Čís. 5259.

Odpor dle §u 184 odstavec prvý čís. 2 ex. ř. proti příklepu jest opodstatněn jen tehdy, nebyl-li dražební edikt vůbec na desce přibit, nebo tak krátce po přibití odstraněn, že by se to ve svých důsledcích rovnalo jeho nepřibití. Byl-li odstraněn krátce před dražbou, bylo přes to vyhověno předpisu §u 171 odstavec šestý ex. ř.
(Rozh. ze dne 9. září 1925, R I 775/25.)
Do udělení příklepu k vydražené nemovitosti v T. vznesl dlužník odpor z důvodu §u 184 čís. 2 ex. ř., jemuž soud prvé stolice vyhověl a příklep odepřel. Rekursní soud zamítl odpor. Důvody: Soud prvé stolice odepřel příklep s odůvodněním, že vyhlášení dražebního roku nebylo uveřejněno způsobem zákonným, poněvadž Jindřich L. a Albert P. potvrdili, že jeden den před dražebním rokem edikt s vyhlášením lhůty dražby nebyl přibit na obecní desce v T. Naproti tomu však udal obecní zapisovatel Josef H., že přibil dražební edikt dne 18. dubna 1925 na obecní desce. Podle názoru soudu rekursního bylo tím vyhověno předpisům o vyhlášení dražebního roku ve smyslu usta- novení §§ 184 odstavec druhý a 171 ex. ř. a není proto platnost vyhlášení tím dotčena, že vyvěšený edikt byl stržen anebo poškozen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle §u 171 odstavec šestý ex. ř. má dražební rok mimo vyhlášení ediktem podle §u 71 odstavec prvý ex. ř. v obci, ve které jest nemovitost dražbou prodávaná, vyhlášen býti způsobem v místě obvyklým. Není sporu o tom, že se vyhlášení taková v T. dějí přibitím ediktu na obecní desce. Zjištěno jest, že edikt na obecní desce přibit byl dne 18 dubna 1925, tedy dávno před dražebním rokem ze dne 2. června 1925. Dlužno souhlasiti s rekursním soudem, že tím bylo vyhověno předpisu §u 171 odstavec šestý ex. ř., a nezáleží na tom, že edikt, jak zjištěno, den před dražbou na úřední desce nebyl. Exekuční řád nepředpisuje, by edikt na obecní desce zůstal po jistou dobu, jak tomu na příklad v řízení upravovacím při zakládání knih pozemkových (viz vzorec 191 Věstníku min. sprav. 1924 str. 100), najmě snad až do dražebního roku, nýbrž jen, by vyhlášení dražebního roku kromě vyhlášení ediktem podle §u 71 odstavec prvý ex. ř. stalo se také ještě v příslušné obci způsobem v místě obvyklým, a tímto způsobem jest v tomto případě přibití ediktu na obecní desce, což se, jak zjištěno, stalo. Jen kdyby dražební edikt vůbec nebyl býval přibit, nebo kdyby tak krátce po přibití byl opět odstraněn, že by se to ve svých důsledcích rovnalo jeho nepřibití, byl by opodstatněn odpor vznesený stranou povinnou podle §u 184 odstavec prvý čís. 2 ex. ř., než to při vznesení odporu při dražebním roku ani tvrzeno nebylo. Napadené rozhodnutí hoví tudíž věci a zákonu a zejména není řízení rekursního soudu vadným proto, že nebylo přihlíženo k obsahu podání povinné strany ze dne 25. správně 26. června 1925, ve kterém povinná tvrdí, a nabízí o tom důkazy, že edikt na obecní desce vůbec přibit nebyl, neboť žádost tato byla podána po vydání usnesení prvého soudu a plným právem nevšiml si proto rekursní soud jejího obsahu (min. sprav. k §u 520 c. ř. s. bod 3). Ostatně je z úředního přípisu obecního představenstva v T. ze dne 3. června 1925, čís. 159 patrný opak onoho nového a proto nedovoleného tvrzení strany povinné.

Citace:

Čís. 5259. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 281-282.