NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 10984.

Zaměstnanci veřejní: * Dobou ve smyslu § 15 odst. 3 posl. věty platového zák. č. 103/1926 Sb. pro vyloučení posledního náslužného přídavku započítatelnou jsou i válečná pololetí, započtená podle zák. č. 457/1919 Sb.
(Nález ze dne 8. ledna 1934 č. 2765/32.)
Věc: Stanislav V. ve V. proti ministerstvu financí o úpravu služebního platu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-li, bernímu tajemníku u berní správy ve V., byly výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 22. listopadu 1929 od 1. ledna 1930 podle § 15 zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. poukázány: služné 6. platové stupnice, stupně f) s dvěma náslužnými přídavky ročních 27600 Kč, dále činovné a výchovné a bylo jemu spolu sděleno, že zvýšení služného o poslední (třetí) náslužný přídavek od 1. ledna 1933 jest podle § 15 odst. 3 (poslední věta) plat. zák. č. 103/26 vyloučeno.
Z tohoto výměru podal st-l stížnost ze 4. prosince 1929, v níž brojil proti tomuto výměru s hlediska, že dosud nedovršil 35 let skutečné služby a že pojetí ustanovení § 15 odst. 3 plat. zák. zem. fin. ředitelstvím neodpovídá předpisům §§ 197 a 165 odst. 3 plat. zák.
Stížnost tuto vyřídilo zem. fin. ředitelství v Praze jako námitky výměrem z 11. ledna 1930 takto: Ustanovení § 15 odst. 3 plat. zák. vylučuje postup úředníka do služného zvýšeného o poslední náslužný přídavek, jestliže dovršil 35 roků služební doby započítatelné pro ustanovení úředníkem a pro zvýšení služného. Touto služební dobou, započitatelnou pro ustanovení úředníkem a pro zvýšení služného, rozumí se podle oběžníku min. fin. ze 14. listopadu 1928 č. j. 121798 (příloha zem. fin. ředitelství ve Věstníku min. financí z roku 1929, částka II., bod 32) veškerá započitatelná služební doba, tedy nejen skutečná služební doba, nýbrž i započtená doba ideální, neboť nahrazuje v zásadě pojem celkové pro časový postup započítatelné služební doby. Dlužno proto do uvedené doby 35 roků včítati i válečná půlletí (2 roky a 6 měsíců), jakožto započtenou ideální dobu.
Z tohoto výměru podal st-l odvolání, kterému min. fin. nař. výnosem nevyhovělo z důvodů rozhodnutí zem. fin. ředitelství.
O stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že nař. rozhodnutí odporuje prý zákonu vůbec, ježto se opírá toliko o oběžník min. fin. ze 14. listopadu 1928. Oběžník tento nemůže však nahraditi nebo změniti zákon, nemaje formy vl. nař. a nebyv vyhlášen ve Sbírce zák. a nař. Avšak nejen z těchto důvodů formálních, nýbrž i z důvodů materiálních jest prý oběžník citovaný protizákonný, ježto v celém plat. zákoně není řeči o nějaké služební době »ideální«. Pojem služební doby započitatelné v § 15 odst. 3 plat. zák. vysvětluje § 197 plat. zák. v ten rozum, že dobou tou rozuměti jest dobu ve služebním poměru skutečně ztrávenou a dosud podle platných zákonů započitatelnou. Do doby té nelze však čítati dobu započtenou, t. j. podle § 197 plat. zák. jiná období pro postup ve služebním poměru započtená. Dobou pouze započtenou nikoliv však započitatelnou jest i doba válečných pololetí podle zák. č. 222/20, ve příčině jejíž stanoví § 165 odst. 3 plat. zák., že se pouze k dané službě připočítává pro výměru odpočivných platů. Též ustanovení §§ 170, 172, 173 a jiná plat. zák. a §§ 1 a 2 zák. č. 222/20 rozeznávají mezi dobou započitatelnou a započtenou. Ale pak nelze v § 15 odst. 3 plat. zák. do 35leté doby včítati nezapočitatelnou, nýbrž pouze započtenou dobu válečných pololetí.
