NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2631.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
K subjektivní skutkové podstatě zločinu podle §u 21 čís. 2 zákona se vyhledává úmyslné nadržování pachateli vojenského zločinu po jeho spáchání buď ukrýváním nebo pomáháním k útěku nebo na útěku; předpokládá se, že pachateli bylo známo, že nadržuje osobě, která se dopustila vojenského zločinu.
Pro skutkovou podstatu zločinu §u 21 čís. 2 zákona musí býti veškeré náležitosti dotyčného vojenského zločinu jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce splněny již v době nadržování.
Skutková podstata vojenského zločinu sběhnutí podle §u 183 voj. tr. zák. vyžaduje nejen, že pachatel opustil vojenskou službu svémocně, nýbrž i, že tak učinil v úmyslu, vymknouti se jí trvale.
Přikázání věci (§ 288 čís. 3 tr. ř.) jinému soudu než soudu nalézacímu.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1927, Zm I 371/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním lícení zmatečním stížnostem obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. dubna 1926, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nadržování vojenským zločinům podle §u 21 čís. 2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc přikázal krajskému soudu v Litoměřicích, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. jest odůvodněna námitka stížnosti, že v rozsudku není bezvadně zjištěna subjektivní stránka skutkové podstaty zločinu, totiž, že stěžovatelé úmyslně napomáhali Janu K-ovi, vědouce, že jest vojenským sběhem, zejména také, že věděli, že K. má úmysl trvale opustiti vojenský svazek. K subjektivní skutkové podstatě zločinu podle §u 21 čís. 2 zák. na ochr. rep. se vyhledává úmyslné nadržování pachateli vojenského zločinu po jeho spáchání buď ukrýváním nebo pomáháním k útěku nebo na útěku předpokládá se, že pachateli bylo známo, že nadržuje osobě, která se dopustila vojenského zločinu. Těchto náležitostí soud prvé stolice nezjistil bezvadně, a řídě se při tom správným výkladem zákona. Neboť, zjistiv z rozsudku divisního soudu v Josefově ze dne 19. ledna 1926, že Jan K. dne 24. května 1924 uprchl z vojenské služby, že teprve dne 3. října 1924 po dlouhém hledání a stihání byL dopaden a zatčen a že oním rozsudkem divisního soudu byl odsouzen mimo jiné též pro zločin sběhnutí podle §§ů 183, 190, 195/1, 195/3 voj. tr. zák., přestal na tomto zjištění a nezabýval se blíže otázkou, zda veškeré náležitosti onoho vojenského zločinu jak po objektivní, tak zejména i po subjektivní stránce u Jana K-e byly splněny již v době, kdy obžalovaní podle rozsudku mu nadržovali, a zda stěžovatelé též o tom věděli. Podrobného uvažování a zjištění v tomto směru bylo třeba tím více, poněvadž rozsudek na několika místech užívá výrazu, že Jan K. utekl z vojny (uprchl z vojenské služby), a předpokládá, že obžalovaní to věděli, ačkoliv skutková podstata vojenského zločinu sběhnutí podle §u 183 voj. tr. zák. vyžaduje nejen, že pachatel opustil vojenskou službu svémocně, nýbrž i, že tak učinil v úmyslu, vymknouti se jí trvale, čímž tento zločin právě se liší od vojenského přečinu svémocného opuštění služebního místa podle §u 212 voj. tr. zák. Pro dolíčené zmatky podle čís. 5, 9 a) §u 281 tr. ř. bylo napadený rozsudek zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody zmatečních stížností, a jelikož podle povahy shledaných zmatků nelze se obejiti bez nového hlavního přelíčení, bylo podle §u 288 čís. 1, 3 tr. ř. věc vrátiti k novému projednání a rozhodnutí do prvé stolice. Při tom byla věc vzhledem k tomu, že Jan K. podle obsahu spisů toho času odpykává trest 15tiletého těžkého žaláře ve vojenské trestnici v Terezíně, podle §u 288 čís. 3 tr. ř. k dalšímu řízení přikázána krajskému soudu v Litoměřicích, aby se takto zmenšily náklady případné dopravy tohoto svědka před nalézací soud, jakož i nebezpečí útěku. Dojde-li soud, ať již z té neb oné příčiny ku přesvědčení, že nejsou tu opodstatněny všechny náležitosti zločinu podle §u 21 čís. 2 zák. na ochr. rep., bude mu o činu obžalovaných uvažovati též s hlediska §u 214 tr. zák.

Citace:

Čís. 2631. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 73-74.