Čís. 17197.

Ve sporu ze správy pro vady dobytka musí kupující, který chce užiti právní domněnky (§ 925 obč. zák.), nejen postupovati podle § 926 obč. zák., ale též dokázati, že dobytče jím převzaté onemocnělo ve čtrnácti dnech po převzetí některou z nemocí uvedených v nařízeni min. sprav. č. 384/1916 ř. z.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1939, Rv I 1585/38.)
Žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení trhové smlouvy, podle které koupil a ihned po zaplacení převzal od žalovaného dne 14. března 1937 koně za 6100 Kč, a zaplacení 8950 Kč s přísl., tvrdě, že kůň byl nemocen dýchavičností již před jeho převzetím a že tuto vadu žalobce žalovanému oznámil dopisem ze dne 24. března 1937, nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle zjištění prvého soudu se žalobci nepodařilo dokázati, že se u koně objevila dýchavičnost ve čtrnácti dnech ode dne odevzdání, jak požaduje čl. I. nař. min. sprav. čís. 384/1916 ř. z. (§ 925 obč. zák.). Jest ovšem správné, že přejímatel nemusí dokazovati existenci vady před odevzdáním a při něm, nýbrž že musí prodatel dokázati, že vada nebyla před odevzdáním, avšak jen tenkráte, jestliže se přejímatel postaral o to— jak čl. I, uved. min. nař. předpisuje —, aby vada zvířete vyšla najevo do čtrnácti dnů po odevzdání, jinak se důkazní břemeno s prodatele na něho přesouvá. Odvolatel uvádí, že oznámil prodateli (žalovanému) bez odkladu doporučeným dopisem ze dne 24. března 1937, že kůň jest dýchavičný. I kdyby se připustilo, že se oznámení stalo ihned, jakmile přejimatel zpozoroval vadu — v souzené věci desátého dne po převzetí — ve smyslu § 926 obč. zák., nevykonal žalobce vše, aby mu svědčila právní domněnka o existenci vady v době před odevzdáním a při něm, poněvadž — jak uvedeno — v té době nevyšla ještě dýchavičnost najevo a žalobce oznámil tudíž žalovanému jen svou domněnku, že zvíře jest dýchavičné. Nesplnil tudíž první z povinností uvedených v § 928 obč. zák. Není tedy správná argumentace odvolání, že dokázal-li ve sporu, že tu objektivně jest tvrzená jím vada dobytčete, nemá další důkazní břemeno, poněvadž za sporu bylo dokázáno, že zvíře bylo dýchavičné teprve v červenci 1937. Nebyla tudíž nezvratně dokázána dýchavičnost koně v rozhodující době — dýchavičnost v červenci 1937 nemá tu významu —, takže důkazní břímě nebylo na žalovaném. Jestliže tedy znalecký důkaz šel na vrub žalobcův a podle něho nebylo možno zjistiti dýchavičnost ani před odevzdáním, ani po odevzdání do čtrnácti dnů, pak se důkaz nezdařil žalobci, nikoli žalovanému (§ 927 obč. zák.). K odůvodnění svého názoru uvádí dále odvolatel, že kdyby byl chtěl zákonodárce uložiti přejímateli důkazní břemeno, že vada se objevila ve čtrnácti dnech ode dne odevzdání, že by to byl výslovně v § 926 obč. zák. vyjádřil. Tu si avšak odvolatel neuvědomuje, že podle čl. I uved. min. nař. platí pro něho domněnka jen tehdy, vyjde-li nemoc do čtrnácti dnů najevo, a tomu tak v souzeném případě není, ač bylo povinností přejimatelovou— jak jest mu to ponecháno na vůli —, aby se tak stalo. Že v té době zvíře kašlalo a mělo těžký dech, to nebyly — jak uvedeno — příznaky pro existenci dýchavičnosti v stanovené čtrnáctidenní lhůtě. Teprve pak, kdyby byla vyšla dýchavičnost najevo již v této lhůtě, bylo by na žalovaném, kdyby se chtěl zprostiti ručení, aby dokázal, že nemoc ta nebyla tu ještě v době odevzdání a před odevzdáním. Poněvadž však — jak již uvedeno — vada nevyšla najevo ve čtrnácti dnech po odevzdání, bylo na žalobci, aby on dokázal, že tu přes to byla v době odevzdání. To se mu ale nepodařilo a proto prvý soud nepochybil, když žalobě nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolatel je na omylu, má-li za to, že mu svědčí právní domněnka § 925 obč. zák. již proto, že uvědomil podle § 926 obč. zák. písemně žalovaného o onemocnění koně, kterého od něho koupil. Takový postup by stačil k založení uvedené právní domněnky jen tehda, kdyby nebylo pochyb o tom, že se u prodaného koně objevila skutečně do 14 dnů po odevzdání dýchavičnost. Kupující, který žaluje ze správy a chce užiti právní domněnky § 925 obč. zák., musí totiž nejen se zachovati podle § 926 obč. zák., ale musí též dokázati, že dobytče jím převzaté onemocnělo do 14 dnů po převzetí jednou z nemocí, které jsou uvedeny v nařízení ministerstva spravedlnosti č. 384/1916 ř. z. Vždyť užití právní domněnky § 925 obč. zák. má místo právě jen u nemocí v dotčeném nařízení uvedených, a to jen tenkrát, objeví-li se do 14 dnů po převzetí, a žalobce, který se o onu právní domněnku opírá, musí tudíž dokázati její předpoklady. V té příčině není v §§ 925 a 926 obč. zák. normována nějaká úchylka od pravidla, že každá strana musí dokázati, co pro sebe tvrdí (srv. Komentář Sedláčkův k obč. zák. u § 926, str. 362, 363). Literatura, citovaná žalobcem v dovolání, neřeší výslovně tuto otázku a zřejmě předpokládá, že není vůbec pochyb o onemocnění dobytčete ve 14 dnech po převzetí jednou z chorob, které jsou uvedeny v řečeném nařízení.
Dýchavičnost koně nemusila býti ovšem znalecky zjištěna ihned ve 14 dnech po odevzdání koně. V souzené při nepodařilo se však žalobci dokázati a podle výsledků průvodního řízení nebylo zjištěno ani dodatečně za sporu, že se u koně objevila dýchavičnost již ve 14 dnech po jeho odevzdání, a nemůže tudíž žalobce pro sebe užiti právní domněnky § 925 obč. zák.
Právem proto nižší soudy žalobu zamítly, když nebylo též zjištěno, že kůň, kterého žalobce koupil od žalovaného, byl dýchavičný již v době dodání.
Že se žalovanému nepodařilo zvrátiti právní domněnku § 925 obč. zák., není rozhodující, když, jak vyloženo, domněnka tato nepřišla vůbec k místu.
K čí tíži jde, že pro horečnaté onemocnění koně nebylo možno zjistiti, zda kůň onemocněl dýchavičností hned v prvních 14 dnech po převzetí, netřeba hledíc na obsah dovolání řešiti.

Citace:

č. 17197. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 91-93.