NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4251.

Obecní volby: I. O některých vadách volebního řízení. — II. K pojmu »agitace« ve smyslu § 37 vol. řádu. — III. Již pouhá dočasná přítomnost člena dohlédacího úřadu v odděleném prostoru, určeném k tomu, aby tam voličové vkládali hlasovací lístek do obálky, než jej odevzdají do osudí, je způsobilá porušiti tajnost volby.
(Nález ze dne 20. prosince 1924 č. 15014).
Věc: Augustin R. a Josef Sz. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti županskému úřadu v Mukačevě o volbu do obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení.
Bohuslav, Nálezy správní VI. 147 Důvody: Dne 22. září 1923 podali Augustin R. a Josef Sz. v K. u tamního obecního úřadu námitky proti volbě obecního zastupitelstva v K., vykonané dne 16. září 1923, uvádějíce, že při volbě té se sběhly následující vady řízení, které mohou míti vliv na výsledek její:
1) Nebyla zřízena místní komise podle § 12 zák. č. 75/1919, resp. nebylo zřízení komise té v obci vyhlášeno a jejím členům sděleno;
2) v kandidátní listině nepolitické robotnické strany byla po pravoplatné úpravě kandidátních listin bez vědomí místní komise provedena změna škrtnutím jednoho z kandidátů;
3) podané platné kandidátní listiny nebyly vyvěšeny v místnosti, kde byly vyloženy voličské seznamy;
4) k řízení volebnímu nebyli připuštěni důvěrníci navržení volební skupinou strany »Országos magyar kisgazda, feldmüves és kisiparos part«;
5) v místnosti volební bylo agitováno, a to samým předsedou volební komise;
6) tajnost volby byla porušena, a to zástupcem dohlédacího úřadu.
Podání, které námitky ty blíže rozvádí a důkazy o nich nabízí, končí petitem, aby celé volební řízení bylo zrušeno.
Županský úřad v Mukačevě zamítl nař. rozhodnutím námitky ty jako neodůvodněné.
Nss uvážil o stížnosti takto:
1. Županský úřad shledal prvou námitku bezpředmětnou, poněvadž místní komise byla zřízena v roce 1920 na dobu tří let, a námitka do jejího zřízení měla býti dle § 5 zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb. podána ve lhůtě třídenní ode dne jmenování. Stížnost vytýká, že to bylo znemožněno okolností, že zřízení komise nebylo vůbec vyhlášeno.
Nss shledal stížnost v tomto směru bezdůvodnou. Že místní komise byla vskutku zřízena a funkce své vykonávala, ukazuje jasně stálý seznam voličů, ve spisech založený, podle něhož volby v K. byly vykonány (§ 12 zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb.), jenž jest podepsán starostou a čtyřmi přísedícími, tvořícími místní volební komisi (§§ 5, odst. 2., a 7 posl. odst., zák. z 19. prosince 1919 č. 663 Sb.). Že by zřízení místní komise mělo býti vyhlášeno, zákon nepředpisuje; stížnost pak proti sestavení komise vyhrazuje jediné stranám a nikoli jednotlivým voličům (§ 5 posléz cit. zákona).
2. Druhou námitku zamítl žal. úřad proto, že dotčený kandidát sám svou kandidaturu odvolal, pročež nebylo zapotřebí, aby rozhodnutí o škrtnutí učinila po rozumu § 22 zák. č. 75/1919 místní komise; k tomu úřad ještě podotkl, že námitka nemá žádného vlivu na výsledek volby. Stížnost vytýká, že postup, jakým se škrtnutí stalo, jest nezákonný.
