NPD documents search: Právník, 72 (1933) - Majitel živnosti nemá nároku na náhradu nákladu učiněného podle § 74 živn. řádu, resp. podle § 1 č. 97 nař. min. obchodu a min. vnitra z 23. listopadu 1905 č. 176 ř. z. na...

Majitel živnosti nemá nároku na náhradu nákladu učiněného podle § 74 živn. řádu, resp. podle § 1 č. 97 nař. min. obchodu a min. vnitra z 23. listopadu 1905 č. 176 ř. z. na opatření prostředků, potřebných pro první pomoc proti nemocenské pojišťovně.

Žaloba majitele továrny proti okresní nemocenské pojišťovně na náhradu nákladů učiněných na opatření léčiv pro první pomoc byla zamítnuta soudy všech instancí.
Důvody nejvyššího soudu jsou: Žalobkyně se domáhá na žalované okresní nemocenské pojišťovně náhrady výloh za obvazy a léčebné prostředky, jež poskytla v době od 1. ledna 1925 do 26. srpna 1928 svým dělníkům, pojištěným u žalované pojišťovny v případech první pomoci ze svých závodních lékárniček.
Pro spor je rozhodná otázka, příslušírli žalobkyni podle § 1042 obč. zák. nárok na náhradu takto učiněných nákladů proti žalované okresní nemocenské pojišťovně. Nižší soudy odpověděly na tuto otázku záporně, a to právem.
Jak již odvolací soud vyložil, jest podle § 74 živn. řádu (ve znění zákona z 21. dubna 1913 č. 74 ř. z.) majitelům živností uloženo za povinnost, aby svým nákladem učinili všechna zdravotní opatření a zřídili i udržovali všechna jinaká zařízení, kterých při provozování živnosti je třeba na ochranu života a zdraví pomocných pracovníků vzhledem k povaze živnosti nebo způsobu provozovací místnosti. Pokud se týče t. zv. první pomoci, bylo v § 1 č. 97 prováděcího nařízení ministerstva obchodu a ministerstva vnitra z 23. listopadu 1905 čís. 176 ř. z. stanoveno, že v každém větším závodě se zvláštním nebezpečenstvím pro osoby v něm zaměstnané má býti po ruce materiál, kterého je třeba k první pomoci (obvazovací materiál, prostředky stavící krev, prostředky občerstvující, desinfekční a pod., podle potřeby také dopravní prostředky), a že správci závodů a dozorčí zřízenci mají býti obeznámeni s jejich užíváním. Uvedené nařízení se vztahuje na živnostenské závody ve smyslu § 25 živn. ř., k nimž patří podle § 27 č. 16 živn. ř. také sklárny, tedy podniky toho druhu, jako jest podnik žalující firmy. Že tu nejde jen o preventivní prostředky k zamezení úrazu, jak míní dovolatelka, nýbrž i o poskytnutí prostředků, když již k úrazu nebo onemocnění došlo, plyne jasně z výpočtu materiálu, potřebného pro první pomoc podle § 1 čís. 97 nařízení čís. 176/1905 (obvazový materiál, prostředky krev stavící, občerstvující, desinfekční a pod.), neboť prostředky tohoto druhu nejsou přece určeny k zamezení úrazu, nýbrž k léčení. Zmíněnými předpisy bylo tedy podnikatelům, jejichž provoz jest spojen se zvláštním nebezpečenstvím pro osoby v nich zaměstnané, uloženo přímo za povinnost, aby ze svého nejen opatřili, nýbrž také svým zaměstnancům skutečně poskytli prostředky potřebné pro první pomoc.
Tuto povinnost měla i žalující firma jako majitelka skláren k dělníkům zaměstnaným v její sklářské huti. Poskytla-li jim, jak tvrdí v žalobě v případech první pomoci obvazový materiál, vatu, gazu, náplast, karbol, jod, Hoffmanské kapky, mast, olej a octan hlinitý, byly to vesměs prostředky druhu naznačeného v § 1 č. 97 nařízení čís. 176 ř. z. 1905, jež byla žalující firma povinna svým nákladem nejen opatřiti, nýbrž v případě potřeby také svým dělníkům poskytnouti.
Okresní nemocenské pojišťovny jsou podle § 95, odst. I. č. 1 zákona z 9. října 1924 č. 221 Sb. z a n. povinny poskytovati pojištěncům zdarma také potřebná léčiva a jiné therapeutické pomůcky. I bývalé nemocenské pokladny byly podle zákonů dříve platných povinny nésti náklady t. zv. první pomoci, byla-li jim nemoc včas hlášena, jak bylo podrobně vyloženo v rozhodnutí čís. 4102 sb. n. s. Ale z toho ještě neplyne, že jest žalovaná okresní nemocenská pojišťovna povinna, aby nahradila žalující firmě náklad na materiál použitý v jejím závodě pro první pomoc. Z ustanovení § 1042 obč. zák. nelze vyvoditi tuto povinnost žalované. Jak již bylo vyloženo, jde tu o náklad, jejž bуla žalobkyně jako majitelka podniku povinna učiniti pro své zaměstnance na základě předpisů § 74 živn. ř. a § 1 č. 97 nařízení č. 176/1905 ř. z. sama ze svého. Ustanovení § 1042 obč. z. však předpokládá, že náklad učinil ten, kdo k tomu podle práva nebyl povinen, že jej učinil za jiného a že se domáhá náhrady na tom, kdo měl podle práva náklad učiniti sám. V souzeném případě se má věc jinak, neboť žalující firma podle své zákonné povinnosti poskytla svým dělníkům potřebný materiál pro první pomoc sama svým nákladem. Dostála-li tedy žalující firma své povinnosti, splnila tím jen to, co jí ukládal zákon a nemůže podle § 1042 obč. z. požadovati na žalované nemocenské pojišťovně náhradu výloh, jež byla povinna učiniti sama ze svého.
Pokud dovolatelka poukazuje na ustanovení prvého odstavce § 141 zákona z 9. října 1924 č. 221 Sb. z. a n. o možnosti požadování úplaty za poskytnutí první pomoci na pojišťovně, přehlíží ustanovení druhého odstavce téhož paragrafu, výslovně zdůrazňující, že tímto zákonem není dotčena povinnost zaměstnavatelova, stanovená právními předpisy, vydanými v zájmu ochrany zaměstnanců, čímž jest rozuměti i předpisy § 74 živn. ř. a § 1 čís. 97 nařízení čís. 176/1905 ř. z.
Dodati jest, že v rozhodnutí č. 4102 Sb. z. a n., na které se odvolává dovolatelka, nebyla vůbec řešena otázka, je-li podnikatel povinen opatřiti materiál zmíněný v bodě 7 nařízení čís. 176/1905 ř. z. na vlastní náklad a má-li pak právo postihu vůči nemocenské pokladně, protože tehdy stačila dovolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání již sama skutečnost, že nemoc nebyla zavčas hlášena. Závěrečný odstavec zmíněného rozhodnutí nebyl ve Sbírce uveřejněn.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. května
1932 Rv I 382/31/1.
J. K.

Citace:

Majitel živnosti nemá nároku na náhradu nákladu učiněného podle § 74 živn. řádu, resp. podle § 1 č. 97 nař. min. obchodu a min. vnitra z 23. listopadu 1905 č. 176 ř. z. na.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 5, s. 174-176.