Čís. 14140.

Zákon o dočasném opatření v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům ze dne 24. února 1934 čís. 33 Sb. z. a n.
Výživné, které jest dlužník povinen poskytovali oprávněnému podle zákona, nepozbylo povahy privilegované pohledávky ve smyslu § 3 b) zák čís. 33/34 Sb. z. a n. tím, že bylo na dlužníkově nemovitosti zajištěno a nemovitost přešla na jiného než původně zavázaného dlužníka.
(Rozh. ze dne 7. února 1935, R I 1648/34.)
Prvý soud vyhověl návrhu povinných, by exekuce proti nim vedená byla podle § 1 zákona ze dne 24. února 1934 čís. 33 sb. z. a n. odložena mimo jiné z těchto důvodů: Soud má zjištěno, že pohledávka exekucí vymáhaná povstala za výživné, které měl vymáhajícímu věřiteli platiti Alois R-a. a nikoliv povinní, kteří tuto pohledávku převzali koupí nemovitosti, na kterou je vedena dražba, jak z knihovního výtahu při spisech připojeného jest patrno. Dle § 3 zák. čís. 33/34 jest vyloučen odklad exekuce, jde-li o výživné, které jest dlužník povinen oprávněnému poskytovali dle zákona. Ježto povinní nejsou povinni poskytovali výživné dle zákona, nýbrž Alois R-a. jako otec vymáhajícího věřitele, jedná se v tomto případě o pohledávku, kterou povinní převzali jako nabyvatelé nemovitosti a kterou jen jako nabyvatelé jsou povinni též platiti. Z důvodu toho jest soud toho názoru, že nejde v tomto případě o pohledávku ve smyslu § 3 zák. čís. 33/34 a odklad exekuce, jak v nálezu uvedeno, povolil, Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu a návrh na povolení odkladu exekuce zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Praví-li se v § 3 lit b) zák. čís. 33/34 sb. z. a n., že ustanovení § 1 a 2 tohoto zákona neplatí o vymáhání výživného, které jest dlužník povinen poskytovali oprávněnému podle zákona, jest tomuto ustanovení zákona rozuměti tak, že zákonodárce kladl důraz na povahu pohledávky samé a že zvláštní její povaha toho vyžaduje, by mohla býti vymáhána bez jakéhokoliv obmezení. Připojil-li zákonodárce ke slovu »výživného« větu, »které jest dlužník povinen poskytovati oprávněnému, ze zákona«, chtěl jen zdůraznili, že jen výživné ze zákona a nikoliv snad ze smluvního závazku je pohledávkou privilegovanou, která zasluhuje ohledu, že ji lze vymáhali bez jakéhokoliv obmezení, a že nezáleží na tom, kdo jest dlužníkem a proti komu se vymáhá, ana pohledávka na výživném nepozbyla povahy privilegované pohledávky tím, že byla na realitě zajištěná a realita přešla na jiného než původně zavázaného dlužníka. Ustanovení uvedeného zákona jakožto zákona výjimečného jest vykládali přísně, čemuž vyhovuje shora uvedený výklad ustanovení § 3 zák. čís. 33/34 sb. z. a n., jehož účelem bylo, aby bylo lze vymáhati uvedené lam pohledávky bez jakohokoliv obmezení.

Citace:

č. 14140. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 119-119.