Nss nemohl uznati, že by námitka stížnosti sama o sobě byla způsobilá, aby prokázala nezákonnost nař. rozhodnutí v tomto bodě. Podle § 56 zák. č. 75/1919 zruší úřad, rozhodující o námitkách proti volbě, buď celé volební řízení nebo příslušnou část jeho, zjistí-li takové vady, které mohou míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby. Z ustanovení toho je patrno, že k tomu, aby volby byly zrušeny, nestačí již zjištění, že byl porušen ten neb onen předpis řádu volebního, nýbrž že k tomu přistoupiti musí ještě další zjištění, že okolnost ta může míti vliv na výsledek voleb. Žal. úřad v daném případě konstatoval, že námitka nemá žádného vlivu na výsledek volby, kterýž výrok stížnost nijak v odpor nebere. Nestačí-li však pouhé porušení předpisu vol. řádu samo o sobě k tomu, aby volební řízení bylo zrušeno, a netvrdí-li stížnost vůbec, že by tu byla také ona druhá složka, jíž zákon k tomuto úkonu požaduje a jejíž existenci úřad popřel, pak nemohl by nss, který může rozhodnutí zkoumati jen v rámci stížnosti (§ 18 zák. o ss), i kdyby dal stížnosti v otázce, byl-li předpis volebního řádu porušen, za pravdu, přece jen dojíti k zrušení rozhodnutí v odpor braného, když nepopřeně trvá druhý důvod, jenž tomu brání, t. j. okolnost uvedená v rozhodnutí, že dotčená námitka nemá vlivu na výsledek voleb. Následkem toho není v tomto případě vůbec potřeba, aby se soud zabýval otázkou, byl-li postup při škrtnutí jednoho z kandidátů v listině nepolitické robotnické strany s ustanovením § 22 zák. č. 75/1919 ve shodě čili nic.
3. Třetí námitku zamítl žal. úřad z důvodu, že kandidátní listiny byly po dobu osmi dnů se seznamy voličskými u obecního úřadu vyloženy. Stížnost nejprv uplatňuje, že cit. zákon nařizuje v § 25 vyvěšení platných kandidátních listin, kterémuž požadavku vyložením jejich není vyhověno.
Námitka tato jest bezdůvodná, neboť smysl cit. předpisu jest, že kandidátní listiny musí býti voličům učiněny přístupnými, stane-li se to vyvěšením nebo vyložením jich, jest lhostejno.
Ovšem však má stížnost pravdu, když proti zjištění, obsaženému v nař. rozhodnutí, že kandidátní listiny byly vyloženy po dobu 8 dní, vytýká, že tomu tak nebylo. Stanoví-li zákon, že starosta nejméně 8 dní přede dnem volby vyvěsí kandidátní listiny, znamená to, že po tuto dobu musí být kandidátní listiny voličům přístupny. Z výpovědí starosty i st-le R. však jde na jevo, že listiny ty pro jeden čas zákonné lhůty byly uzavřeny v zásuvce, a že do nich proto nahlédnuto býti nemohlo.
Nemá tedy tvrzení žal. úřadu ve spisech opory, takže nař. rozhodnutí je v tomto směru založeno na řízení podstatně vadném.
4. Tuto námitku zamítl žal. úřad jednak proto, že šetřením bylo zjištěno, že návrh na připuštění důvěrníků byl podán komisi teprv v 8 hod. 30 min. a ne před 8. hod., totiž před zahájením voleb, jednak proto, že se netvrdí, že by nepřipuštění důvěrníka bylo mělo nějak vliv na konečný výsledek voleb. Stížnost vytýká, že návrh byl podán před zahájením volby, tedy včas, a že dle zákona není třeba tvrditi, že vada na výsledek voleb vliv měla, nýbrž že stačí uvésti, že vliv míti mohla.
§ 36 zák. č. 75/1919 stanoví, že volební komise musí k návrhu volebních skupin připustiti z každé volební strany tři voliče za důvěrníky, a že návrh ten musí býti učiněn předsedovi ústně nebo písemně před zahájením volby.
V daném případě jest na sporu jediné, byl-li návrh učiněn včas. Otázka ta jest otázkou skutkovou, kterou může nss prozkoumati pouze po stránce formální, t. j. může zkoumati, zda úřad rozhodoval v základě skutkového zjištění získaného procesně nezávadným způsobem. Předseda a členové volební komise byvše slyšeni seznali, že písemný návrh na připuštění důvěrníků byl přinesen Josefem Sz. po 8. hodině, na minutu nemohou se pamatovati — bezprostředně před tím, než komise chtěla počíti. Z výpovědí těchto je patrno, že se podání návrhu stalo před zahájením volby, a tudíž včas. Výrok žal. úřadu je tedy v rozporu se spisy, takže je rozhodnutí v tomto směru založeno na řízení, po rozumu § 6 zák. o ss podstatně vadném.
