Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7386 —

Čís. 7386.


Ohrožení ve smyslu § 381 čís. 1 ex. ř. jest skutečností, nikoliv pouhou právní možností. Nestačí proto tvrzení pouhé abstraktní možnosti — Čís. 7387 —
stížení nebo zmaření soudního vymáhání neb uskutečnění nároku, nýbrž dlužno osvědčiti nebezpečí konkrétní. Netřeba však osvědčovati konkrétní činnost odpůrcovu.
(Rozh. ze dne 5. října 1927, R I 790/27.)
Soud prvé stolice zrušil prozatímní opatření zákazem zcizení a zatížení nemovitosti, ježto nebylo osvědčeno, že by bez prozatímního opatření soudní vymáhání nebo uskutečnění nároku bylo zmařeno nebo stíženo. Rekursní soud ponechal prozatímní opatření účinným. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stěžovatelka právem vytýká, že navrhovatel prozatímního opatření neosvědčil, že by bez prozatímního opatření soudní vymáhání nebo uskutečnění nároku bylo zmařeno nebo stíženo. Názor rekursního soudu, že takové ohrožení tu je, nebyl tímto soudem blíže odůvodněn. Nelze přisvědčiti stanovisku navrhovatelovu, že ohrožení ve smyslu § 381 čís. 1 ex. ř. není skutečností, nýbrž pouhou právní možností. Tomu odporuje již § 389 prvý odstavec ex. ř., podle něhož musí navrhovatel vyložiti skutečnosti, návrh odůvodňující. Zákon sám tedy pokládá podmínku § 381 čís. 1 ex. ř. za skutečnost. A tu nestačí tvrzení pouhé abstraktní možnosti stížení nebo zmaření soudního vymáhání neb uskutečnění nároku, z níž by bezprostředně plynulo ohrožení. Ovšem na rozdíl od podmínek podle § 379 ex. ř. netřeba osvědčovati konkrétní činnost odpůrcovu, vedoucí ku zmaření nebo ku stížení dobývání nároku. Kdyby stačila pouhá abstraktní možnost ohrožení, bylo by nutno pokládati za ohrožený každý nárok na odevzdání věci, ježto taková abstraktní možnost ohrožení tu je vždy. To však by nevyhovovalo ani účelu prozatímního opatření, ani praktické potřebě. Navrhovatel tvrdil jen zcela všeobecně, že je nebezpečí ztráty domu pro něho, kdyby byl převeden na jiného, jenž by jednal v důvěře ve veřejnou knihu, nebo kdyby zatížením domku mohl býti zmařen zpětný převod, a že smírné jednání nemělo výsledku. Tím však neuvedl určitých konkrétních skutečností, z nichž by plynulo konkrétní, bezprostředně hrozící nebezpečí. Nebyly tedy uvedeny podmínky, potřebné pro povolení prozatímního opatření ve smyslu § 381 čís. 1 a 389 ex. ř. a rekursní soud neprávem je ponechal v platnosti.
Citace:
č. 7386. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 236-237.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).