NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 5403.

Zásada nedelitelnosti stíhania, vyjádřená v § 48, odst. 3 zák. čl. XIV:1914, nebola ani povodným ustanovením § 12, odst. 1 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n., ani ustanovením § 6 cit. zákona v znění vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n. zrušená, ale naopak zosilnená v ten sposob, že zahájením trestného pokračovania proti ktorejkolivek zodpovednej osobě přerušuje sa premlčanie proti všetkým ostatným zodpovědným osobám.
(Rozh. zo diňa 18. októbra 1935, Zm IV 363/35.) Najvyšší súd v trestnej věci proti J. V. a spol. pre prečin pomluvy tlačou vyhovujúc zmátočnej sťažnosti súkrominěho žalobců, založenej na dovode zmátočnosti podla čís. 1 c) § 385 tr. p., zrušil rozsudok vrchného sudu čo do obžalovaného E. D. a poukázal vrchný súd, aby o odvolaní oibžalovaného E. D. jednal a rozhodol.
Dóvody:
Proti rozsudku vrchného sudu podal súkromný žalobca zmátočnú sťažnosť na základe dovodu zmátočnosti podla čís. 1 c) § 385 tr. p., ktorej nelze odopreť úspěchu. Sťažovatel namieta, že s hladiska § 48 zák. čl. XIV:1914 a § 13 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. je zásadou, že pretrhnutie premlčania proti jednému obžalovanému stačí aj ku pretrhnutiu premlčania čo do ostatných obžalovaných, a že preto sa vrchný súd dopustil zmátočnosti, keď dotyčné obžalovaného E. D. zvláště skúmal premlčanie.
V § 48, odst. 3 zák. čl. XIV: 1914, ktorý sťažovatel má zrejme na mysli, sa ustanovuje: zavedie-li sa pokračovanie v době určenej v 1. odst. proti ktorejkolivek z osob zodpovědných, može sa i po tejto době v pokračovaní postupovať proti ktorejkolivek inej zodpovednej osobě v premlčacej lehote. Ustanovenim týmto bol pre tlačové věci změněný předpis odst. 2 § 108 tr. z., ktorý ustanovuje, že premlčanie sa pretrhuje len u toho, na koho sa vzťahuje oipatrenie sudu. V ustanovení odst. 3 § 48 tlačového zákona XIV: 1914 přišla ku platnosti zásada nedělitelnosti, t. j., že v případe tlačového prečinu platí právně pravidlo, že akonáhle bolo trestné pokračovanie platné zavedené proti bársktorej zodpovednej osobě, třeba ho tým považovať za zavedené aj proti iným zodpovědným osobám, a že súdne opatrenie nariadené proti jednej zodpovednej osobě (příkladné proti redaktorovi), přerušuje premlčanie proti dalším osobám, ktoré možu byť brané v zodpovednosť (příkladné autor, vydavatel). (V tomže smysle Finkey: Az új sajtótorvény, .str. 35 a 36.) Ustánovenie § 48, odst. 3 z. č. XIV: 1914 neboly čo do ochrany ctí výslovné zrušené ani § 40 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n., ani § 42 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Otázky účinkov zavedenia trestného pokračovania čo do premlčania dotýkajú sa, pravdaže ustanovenia § 12 zák. č. 124/1924 v póvodnom znění, § 43 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. a § 6 zákona č. 124/1924 vo znění vyhlášky min. spravedlnosti č. 145/1933 Sb. z. a n. Podla § 12, odst. 1 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. stává sa zavedením trestného pokračovania proti ktorejkolivek zodpovednej osobě premlčacia lehota proti ostatným zodpovědným osobám až do doby, kedy bolo trestné pokračovanie skončené a podla znenia § 6 vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. zastavuje sa premlčanie, bolo-li před uplynutími doby, potrebnej ku premlčaniu trestného stíhania, zahájené trestné pokračovanie proti ktorejkolivek zodpovednej osobě, proti všetkým ostatným až do dna, kedy trestné pokračovanie proti nej bolo pravoplatné skončené alebo přerušené. Z ustanovení § 12, odst. 1 žák. č. 124/1924 Sb, z. a n. a § 6 vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n. plynie, že ustánovenia § 48, odst. 3 zák. čl. XIV: 1914 boly modifikované potial, že sa so zahájením trestného pokračovania proti ktorejkolivek zodpovědnej osobě spojily účinky zastavenia premlčania proti všetkým ostatným zodpovědným osobám, kdežto podla § 48, odst. 3 zák. čl. XIV: 1914 zahájenie trestného pokračovania pretrhovalo premlčaníe.
Ustanovením § 12 zák. č. 124/1924, resp. § 6 vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n., bola roizšírená ochrana urazeného, aby zabráněné bolo premlčaniu v prípadloch, kedy trestné pokračovanie bolo zahájené proti nepravému vinníkoví alebo prieťah pokračovania nastal nesprávnou nomináciou autora, a v premlčacej lehote nemohol byť pravý vinník vypátraný (motivy). Pre případy však, ako je súdený případ, kedy bolo trestné pokračovanie pre trestné činy proti zákonu o ochraně cti tak proti zodpovědnému redaktorovi ako aj proti autorovi už zavedené — iné osoby nelze podla § 1, odst. 2 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. a § 1, odst. 2 vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. stíhať — platia pre zavedené už trestné pokračovanie všeobecné předpisy trestných zákonov, to je pri tlačových deliktoch § 48, odst. 3 zák. čl. XIV: 1914 (v historických zemiach § 40 zák. č. 6/1863 r. z., viď rozh. 4240 Sb. n. s.). Zásada nedelitelnosti, v tomto ustanovení tlač. zákona vyslovená, nebola by ustanovením § 12 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. a § 6 vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. zrušená, ale naopak ešte zosilnená a zostala v platnosti. Tá okolnosť teda, že proti obžalovanému E. D. nebolo v době od; 14. novembra 1932 do 26. augusta 1933 učiněné žiadne usnesenie alebo opatrenie sudu v smysle § 108 tr. z., nemala za následok premlčaníe trestného činu proti E. D., poneváč v tejto době boly proti zodpovědnému redaktorovi učiněné opátovné opátrenia súdu za účelom vypátrania jeho pobytu, bez toho že by rnedzi jednotlivými opatreniami súdu uplynula šesťmesačná premlčacia lehota v § 13 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. ustanovená. Vrchný súd sa tedy mýlil, keď vyslovil, že dotyčné obžalovaného E. D. uplynula premlčacia lehota v § 13 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. označená bez pretrhnutia, lebo opatreniami súdu učiněnými proti zodpovědnému redaktorovi J. V. bolo v smysle odst. 3 § 48 tlač. zák. přetrhnuté premlčaníe aj proti autorovi E. D.

Citace:

čís. 5403. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 415-417.