Čís. 9414.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n.). Pro pojem »nového nájemníka« ve smyslu § 31 čís. 4 zák. jest lhostejno, zda byl jeho dřívější byt v témže domě čili nic.
(Rozh. ze dne 28. listopadu 1929, Rv I 1771/,29.)
Proti výpovědi z najatého bytu namítl žalovaný najmě, že nájemní poměr, o nějž jde, spadá pod zákon na ochranu nájemců. Žalovaný obýval byt, z něhož dostal výpověď, od roku 1926, před tím obýval jiný byt v témže domě. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, mimo jiné z těchto důvodů: Podle § 31 čís. 4 zákona o ochraně nájemníků zákon tento se nevztahuje na byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje služebné ze čtyř nebo více obytných místností, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníku. Jest zjištěno, že byt, o nějž jde, záleží z kuchyně, z pokojíku pro služku, jež ve výpovědním návrhu jsou označeny jako příslušenství a ze čtyř pokojů, a že se žalovaný nastěhoval do bytu jako do jiné bytové jednotky v roce 1926, obývaje, jak žalovaná strana sama přednesla, od roku 1924 jiný byt. Tyto nesporné skutkové okolnosti nezůstavují pochybností, že jsou splněny veškeré zákonné předpoklady § 31 čís. 4 shora cit. zákona: bytový rozsah, doba nového nájmu. Másti nemůže zákonná terminologie »novému nájemníkovi«, neboť slova ta jsou v zákoně nadbytečná, a objasniti mají jen skutečnost, že se shora uvedená výjimka nevztahuje na nájemníky před 1. květnem 1924 a nájemníky před vyhlášením zákona. Ježto se nájemní smlouva o žalobním předmětu stala v roce 1926, nastěhování stalo se do nové bytové jednotky, jde o »nájemníka nového«. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil v podstatě z jeho důvodů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska dovolacího důvodu podle čís. 4 § 503 c. ř. s. dovozuje se v dovolání, že žalovaného nelze považovati za »nového nájemníka« ve smyslu § 31 čís. 4 zákona ze dne 28. března 1928 čís. 44 sb. z. a n., poněvadž bydlel v témže domě, třebaže v jiném bytě, již před 1. květ- nem 1924 a protože šlo v roce 1926 jen o výměnu dřívějšího bytu za jiný byt v témže domě. Dovolatelův názor jest zřejmě mylný. Užívá-li zákon v § 31 čís. 4 označení »nový nájemník«, jest tím rozuměti každého nájemníka, který najal nový byt, totiž takový byt, který bezprostředně před tím najatý neměl, nezáleží však na tom, zda byl jeho dřívější byt v témže domě čili nic. To plyne jasně i z toho, že v § 31 čís. 4 nemluví zákon o »domech«, jako na př. v § 31 čís. 1 a 3, nýbrž výslovně jen o »bytech«. Ježto bylo zjištěno, že se žalovaný do nynějšího bytu, který se skládá ze čtyř obytných místností mimo kuchyň a pokojík pro službu, nastěhoval teprve v roce 1926, posoudily nižší soudy věc správně po stránce právní, uznavše, že žalovaný v bytě, o nějž jde, nepožívá ochrany nájemníků.

Citace:

Č. 9414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 714-715.