Čís. 1846.
I v řízení mimosporném lze se dohodnouti o výkonu přísahy vyjevovací, již jedna ze zúčastněných stran má vykonati před soudem mimosporným.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, R I 1111/22.)
V pozůstalostním řízení učinil dědic návrh, by spoludědic přidržen byl k vyjevovací přísaze ohledně pozůstalostního jmění. Oba nižší soudy návrh zamítly, rekursní soud z těchto důvodů: Zákon zná pouze tří případy, kdy lze složiti vyjevovací přísahu: v řízení konkursním (§ 100 k. ř.), v řízení exekučním (§ 47 ex. ř.) a v čl. 42 uv. zák. k с. ř. s. Zde jde o vyjevovací přísahu ve smyslu posléz uvedeného ustanovení, jíž však lze se domoci pouze ve sporu rozsudkem. Patent o řízení mimosporném nezná vyjevovací přísahy.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil prvému soudu, by postupoval o návrhu, jak v důvodech uvedeno.
Důvody:
Nižší soudy mají pravdu v tom, že zdráhající se straně lze uložiti výkon vyjevovací přísahy ve smyslu čl. 42 uvoz. zák. k с. ř. s. pouze rozsudkem ve sporném řízení, neboť dle §§ 1 a 2 čís. 1 patentu o mimosporném řízení soud není oprávněn, by rozhodl o povinnosti stran, onu přísahu vykonati. Takovým rozhodnutím překročil by soud meze mimosporného řízení a dopustil by se zmatečnosti. Avšak není zákonné závady, by nebylo k návrhu, učiněnému ve smyslu § 433 c. ř. s. anebo v mimosporném, zvláště pozůstalostním řízení u soudu sepsáno porovnání o vyjevovací přísaze a aby jedna z účastněných stran nesložila tuto přísahu před mimosporným soudcem. Tento nemá příčiny, by dal podnět ke zbytečné rozepři o záležitosti, jež mezi stranami není sporna, a odpíral protokolovati takový smír, jenž jest exekučním titulem ve smyslu § 1 čís. 5 ex. ř. V tomto případě prohlásil zůstavitelův syn, že jest ochoten, vykonati vyjevovací přísahu o pozůstalostním jmění, pročež nižší soudy ve zřejmém rozporu s ustanovením čl. 42 uvoz. zák. k с. ř. s. odkázaly stěžovatelův návrh na pořad práva. Slušelo se proto usnesení nižších stolic dle § 16 pat. o mimosporném řízení zrušiti a prvé stolici uložiti, by přihlížela ke zmíněnému návrhu.
Citace:
č. 1846. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 771-772.