Nss neuznal ani tuto námitku důvodnou.
Zvýšení služného podle systému uvedeného v § 11 plat. zák. upravuje pro státní úředníky v činné službě po rozumu § 3 odst. 3 plat. zák., § 15 plat. zák., v němž v odst. 1 stanoví, že se služné zvýší ve všech platových stupnicích postupem do vyšších stupňů, v páté až sedmé platové stupnici též o náslužné přídavky příslušné služební třídy. Zvýšení služného nastává podle odst. 2 tohoto paragrafu postupem do vyššího stupně, jakmile úředník dovršil tři roky započitatelné služební doby se služným bezprostředně předcházejícího stupně téže platové stupnice. Zvýšení o první náslužný přídavek nastává podle odst. 3 tohoto paragrafu, jakmile úředník dovršil tři roky započitatelné služební doby se služným nejvyššího stupně příslušné platové stupnice, a nastává zvýšení o jednotlivé další náslužné přídavky, jakmile úředník dovršil tři roky započitatelné služební doby s naposled nabytým náslužným přídavkem téže platové stupnice. Konečně normuje poslední věta 3. odst. tohoto paragrafu, že zvýšení o poslední náslužný přídavek jest vyloučeno, jestliže úředník dovršil 35 roků služební doby započitatelné pro ustanovení úředníkem a pro zvýšení služného.
Jak patrno, mluví předpis tento v odst. 2 a 3 o době započitatelné jako nezbytném předpokladu pro postup státního úředníka do služného vyššího stupně téže platové stupnice, pokud se týká do vyššího náslužného přídavku téže platové stupnice, a vzhledem k odst. 1 tohoto paragrafu v téže služební třídě. Podle slovného výkladu rozuměti jest pod pojmem »služební doba započitatelná« dobu, kterouž státní úředník dovršil ve státní službě a jež má takovou vlastnost, že k ní podle předpisů v tomto směru platných při postupu do vyššího služného či vyššího náslužného přídavku nutno přihlédnouti, pokud není po rozumu § 16 plat. zák. ze započtení vyloučena.
Podle předpisů práva státních úředníků jest však služební dobou započitatelnou pro postup do vyššího platového stupně, pro postup časový, a nyní pro postup do vyššího stupně služného neb do náslužného přídavku nejen doba ve služebním poměru úřednickém skutečně ztrávená, tak zvaná služba efektivní (podle § 16 plat. zák. započitatelná), nýbrž i období jiná ztrávená v jiném služebním poměru, či zaměstnání, ano i období, která nebyla skutečně ztrávená v žádném poměru služebním neb zaměstnání. K obdobím takovým jest ovšem jen tehdy přihléd- nouti, když období ta byla určitým správním aktem příslušného orgánu pro postup do vyššího platového stupně, pro postup časový, pro zvýšení služného nebo k dosažení prvního a pro postup do dalších stupňů náslužného přídavku přiznána, t. j. výslovně v tomto směru započtena. Viz § 50 odst. 2 a 3 a § 51 odst. 6 služ. pragm. úřednické č. 15/1914 ř. z. a nyní § 142 plat. zák. č. 103/26, kterýž v odst. 2 stanoví, že vl. nař. určí, kdy kromě případů stanovených zákonem a v jakém rozsahu se započte pro zvýšení služného určitá služba v jiném služebním poměru nebo jiné zaměstnání, yyjímajíc započtení služby nebo zaměstnání spadajících do doby před dovršením 18 roků věku, kteráž zákon výslovně ze započtení vylučuje, dále v odst. 3 stanoví, že za zvláštních okolností může ústřední úřad (viz k tomu i odst. 4 a 5 § 142 plat. zák.) při prvém nebo opětném ustanovení povoliti započtení určitého období pro zvýšení služného.
