Č. 3498.

Obecnívolby. — Řízení před nss-em: * Ke stížnosti do rozhodnutí úřadu, kterým nebylo vyhověno návrhu aspoň desetiny voličů dle § 19 zák z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., jest oprávněna jen táž desetina voličů, která návrh podala, nikoliv jednotlivý její člen nebo jiný volič.
(Nález ze dne 16. dubna 1924 č. 6453).
Věc: Libor F. ve L. (adv. Dr. Rud. Bloch z Prahy) proti okresní správě politické v Litovli o způsobu volby v obci.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti desetiny voličů v L. za provedení volby ob. zast. dle zásady poměrného zastoupení ve smyslu § 19 řádu volení do obcí z důvodu, že dle sdělení ob. rady v L. byla žádost tato podána opožděně, t.j. dne 2. záři 1923 o 12. hodině v poledne, tedy po uplynutí předepsané 8 denní lhůty.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí Liborem F. podané uvažoval nss takto:
§ 19 zák. č. 75/1919 stanoví, že v obcích, které nemají více než 700 obyvatelů, konají se volby podle zásady relativní většiny, leč že by v ustanovené lhůtě zažádala aspoň desetina voličů zapsaných ve stalých seznamech voličských, aby volba byla provedena podle zásady poměrného zastoupení.
Předpis tento, jímž chce zákon zajistiti nárok na volbu dle zásady poměrného zastoupení aspoň takové menšině voličů, která by při zásadě poměrného zastoupení pravděpodobně měla nárok na jeden mandát, má dvojí význam. