NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13125.

Družstva (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Nepředstíral-li ten, kdo jednal jménem družstva, jeho právní jsoucnost, naopak třetí osoba, uzavírajíc smlouvu věděla, že družstvo není dosud zapsáno do rejstříku a tedy právně neexistuje, neručí osobně ten, kdo jednal za družstvo.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1933, R II 507/33.)
Žalující firma dodala žalovanému jako předsedovi tvořícího se družstva 50 impregnovaných smrkových sloupů. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném vrácení sloupů a náhrady škody. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: Mylný jest především právní názor procesního soudu, že podle § 8 zák. o společenstvech neručí osobně, kdo před zápisem družstva do družstevního rejstříku jednal jménem družstva, bylo-li to druhé smluvní straně známo, že k zápisu družstva nedošlo, a nesprávný je též názor, že na takové právní jednání jest pohlížeti tak, jako by bylo uzavřeno pod podmínkou, že k právnímu ustavení družstva skutečně dojde. § 8 cit. zák. stanoví osobní a solidární ručení osob jednajících za družstvo se tvořící a tedy dosud právně neexistující bez výhrady. Připustí ti lze nanejvýše, že osobní ručení těchto osob zaniká, bylo-li družstvo dodatečně zapsáno do družstevního rejstříku a schválil-li oprávněný orgán družstva dotyčné právní jednání. Nedošlo-li k takovému schválení, ručí dále osoba, jež jménem družstva jednala, bez rozdílu, zda bylo druhé smluvní straně známo v době uzavření smlouvy, že družstvo po právu ještě neexistovalo, čili přes to, že družstvo dodatečně bylo zapsáno do rejstříku (viz rozhodnutí sb. n. s. čís. 2315). V souzeném případě není prokázáno, že družstvo dodatečně schválilo objednávku učiněnou žalovaným jménem družstva. Ručí tedy žalovaný osobně straně žalující z dodací smlouvy jménem družstva před jeho vznikem uzavřené.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Kdyby se žalobní nárok opíral důvodem jen o předpisy § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák., nebylo by ovšem lze mu vyhověti. V tomto směru právem vytýká rekurent mylnost právního názoru odvolacího soudu, pokud ve zrušovacím usnesení doličuje nesprávnost názoru soudu prvé stolice, že podle § 8 uvedeného zákona neručí osobně ten, kdo před zápisem družstva do rejstříku jednal jménem družstva, byla-li druhému smluvníku známa okolnost, že k zápisu ještě nedošlo. Předpis druhé věty § 8 zák. družst. platí obdobně jako poslední věta druhého odstavce § 2 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák. O společnostech s obmezeným, ručením ve prospěch třetích osob, jež, nejsouce do poměrů družstva zasvěceny, vstupují v právní styky s těmi, kdož jednají za družstvo, v důvěře, že .družstvo, jménem kterého tyto osoby jednají, právně trvá a jejich jednáním je zavázáno (srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 2191, 3075, 4110 v příčině § 2 zákona o společnostech s r. o.), Mají tedy třetí osoby bytí chráněny před možnou škodou, jež by jim z neznalosti poměrů vzešla. Jestliže však osoba jednající jménem družstva nepředstírala právní jsoucnost družstva a naopak, třetí osoba věděla při uzavření smlouvy s jednajícím, že družstvo není dosud do rejstříku zapsáno a tedy právně neexistuje, jako tomu bylo podle rozsudkových zjištění v souzeném případě, neručí osobně ten, kdo za družstvo jednal a proto by neručil žalovaný z důvodu § 8 zák. druž., a bylo by žalobu zamítnouti.

Citace:

Čís. 12882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 291-293.