 na základě § 16 odst. 6 a 7 a § 5 odst. 4 a 5 obec. fin. novely č. 329/21, že st-1 jako býv. starosta města L. jest povinen nahraditi obci revisí zjištěnou škodu, kterou obec utrpěla tím, že st-1 správu obecního hospodářství nevedl řádně, resp. že jí nevěnoval povinnou péči, jak přikazuje ustanovení §§ 54 a 59 obec. řádu.
O stížnosti uvážil nss následovně:
Stížnost namítá především, že sporná povinnost st-le k náhradě škody neměla býti posuzována podle obec. fin. novely, ježto zákon tento začal působiti teprve dne 1. října 1921 (§ 59) a nepůsobí nazpět. Se stížností bylo by lze souhlasiti potud, pokud chce říci, že materielně- právních norem obec. fin. novely, k nimž snad sluší počítati i § 16 odst. 6, nelze zásadně použíti na právní poměry založené dříve, než obec. fin. novela počala působiti, kdyžtě obec. fin. novela nemá opačného ustanovení přechodného. Avšak námitka stížnosti, tak jak jest provedena, je namířena jen proti tomu, že žal. úřad pustil se do rozhodování o povinnosti st-lově k náhradě škody, použiv ustanovení § 16 odst. 7 ve spojení s § 5 odst. 4 cit. zák. Stížnost tedy namítá nepříslušnost žal. úřadu. Avšak této námitce nemohl nss přisvědčiti, neboť podle § 57 obec. fin. novely pozbyla veškerá ustanovení zákonů, nařízení atd., která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí, upravených tímto zákonem, platnosti. Poněvadž otázka dobývání náhrady škody proti obecnímu starostovi zcela nepochybně týká se hospodářských poměrů obce, obecní finanční novelou upravených, pozbylo platnosti i kompetenční — Č. 8440 —
ustanovení § 59 obecního zřízení mor., z něhož (srov. judikát býv. ss-u Budw. 4391) podává se bezprostřední a výlučná kompetence řádných soudů k rozhodování o takovýchto sporech o náhradu škody. Na místo kompetenční normy obsažené v cit. § 59 mor. ob. zříz. nastoupilo ihned a vůbec ustanovení § 16 odst. 7 a § 5 odst. 4 obec. fin. novely, podle něhož kompetence rozhodovací jest rozvržena mezi bezprostřední úřad dohlédací, pokud jde o povinnost k náhradě škody, a řádný soud, pokud jde o výši náhrady. Nelze tedy o kompetenci žal. úřadu k řešení sporu, o který jde, pochybovati, třeba že snad hmotně-právní základ náhradního nároku obce sluší hledati v normách mor. obec. zřízení, před vydáním obecní fin. novely platných.
Stížnost popírá však kompetenci žal. úřadu ještě z jiného důvodu, a to pokud jde o náhradu škody z důvodu vedení obecní aprovisace. St-1 hájí názor, že obecní aprovisaci nelze uznati za úřední činnost obce, nýbrž že sluší ji pokládati za činnost obchodní, a dovozuje z toho, že kompetence žal. úřadu se na rozhodování o nároku na náhradu škody z této činnosti aprovisační nevztahuje. Ani v tom nebylo lze dáti stížnosti za pravdu. Je lhostejno, v jaké funkci obec aprovisaci obstarávala. I kdyby, obstarávajíc aprovisaci, byla tím vybočila ze zákonných hranic své působnosti (§§ 27 a 28 mor. ob. zříz.), což by se arci sotva dalo dokázati, musila agenda aprovisační již podle své povahy zasahovati tou měrou do hospodářství obecního, že fakticky jevila se jeho odvětvím a součástkou. Účast starostova v tomto odvětví hospodářské správy obecní byla však jeho činností úřední, neboť byl i v tomto, třeba jen faktickém odvětví hospodářské správy obce činným právě jako starosta obce, tedy ve své funkci úřední.
V další námitce vytýká stížnost, že žal. zv rozhodoval per saltům, vycházejíc z právního názoru, že žal. úřad byl povolán rozhodnouti jen jako stolice vyšší, tedy v řízení opravném a nikoli bezprostředně jako stolice prvá. Tento výklad, který stížnost dává § 5 odst. 4 obec. fin. novely, je však mylný. Podle tohoto předpisu je bezprostřední dohlédací úřad, jímž byl na Moravě podle § 48 obec. fin. novely zv, povolán rozhodovati o povinnosti k náhradě škody bezprostředně, tedy v prvé a jediné stolici správní, a nikoli jako stolice odvolací o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí toho neb onoho orgánu obecního. V předpisu tomto jest zcela zřetelně vyjádřeno, že obec nemá rozhodovací pravomoci ve sporech o svém vlastním nároku na náhradu škody vůči svému funkcionáři. Není tedy možno mluviti o rozhodování per saltum, rozhodnul-li zv bezprostředně. Z toho však také následuje, že usnesení obec. zastupitelstva, kterým se obecní funkcionář vybízí, aby obci škodu nahradil, nemá povahu rozhodnutí vůči tomuto funkcionáři, nýbrž jest pouhým prohlášením strany, které není schopno účinku právní moci, a proti němuž druhá strana tohoto právního poměru jakožto taková (t. j. funkcionář) nemá možnosti, a ovšem ani příčiny brániti se prostředkem opravným. Než právě proto, že dohlédací úřad vystupuje jako jediný správní úřad povolaný k rozhodování sporu mezi obcí a obecním funkcionářem o povinnosti tohoto k náhradě škody, musí tento úřad zachovati všechny formy řízení, jak povaha oboustranného sporu s sebou přináší, konkrétně řečeno musí zachovati všechny samozřejmé — Č. 8441 —
a proto nezbytné formy kontradiktorního řízení. Musí tedy zejména žalovanému obecnímu funkcionáři poskytnouti možnost, aby proti nároku vůči němu obcí uplatňovanému mohl se již ve správním řízení náležitě brániti, a musí mu také bytí poskytnuta možnost účasti při zjišťování skutkové podstaty pro rozhodnutí úřadu významné. — — — —

Citace:

č. 8440. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 410-412.