Č. 6583.Váleční poškozenci. — Administrativní řízení (Slovensko): Zemský úřad pro vál. poškozence pro Slov. není vzhledem k zákonu č. 146/23 příslušný rozhodovati o dodatečných přihláškách o důchod vál. poškozenců, podaných po uplynutí lhůty uvedené v §§ 28 a 29 zák. č. 142/20.(Nález ze dne 24. května 1927 č. 11229).Prejudikatura: Boh. 5637/adm.Věc: Antonín St. v T. (adv. Dr. AI. Procházka z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. taj. Dr. Vojt. Elsnic) o invalidní důchod.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Výměrem z 27. května 1925 zamítl zem. úřad pro péči o vál. poškozence pro Slov. v Bratislavě přihlášku Antonína St. v T. o lék. prohlídku a přiznání požitků vál. poškozenců podanou po uplynutí zákonné lhůty k přihláškám vytčené v §§ 28 a 29 zák. č. 142/20 v novelisovaném znění u okr. úřadovny v Nitře dne 17. března 1923 ve smyslu § 2 zák. ze 4. července 1923 č. 146 Sb. a prov. výn. z 28. srpna 1923 č. 37210.Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče, že neshledalo podle zprávy zem. úřadu a obsahu předložených spisů důvodu, aby na rozhodnutí zem. úřadu z 27. května 1925 něco měnilo.O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:Nss-u bylo se zabývati především otázkou příslušnosti správních úřadů, které v této obci rozhodovaly. Není sporu o tom, že st-l podal přihlášku o důchod vál. poškozenců dne 17. března 1923, tudíž po 31. prosinci 1921, avšak před 31. prosincem 1923. Vztahují se na ní tudíž předpisy zák. č. 146/23.Předpisem § 2 tohoto zák. bylo min. soc. péče zmocněno, aby v dohodě s min. fin. povolilo dodatečnou přihlášku podanou do 31. prosince 1923 osobám v § 1 a 2 uvedeným za předpokladů tam vytknutých. Předpisem tím byla stanovena výjimečně a výlučně příslušnost min. soc. péče jako jediné a poslední instance k rozhodování o povolení přihlášek v předpisu tom uvedených.Z toho jde, že zem. úřad pro péči o vál. poškozence nebyl příslušným k rozhodování o dodatečné přihlášce st-lově a že výrok jeho jest pro tuto inkompetenci zmatečný. Žal. úřadu náleželo, aby ke zmatečnosti této z povinnosti úřadu hleděl, zmatečný výrok odstranil a sám ve věci jako jediná instance rozhodl. Poněvadž žal. úřad tak neučinil, nýbrž rozhodl věcně o opravném prostředku proti výroku úřadu nekompetentního, odporuje výrok jeho zákonu. (Srovnej nál. Boh. 5637/26 adm.).