Čís. 17383.

Plenární rozh. č. 7760 Sb. n. s. nepozbylo významu za účinnosti nového vyrovnacího řádu (zák. 64/1931 Sb. z. a n.).
Účinky § 67 vyr. ř. nenastanou, nezaplatil-li dlužník včas nepatrný zlomek vyrovnací splátky jen z početního omylu a omluvitelného nedopatření, aniž počítal též s doručným poplatkem. Totéž platí pro zemědělské vyrovnací řízení (§ 3 vlád. nař. 76/36 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 15. září 1939, Rv I 815/39.)
Žalobci (zemědělci) se domáhají žalobou podle § 35 ex. ř. nepřípustnosti exekuce povolené žalovanému k vydobytí celého zbytku pohledávky 1582 K (§ 67 vyr. ř.) tvrdíce, že podle potvrzeného zemědělského vyrovnání jsou povinni platiti jen splátky na vyrovnací kvótu, které řádně platili, takže nedošlo k obživnutí pohledávky. Proti žalobě namítl žalovaný, že došlo ve smyslu § 67 vyr. ř. k obživnutí celé pohledávky, protože mu žalobci nezaplatili celou první vyrovnací kvótu, zaplativše na ni o 80 h méně, při čemž musil zaplatiti ještě 50 hal. doručného, takže dostal zaplaceno celkem o 1 K 30 h méně než činila vyrovnací kvóta. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Jde jen o to, zda nastalo obživnutí celé dlužné pohledávky podle § 67 vyr. ř. jako následek neúplného zaplacení prvé 5% splátky vyrovnací kvóty. Na prvou splátku bylo ovšem zaplaceno v 8denní lhůtě poskytnuté podle § 67 vyr. ř. o 1 K 30 h méně, z čehož prvý soud vyvodil závěr, že vyrovnání nebylo splněno a že stíhá žalobce následek obživnutí pohledávky. S tímto názorem však nelze souhlasiti, neboť se jedná o nepatrný rozdíl 1 K 30 h, který zajisté možno uznati za početní omyl a omluvitelné nedopatření. Zákon, nehledíc ke znalcům, neukládá nikomu mimořádnou píli a bedlivost, spokojuje se s takovou pílí a bedlivostí, jež odpovídají průměrným schopnostem obyčejného člověka (§§ 1297, 1388, 242, 914 a 879 obč. zák.). Nedopatření se může přihoditi i lidem nejzdatnějším a nejbedlivějším, tím spíše lidem schopností průměrných, a nemohou býti na ně uvalovány těžší následky, než zájmy třetích osob nutně vyžadují. Právě pro vyrovnání ustanovuje § 1388 obč. zák., že zřejmé početní omyly nemají býti nikomu na škodu ani na prospěch. Ani s hlediska ustanovení § 879 obč. zák. o neplatnosti úmluv příčících se dobrým mravům nelze uznati za právně přípustným, aby omluvitelné a beze škody věřitele napravitelné nedopatření dlužníkovo bylo pokládáno za neúplné splnění vyrovnání, jak nejvyšší soud v plenárním rozhodnutí Pres. 761-27, čís. 7760 Sb. n. s. podrobně dovodil. V souzeném případě žalobci pověřili proplácením splátek vyrovnací kvóty záložnu, tedy peněžní ústav, u něhož lze spolehlivost předpokládati, a osvědčili takto alespoň průměrnou opatrnost a pečlivost k řádnému splnění vyrovnání, neboť podle obyčejného běhu věcí nemohli předvídati, že se přihodí záložně početní omyl. Že pak jde jen o omyl početní, je jasno z nepatrného rozdílu dlužné a poukázané splátky. Tento rozdíl byl doplacen, jakmile byli žalobci předvoláni žalovaným. Nezáleží na tom, že prvá splátka byla placena až v 8denní lhůtě podle § 67 vyr. ř., neboť i takto podle zákona byla placena včas a neplyne z toho pro žalobce žádná nedbalost. Také podle rozhodnutí nejvyššího soudu Sb. n. s. čís. 15759, o které se prvý soud opírá, může jíti jen o omluvitelné nedopatření na straně žalobců a nemůže míti nepatrný nedoplatek za následek obživnutí pohledávky. Předpokladem názoru v něm vysloveného je totiž, že dlužník trvá na nesprávném výpočtu, ač se mohl přesvědčiti o omylu, a nezaplatí-li — přesvědčiv se o omylu — přesnou výši splátky. Tento předpoklad v souzeném případě není splněn, neboť žalobci netrvali na nesprávném výpočtu, nýbrž právě naopak, jakmile se o něm dověděli, zaplatili nejen rozdíl, nýbrž daleko více.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen (§ 510, odst. 3) c. ř. s. v doslovu čl. 1 č. 3 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n. a čl. 1 zák. č. 314/1936 Sb. z. a n.). K dovolacím vývodům se uvádí toto: V rozhodnutí nejvyššího soudu 15759 Sb. n. s., jak jest zřejmé z jeho důvodů, nebylo vysloveno, že plenární rozhodnutí č. 7760 Sb. n. s. pozbylo významu za účinnosti nového vyrovnacího řádu (zák. č. 64/1931 Sb. z. a n.), i když se jím nelze nadále výhradně říditi. Jinak ono rozhodnutí (č. 15759 Sb. n. s.) vycházelo v podstatě ze zásady vyslovené právní větou tohoto plenárního rozhodnutí, že dlužníka omlouvá, jestliže se mu přihodilo při plnění omluvitelné nedopatření. Arciť na základě skutkového zjištění nižších soudů nabyl nejvyšší soud v onom sporu přesvědčení, že tento předpoklad nebyl splněn u dlužníka, který tam jednal nedbale. Tomu tak nebylo v souzeném případě, což odvolací soud správně vystihl dospěv k závěru, že žalobci toliko z početního omylu a omluvitelného nedopatření nezaplatili včas nepatrný zlomek 1.30 K první vyrovnací splátky složivše méně o 80 h a nepočítajíce při tom ještě s doručným poplatkem 50 h. Také v tom, že žalobci nezaplatili tuto splátku ihned bez upomínacího dopisu, marně dovolatel spatřuje neobyčejnou jejich nedbalost a lehkomyslnost, už proto marně, že vše — splatnost, upomínka a zaplacení — se stalo v několika dnech. Předchozí úvahy jakož i důvody napadeného rozsudku, jež se obírají ustanovením § 67 vyr. ř., platí podle § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. i v zemědělském vyrovnacím řízení, o jaké šlo v souzené věci, a to beze změny podle čl. 2 vlád. nař. č. 83/1939 Sb. z. a n., kteréžto vládní nařízení nabylo účinnosti až dnem 31. března 1939, tedy až po době rozhodné v souzené věci, kde šlo o následky nedodržení první vyrovnací splátky ze dne 10. května 1937.

Citace:

č. 17383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 450-452.