Nař. rozhodnutí ovšem vedle toho se opírá ještě o druhý důvod, totiž ten, že st-lé ve svých námitkách netvrdili, že by nepřipuštění důvěrníků bylo mělo nějaký vliv na konečný výsledek voleb. Vzhledem na to, že st-lé v úvodu svého podání de pres. 22. září 1923 uvedli, že vady řízení jimi vytýkané jsou takové, že mohou míti vliv na výsledek voleb, nutno jest rozuměti nař. rozhodnutí tak, že nestačí pouhé tvrzení o možnosti vlivu vytýkané vady řízení volebního na jeho výsledek, nýbrž že jest třeba, aby volič námitky ty vznášející tvrdil, že vliv tento se skutečně objevil, má-li okolnost taková vésti ke zrušení volby.
Důsledkem úvah sub 2. uvedených musel se nss i touto otázkou obírati. Neboť kdyby měl žal. úřad v tomto směru pravdu, stala by se skutečnost, že úřad námitku týkající se připuštění důvěrníků rozhodl na základě skutkového zjištění podstatně vadného, pro rozhodnutí sporu nss-em bezvýznamnou. Úřad však nemá pravdu. Cit. § 56 praví, že úřad zruší volební řízení, zjistí-li takové vady řízení, které mohou míti vliv na výsledek volby. Podle toho nelze žádati na voliči, domáhajícím se zrušení volby, aby svoje námitky konkretisoval v ten smysl, že sběhlými se vadami byl vskutku přivoděn určitý efekt ve výsledku volby, nýbrž stačí, aby v námitkách uplatněno bylo, že vady řízení vůbec jsou způsobilé, aby z nich mohlo býti usouzeno, že podobný účinek míti mohly. Ježto se však žal. úřad postavil na stanovisko prvé, zákonu odporující, jest jeho rozhodnutí v tomto bodě nezákonné.
5. Námitka, že ve volební místnosti bylo proti předpisu § 37 zák. č. 75/1919 agitováno, konkretisována byla v řízení správním tím způsobem, že předseda volební komise voličce Aleně F. ukázal, kterou kandidátní listinu má podati. Předseda komise při výslechu udal, že F-ová se ho tázala, která listina jest listinou strany malorolnické a která listinou strany robotnické, načež on jí dal žádané vysvětlení. Zástupce dohlédací komise vypověděl, že k volbě se dostavilo více negramotných voličů, kteří žádali komisi o vysvětlení, pro kterou stranu zní ta a ona kandidátní listina; komise podala takováto vysvětlení, ale víc nic. Svědek Josef H. vypověděl, že předseda komise se tázal F-ové, má-li obě listiny, prohlédl je a jednu jí vrátil se slovem »Ota«. Podobně vypověděli oba st-lé.
Žal úřad zamítl námitku jako bezdůvodnou, vycházeje v podstatě z této úvahy:
V tom, že předseda volební komise při kontrole, mají-li voliči obě kandidátní listiny, F-ové na jednu z nich ukázal se slovem »ota«, nelze spatřovati agitaci, neboť tu nešlo o vykonávání morálního tlaku na svobodné rozhodnutí voliče. O agitaci, t. j. o porušení čistoty a svobody volby mohla by býti řeč, kdyby se na voliče působilo nátlakem, jemuž by volič musel podlehnouti; to se vůbec netvrdí. V konkretním případě předseda na dotaz voličky ukázal jí, která kandidátní listina je jedné a která druhé strany. Podle zákona vykonává volební právo za osoby slepé svobodně zvolený průvodčí; negramotný se neodchyluje dalece od osoby slepé. V konkretním případě šlo pouze o informaci negramotné osoby předsedou komise o tom, která kandidátní listina které straně náleží, v čemž naprosto nelze spatřovati agitaci.
Stížnost v tomto bodě vytýká, že úřad vykládá nesprávně pojem agitace, když má za to, že agitací jest omezování svobodného výkonu volby nátlakem na voliče, dále že srovnávání voliče slepého s negramotným je úplně nepřípustno, když zákon jen právě pro výkon volebního práva slepci má zvláštní ustanovení, a konečně, že agitace musí býti spatřována v zjištění fakta, že předseda komise i zástupce dohlédacího úřadu ukazovali voličům, kterou kandidátní listinu mají odevzdati.
