NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 4262.

Byla-li pohledávka přiznána v mimokonkursním nuceném vyrovnání dle práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi a nedodržel-li dlužník splátek — vadí jejímu napotomnímu uplatňování sporem námitka rozepře právoplatně rozsouzené.
(Rozh. ze dne 14. října 1924, Rv I 1060/24.)
Pohledávku, o niž pak žalováno, přihlásil žalobce ve vyrovnacím řízení, vedeném proti žalovanému u sedrie v Užhorodě. Vyrovnání skončilo tím, že věřitelé měli obdržeti 30% pohledávek. Tvrdě v žalobě, že žalovaný nedodržel vyrovnacích splátek, domáhal se žalobce zaplacení celé pohledávky. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu.
Důvody:
Odvolací soud přes to, že šlo v prvé stolici o rozsudek pro zmeškání, právem se obíral teprve v odvolacím řízení námitkou věci rozsouzené. Proto právem, poněvadž k této námitce dlužno dle §u 240 odstavec třetí a 411 c. ř. s. přihlédnouti z úřední povinnosti v každé době. V této příčině uplatnil dovolatel, že o pohledávce, o kterou je žalováno, rozhodnuto bylo ve vyrovnávacím řízení, provedeném proti dovolateli u soudní stolice v Užhorodě konečným usnesením ze dne 25. října 1923, kterýmžto usnesením bylo schváleno mimokonkursní nucené vyrovnání dovolatelovo v ten způsob, že věřitelé, mezi nimiž také žalující firma, obdrží pouze kvótu 30% svých pohledávek v den, kdy nabude schvalovací usnesení právní moci. Odvolací soud zjistil, že usnesení to bylo vydáno, že obsahuje doložku, že když dlužníkem platební lhůta nebude dodržena, obživuje celá pohledávka, že řečené usnesení podle usnesení ze dne 14. prosince 1923 nabylo právní moci, že platební (pariční) lhůta pro složení 30% kvóty sahala ku 2. lednu 1924. Odvolací soud podle §§ 396 a 431 c. ř. s. považoval za pravdivé ža- lobní tvrzení, že dovolatel řečené lhůty platební nedodržel, a že následkem toho obživla celá pohledávka, proto míní, že nelze mluviti o rozsouzené věci vzhledem ku §u 62 M. E. 4070/15, ježto nezaplacením kvóty obživla celá pohledávka. V tom spočívá nesprávné posouzení právní druhé stolice, která odvozuje z obživnutí celé pohledávky možnost jejího nového zažalování. Leč tomu není podle práva platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tak. Podle zák. čl. 54:1912 (uvoz. zákon k zák. čl. 1:1911) § 31 tvoří konečné usnesení v mimokonkursním nuceném vyrovnání exekuční titul ohledně celé k nucenému vyrovnání přihlášené a usnesením tím určené pohledávky za podmínek §u 62 4070/15 M. E., arci je dle §u 61 téhož nařízení dlužník zbaven povinnosti platiti více, než činí kvóta, schvalovacím usnesením určená, dodrží-li stanovenou lhůtu platební pro složení kvóty. Z toho plyne, že při posouzení, zda schvalovací usnesení tvoří exekuční titul ohledně celé pohledávky, nedodržením lhůty obživlé, nelze vystačiti s pouhým procesuálním tvrzením žalující strany, které ovšem podle §§ 396 a 431 c. ř. s. sluší v rozepři považovati za pravdivé, že totiž dovolatel řečené lhůty platební nedodržel a že následkem toho obživla celá pohledávka, neboť otázka pravomoci, kterou je v tomto případě otázka exekučního titulu, musí býti řešena s hlediska předpisu zák. čl. 54:1912 (uvoz. zákon k zák. čl. 1:1911) § 31, nikoli s hlediska procesních předpisů pro vedení rozepře platících. Poněvadž soud odvolací, jak bylo shora už uvedeno, zjistil všechny pro rozsouzení této rozepře potřebné okolnosti, podle nichž nelze pochybovati, že žalobkyně má již ohledně celé své pohledávky, touto žalobou vymáhané, dostatečný titul exekuční, že tedy věc již byla pravoplatně rozsouzena, bylo k námitce věci rozsouzené přihlédnouti, rozsudky nižších stolic zrušiti a rozhodnouti současně o žalobním návrhu odmítavě.

Citace:

č. 4262. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 433-434.