Pokud jde o zápočet období, jež zaměstnanec skutečně neodsloužil, ve službě skutéčně neztrávil, označuje se zápočet takový všeobecně jako započtení období fiktivních či ideálních, to jest neskutečných. K těmto ve služebním poměru státním nebo jiném zaměstnání neztráveným obdobím náleží však i válečná pololetí po rozumu zák. č. 457/19, pokud se týká podle § 24 vl. nař. č. 666/20, vydaného k provedení zák. č. 222/20 stran propočítání služební doby státních zaměstnanců. Neboť podle ustanovení zák. č. 457/19 postoupili zaměstnanci tam blíže uvedení za podmínek tamže vyznačených za každý kalendářní rok 1914 až 1918 vždy o půl roku dříve do vyšších služebních požitků a vztahoval se postup tento na postup do vyššího stupně platového, na postup časový a pro dosažení starobního služebního přídavku. Výhoda ta poskytla se zaměstnancům těm na jejich přihlášku (§ 8 zák. č. 457/19) a musela jim tudíž býti výslovně aktem příslušného orgánu přiznána, t. j. pro postup do vyššího platového stupně atd. započtena. Že by pak st-li válečná léta v trvání 2 roků 6 měsíců nebyla bývala svého času podle zák. č. 457/19 pokud se týká podle § 24 vl. nař. č. 666/20 započtena, to stížnost netvrdí, naopak vychází z předpokladu, že započtení to se stalo.
Ale pak pojal žal. úřad do 35leté lhůty podle § 15 odst. 3 poslední věty plat. zák. právem i válečná pololetí podle zák. č. 457/19, pokud se týká podle § 24 vl. nař. č. 666/20, a jest opačný názor stížnosti mylný. Neprávem dovolává se stížnost k podpoře svého stanoviska ustanovení § 197 plat. zák., ježto předpis tento jedná toliko o zjištění doby rozhodné pro stanovení výše služného při převodu do nových platů, oč v daném případě nejde. Avšak i z dovolávaných předpisů §§ 1 a 2 zák. č. 222/20 nemůže stížnost nic ve svůj prospěch vyzískali, poněvadž zákon tento normuje propočítání služební doby státních zaměstnanců podle předpisů zák. č. 541/19 a tedy předpisů platných před plat. zákonem, kdežto dnes jde o postup státního úředníka do vyššího stupně služného či náslužného přídavku podle § 15 plat. zák. Ostatně mluví i zák. č. 222/20 o celkové služební době, do níž počítá jak službu započitatelnou tak i započtenou. Neprávem poukazuje též stížnost na ustanovení § 165 odst. 3 plat. zák. č. 103/26, kterýž normuje, že pensijní příspěvky jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě atd., dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války. Jak patrno z této citace, týká se ustanovení § 165 odst. 3 plat. zák. institutu placení pensijních příspěvků, pokud se týká plného či částečného osvobození od této povinnosti a tudíž naprosto něčeho jiného, než ustanovení § 15 odst. 3 poslední věty plat. zák., jenž obírá se postupem do posledního náslužného přídavku. Předpis § 165 odst. 3 plat. zák. může proto býti aplikován na případy, jež normuje, a nikoli i na případy jiné, na něž výslovně neb mlčky nebyl vztažen.
Shrnuv tyto vývody dospívá nss k právnímu názoru, že dobou ve smyslu § 15 odst. 3 poslední věty plat. zák. č. 103/26 pro vyloučení z posledního náslužného přídavku započitatelnou jsou i válečná pololetí ve smyslu zák. č. 457/19.
Ale pak posoudil žal. úřad v nař. rozhodnutí věc podle zák. zcela správně, když do 35leté služební doby započitatelné po rozumu poslední věty odst. 3 § 15 plat. zák. včetl i válečná pololetí st-li započtená, a jest nerozhodno, zda se při výkladu pojmu »35 roků služební doby započitatelné atd.« ve smyslu § 15 odst. 3 posl. věty plat. zák. dovolal též oběžníku min. fin. z 14. listopadu 1928.

Citace:

č. 9189. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 702-705.