NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12840.

Pojišťovací právo: * Podle § 46 zák. čl. XIX:1907 v úpravě § 21 min. nař. č. 4790/1917 ručí manželka jen za pojistná vzniklé v době společné domácnosti.
(Nález z 1. dubna 1937 č. 19424/34.)
Věc: Zem. úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 17. dubna 1934 o ručení za úrazové příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Stěžující si zem. úřadovna vyslovila záručním platebním rozkazem z 11. srpna 1932 na základě § 21 min. nař. č. 4790/1917 M. v. v. solidární závazek Gizely U. v Brně za úrazové příspěvky i s úroky a exekučními výlohami, předepsané za rok 1924 a 1925 pravoplatnými platebními výměry Emilu U., bývalému majiteli elektroinstalačního podniku v N. Městě n. V. Tento záruční platební výměr odůvodnila úřadovna tím, že Gizela U. je podle úředního zjištění manželkou shora jmenovaného bývalého podnikatele.
Zem. úřad v Bratislavě zrušil k odvolání Gizely U. nař. rozhodnutím cit. záruční platební výměr.
O stížnosti uvážil nss toto:
Jak vyplývá z obsahu nař. rozhodnutí, dospěl žal. úřad k závěru, že v tomto případě není předpokladů pro ručení podle 1. odst. § 21 min. nař. č. 4790/1917, a tím ke zrušení záručního platebního rozkazu na základě skutkové podstaty, že Gizela U. v letech 1924 a 1925, za která Emilu U. jako majiteli elektroinstalačního podniku byly předepsány úrazové příspěvky, nebyla jeho manželkou, nýbrž stala se jí teprve 16. srpna 1927, kdy Emil U. nebyl již zmíněným podnikatelem, a že v letech 1924 a 1925 nežila s ním ve společné domácnosti. Stížnost nepopírá skutkové podstaty, z níž vychází žal. úřad, brojí toliko proti právnímu názoru žal. úřadu vyslovujícímu, že není tu předpokladů pro ručení podle § 21 cit. min. nař., poněvadž jde o příspěvky splatné v době, kdy Gizela U., prohlášená za ručitelku, nebyla ještě manželkou původního dlužníka, a dovozuje, že toto stanovisko žal. úřadu není v souhlase se zněním zmíněné normy, ježto ručení manželky se vztahuje i na dlužné příspěvky minulé. Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Podle ustanovení 1. odst. § 21 min. nař. č. 4790/1917, jež je právním pramenem pro posouzení tohoto sporu, ručí za úrazové příspěvky solidárně manželka zaměstnavatele, resp. podnikatele, ve společné domácnosti žijící. Tato ručební povinnost jest omezena jen na manželku zaměstnavatele (podnikatele) žijícího s ní ve společné domácnosti. Týká se tedy ručení manželky podle striktního znění tohoto zákonného ustanovení jen těch příspěvků, jež zůstal dlužen manžel-zaměstnavatel žijící ve společné domácnosti, tedy příspěvků vzniklých v době, kdy byl manžel zaměstnavatelem, žijícím s manželkou ve společné domácnosti. Ostatně i z ustanovení o solidárnosti tohoto ručení manželčina za pojistné plyne, že závazek může býti uplatněn současně a alternativně jak vůči manželu jako zaměstnavateli, tak i vůči manželce jako ručitelce. Z toho vyplývá, pokud v zákoně samém není výslovně určeno jinak, jako důsledek, že i ručební závazek manželčin vzniká v téže době, ve které vznikl platební závazek manžela. Pak ovšem nelze dojíti při striktním výkladu cit. předpisu k jinému závěru, než že vznik ručebního závazku manželčina je podmíněn skutečností, že je manželkou zaměstnavatelovou a žije s ním ve společné domácnosti, jinými slovy, že manželka neručí za veškeré dlužné pojistné příspěvky svého manžela, nýbrž jen za ony, jež vznikly, kdy byla jeho manželkou, žijící ve společné domácnosti. Toť smysl ustanovení 1. odst. § 21 min. nař. č. 4790/1917, i jest opačný názor stížnosti právně mylný. Na věci nic nemůže měniti skutečnost, že zásada obsažená v § 21 cit. nař. je v jiných zákonech vyjádřena jinak. Rovněž bez právního významu je pro řešení dané otázky tvrzení stíž-
20* nosti, že v některých jiných zákonech, tak v § 4 zák. čl. LVII:1908, se vyslovuje ručení i za dluhy minulé. Pro daný spor je rozhodující jediné znění ustanovení 1. odst. § 21 min. nař. č. 4790/1917, jak ostatně i sama stížnost přiznává.

Citace:

Č. 12840. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 458-460.