Nss připouští, že žal. úřad nemá pravdu, když pojem agitace vykládá jako nátlak na voliče, jemuž nemůže odolati; nelze však přehlédnouti, že ohledně jediného konkretního případu, o který tu jde, žal. úřad na konci svých důvodů uvádí, že šlo pouze o informaci negramotné osoby předsedou komise o tom, která kandidátní listina které straně náleží, v čemž naprosto nelze spatřovati agitaci. Nezakládá tedy úřad svůj konečný úsudek na tom, že nebylo v místnosti volební agitováno, na závěru, jenž by plynul z definice pojmu agitace, jak jí úřad nejprve dal, nýbrž na faktu, že předseda komise se obmezil na podáni informace voličkou žádané. Že by i takovýto fakt bylo pokládati za agitaci, stížnost netvrdí, ale ovšem popírá, že šlo pouze o informaci, tvrdíc, že předseda ukazoval F., kterou kandidátní listinu má odevzdati. Ježto by se jednání takové podstatně lišilo od onoho, jež úřad má za prokázané a úřad — pokud by skutečně šlo o ně — ve svém konečném úsudku nevyslovil, že by pod pojem agitace subsumováno býti nemohlo, je nutno, aby se nss obíral otázkou, zda zjištění skutkové podstaty, z níž nař. rozhodnutí vychází, odpovídá spisům, resp. nepotřebuje-li doplnění. Jak z vylíčení průběhu šetření, shora podaného, vysvítá, rozcházejí se v tomto směru výpovědi předsedy komise a zástupce dohlédacího úřadu s výpovědmi st-lů a svědka H. Úřadu ovšem náleží volné hodnocení důkazů, leč nss shledal, že při rozporu výpovědí byl opomenut výslech osoby, která mohla podati nejspolehlivější podklad pro zjištění skutkové podstaty, po níž bylo pátráno, totiž výslech voličky F. samé, v čemž tkví podstatná vada řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Pokud stížnost v tomto bodě poukazuje také na nesprávnost porovnání voliče negramotného se slepým, stačí připomenouti, že nař. rozhodnutí z této paralely ničeho nedovodilo, a že nebylo v daném případě vůbec použito postupu analogického ustanovením posl. odst. § 38 zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb. Dotčený pasus nař. rozhodnutí je tedy zcela bezvýznamný.
6. Tato námitka byla rozvedena v podání st-lů de pres. 22. září 1923 v ten způsob, že zástupce dohlédacího úřadu přes výslovný zákaz § 38, odst. 3 zák. č. 75/1919 se opětovně s voliči odebral do odděleného prostoru, v němž voliči vkládali hlasovací lístky do osudí, a byl přítomen při tom, když volič vkládal lístek do obálky. Žal. úřad námitku zamítl, ježto jest zjištěno, že notář se čas od času zdržoval v odděleném prostoru pouze za účelem poučování lidu, jak mají hlasovací lístky vkládati do obálky. Stížnost vytýká, že již přítomnost zástupce dohlédacího úřadu v tomto prostoru značí porušení tajnosti volby, a to tím více, když je zjištěno, že voličům ukazoval, kterou kandidátní listinu mají do obálky vložiti.
Nss nalezl stížnost v tomto bodě důvodnou. Cit. § 38 stanoví, že volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován a vhodí obálku do volebního osudí. Účelem předpisu tohoto jest, zaručiti tajnost volby a vyloučiti již předem možnost, aby byla porušena jakoukoli kontrolou. Možnost této kontroly není však vyloučena, je-li při odevzdání hlasu voličova v odděleném prostoru přítomna osoba třetí, ať už účel toho je jakýkoli, třeba jen poučení voliče o postupu, který má při výkonu volby zachovati. Je-li poučení takového třeba, musí býti dáno způsobem nezávadným; při výkonu voličova práva v odděleném prostoru však nikdo nesmí býti přítomen.
Nař. rozhodnutí, jež pokládajíc okolnost tuto za irelevantní, klade váhu jen na účel, jímž ospravedlňuje přítomnost zástupce dohlédacího úřadu při výkonu volby voliči v odděleném prostoru, je proto v rozporu se zákonem.
Se zřetelem na shledané nezákonnosti a vady musil nss nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 resp. § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1061-1066.