NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12848.

Školství: Učitel, který byl ustanoven definitivním s platností od 1. ledna 1926, nemůže z § 42 zákona č. 104/1926 Sb. čerpati nárok na zápočet služební doby pro postup do vyšších platů, i když mu na její zápočet vznikl právní nárok před 1. lednem 1926, kdy byl ještě zatímním učitelem.
(Nález ze 7. dubna 1937 č. 11971/37.)
Bohuslav-Dusil, Nálezy správní XIX. 21 Věc: Gabriel D. v Klučárkách proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 20. ledna 1934 o zápočtu vojenských let pro platový postup.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad mimo jiné, že st-l, který byl ustanoven definitivním učitelem podle § 4 učit. zákona č. 104/ 1926 Sb. správní platností od 1. ledna 1926, na započtení služební doby ztrávené v bývalém Rakousko-Uhersku před ustanovením v československé učitelské službě pro postup do vyšších požitků nenabyl nároku podle žádného předpisu platného před 1. lednem 1926, nemohl se mu tudíž takový nárok zachovati podle ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 104/1926 Sb., a ježto jde o učitele definitivně ustanoveného za platnosti učit. zákona, nemohl mu ani vzniknouti ke dni 1. ledna 1926 se zřením k ustanovení § 23 odst. 1 téhož zákona.
O stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto: — — —
Učit. zákon z 24. června 1926 č. 104 Sb. normuje všeobecně otázku zápočtu pro zvýšení služného v § 23, jehož odst. 1 stanoví, že »předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších platů, se zrušují s výjimkou předpisů o započtení služby v československých legiích«. Z této zásady stanovena dvojí výjimka. Jednak v odst. 2 § 23, podle něhož »vládní nařízení určí, kdy kromě případů stanovených v tomto zákoně a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání«. Slíbené tu vlád. nař. nebylo dosud vydáno. Druhou výjimku normuje § 42, který praví: »Vznikl-li před účinností tohoto zákona učiteli již ustanovenému právní nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, ve kterém se učitel převádí, provede se toto započtení podle dosavadních ustanovení.....«. Ze znění tohoto předpisu, shodného s předpisem § 207 plat. zákona č. 103/1926 Sb., vyplývá, že výhodu zápočtu podle předpisů platných před 1. lednem 1926 jakožto dnem účinnosti učit. zákona č. 104/1926 Sb. (§ 47) zaručuje pouze těm učitelům, kteří byli již před 1. lednem 1926 ustanoveni ve služebním poměru, ve kterém byli též do platů podle zákona č. 104/1926 Sb. převedeni. Nevztahuje se tudíž ustanovení to na případy zápočtu služební doby pro postup do vyšších platů oněch učitelů, kteří ve služebním poměru, pro který se má doba započísti, před 1. lednem 1926 vůbec nebyli a kteří v něm byli ustanoveni teprve za účinnosti zákona č. 104/1926 Sb., takže o převodu v tomto poměru nemůže býti řeči.
St-l byl definitivním učitelem ustanoven nesporně s platností od 1. ledna 1926. Třeba zákon č. 104/1926 Sb. byl vyhlášen teprve 7. července 1926, nabyl přece podle § 47 zpětné účinnosti dnem 1. ledna t. r.; nutno proto ustanovení st-le v tomto služebním poměru posuzovati tak, jako by bylo provedeno již za účinnosti jeho, jak ostatně potvrzuje znění ustanovovacího dekretu civilní správy Podkarpatské Rusi z 14. června 1927. Z toho vyplývá, že — i kdyby st-li byl vznikl před 1. lednem 1926 tvrzený nárok na zápočet presenční a válečné služby vojenské pro postup do vyšších platů, byl by se týkal toliko služebního poměru, ve kterém byl st-l před účinností zákona č. 104/1926 Sb., t. j. služebního poměru jeho jako zatímního učitele. V tomto poměru nebyl však st-l do platů podle zákona č. 104/1926 Sb. převeden, nýbrž hned od počátku účinnosti tohoto zákona v novém služebním poměru učitele definitivního ustanoven. Nebyl-li však v posléz uvedeném služebním poměru již před 1. lednem 1926, není u něho splněn předpoklad § 42 cit. zákona a nemůže se ho proto právem dovolávati. Odepřel-li tedy žal. úřad st-li zápočet vojenské služby pro postup do vyšších platů ve služebním poměru definitivního učitele, nemohl se vzhledem k ustanovení § 23 odst. 1 učit. zákona dotknouti žádného jeho subjektivního práva ve smyslu § 2 zákona o ss, protože i kdyby mu nárok na zápočet ten byl podle předpisů platných před 1. lednem 1926 vznikl, byl by mu vznikl jen pro jiný služební poměr, než pro který se ho st-l domáhá. — —

Citace:

Č. 12848. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 473-475.