Čís. 1190.
Přímý hráč nemůže požadovali zpět částky věnované bezprostředně do zakázané hry.

(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv I 377/21.)
Žaloba, jíž domáhal se žalobce na žalovaných vrácení peníze, jejž byl
prohrál při zapovězené hře v karty, byla soudy všech tří stolic
zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Předpisů §§ 1271, 1272 a 1432 obč. zák. dovolává se první soud v důvodech rozsudku pouze mimochodem, zamítaje nárok žalobní z důvodu
zcela jiného. Nelze proto v tomto směru mluviti o nesprávném právním
posouzení věci, a není třeba obírati se blíže vývody dovolacího spisu,
pokud dokazuje se jím nesprávné použití uvedených zákonných předpisů.
Z § 879 obč. zák., kterého žalobce se dovolává, nedá se dovoditi solidární
povinnost žalovaných, by vrátili žalobci zažalovanou prohru. Vzhledem
k nesporné skutečnosti, že šlo o hru zakázanou, tudíž jednání příčící se
zákonnému zákazu, nedošlo mezi stranami k platné smlouvě, avšak tím
není ještě odůvodněn nárok žalobcův požadovati od žalovaných částky,
jež dle svého tvrzení věnoval této hře a jež žalovaní ponechali si jako výhru. Odvolací soud správně poukazuje na předpis § 1174 obč. zák., dle
kterého nelze požadovati zpět, co dáno bylo vědomě do zakázané hry.
Nesporno je v daném případě, že žalobce pozbyl částky, jejíž vrácení se domáhá, jako prohry v zakázaných hrách, neboť sám uvádí v žalobě, že
hrál se žalovanými barvičky (ferbla). Tato a podobné hry jsou zákonem
výslovně zakázány, jsou trestné a jsou tudíž nedovoleným jednáním vytčeným v § 1174 obč. zák. Uvedené hry nejsou však možný bez sázek, jež
tvoří výhru neb prohru a jež dlužno složiti před početím hry. Sázkami
těmi umožňují se teprve hry takové, a jsou proto sázky složené k tomu
cíli, aby se o ně hrálo zakázanou hrou, tím, co dle § 1174 obč. zák. dáno
bylo vědomě k tomu cíli, by nedovolené jednání bylo provedeno. Z prokázané skutečnosti, že žalobce súčastnil se zakázaných her se žalovanými,
vyplývá nutně, že žalobce prohrané peníze aspoň z větší části vsadil
do uvedených her, jež tím způsobem umožnil. Co tímto způsobem prohrál,
nemůže žalobce dle § 1174 obč. zák. žádati na žalovaných bez ohledu na
to, že tito se penězi těmi obohatili, poněvadž placení sázek těch bylo
stejně nemravné jako přisvojení si jich. Co platí o sázkách, platí i o další
prohře. Pochybnosti, jež v tomto směru vyskytují se ve starší judikatuře,
odstraněny byly poslední větou § 1174 obč. zák. v nynějším znění, jež
odepírá právo žádati zpět částky věnované osobou hry se neúčastnivší
jako zápůjčky k cíli zakázané hry. Tím méně může přímý hráč požadovati zpět částky věnované bezprostředně do zakázané hry.
Citace:
Čís. 1190. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 607-608.