Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 75 (1936). Praha: Právnická jednota v Praze, 688 s.
Authors:
Dr. E. Krautmann:

Poplatky z právních listin v zemích historických.

Praha 1936. Str. 178. Tak jako je nám třeba přehledného, byť i stručného zpracování celého práva poplatkového v systému, musí býti vítány i monografie o některých větších oddílech poplatkového práva nebo o větších skupinách poplatků, v nichž jedině může býti podán (hlavně pro praxi) dostatečně podrobný výklad o příslušných institucích se zřetelem na všeobecné principy práva poplatkového i na související normy jiných právních úseků. Zdařilá práce Krautmannova, která před tím vyšla již německy (»Gebühren von Rechtsurbunden«, Praha 1935) obírá se poplatky z právních listin, t. j. jak uvádí autor, takovými poplatky, u nichž berní povinnost vzniká teprve listinným osvědčením.
Jde tu o poplatky, původně § 1, písm. A, č. 3 popl. zák. vytý- čené, od nichž se později emancipovala celá řada poplatků, jednak přeměnou ze stupnicových na procentní, což znamenalo zároveň přeměnu jejich charakteru, jednak pouhým zrušením odvislosti od listinného osvědčení. Skupina poslední, tedy skupina těch poplatků, které zůstaly stupnicovými, neztratila však úplně vlastností, (které jinak zákon č. 50/1850 poplatkům podle § 1, písm. A, č. 3 přičítá. Soudím proto, že autor mohl připojiti ke svým výkladům i na př. výklad o poplatcích ze smluv společenských v daleko větší míře, než skutečně učinil. To platí s hlediska systematického. Ale dlužno přiznati, že dílo má již dosti bohatý obsah a že z důvodů praktických se výklady o stupnicových poplatcích ze společenských smluv hodí spíše do samostatného díla o poplatcích ze smluv společenských, jež nám finančněprávní literatura v dohledné době jistě přinese; vždyť tu jde o partii práva poplatkového, jež nabývá v nynější době značné důležitosti nejen pro svou nepropracovanost, ale i vzhledem k rychle se měnící struktuře společenských útvarů směrem k hospodářství řízenému.
Kniha Krautmannova dělí se na část všeobecnou a zvláštní. V části všeobecné pojednává se o pojmu právní listiny a jejích surogátech, o druzích poplatků, o subjektech poplatkové povinnosti a jejich osvobození, o zjištění vyměřovacího základu, o sankcích poplatkových předpisů atd. Část zvláštní v 19 kapitolách zahrnuje pojednání o jednotlivých právních jednáních; jako dodatek jsou připojeny výklady o výhodách konversních, výhodách pro zápůjčky komunální a pro stavební ruch, dále výklady o kolkové povinnosti kupeckých účtů.
Výklady Krautmannovy jsou dokonale srozumitelné a jasné, aniž by to bylo na úkor juristické úrovni díla. Autor užívá hojně judikatury, při čemž je zřejmo, že ji také dopodrobna ovládá. Může tudíž často studium této knihy přinésti více užitku než hledání v nepřehledných komentářích.
Část práva poplatkového, již si autor vybral, vyžaduje nejvíce z celé oblasti tohoto práva přihlížení k normám práva soukromého. Autor této souvislosti neopominul. Jest chvályhodno, že oproti výkladům finančněprávním jsou příslušná místa výkladů o právu soukromém vytištěna odlišně a to kursivou. Škoda jen, že nezaujal v těchto místech stanoviska k podrobným vývodům Widmerovým (System der öst. Gebührengesetze, 1890.) Třebaže nelze v jednotlivostech s názory autorovými vždy souhlasiti (na př. na str. 168, kde tvrdí, že účet je listinou svědčící proti příjemci), možno označiti tuto jeho monografii za velmi cenný příspěvek do finančněprávní literatury.
Siblík.
Citace:
Poplatky z právních listin v zemích historických.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 6, s. 412-414.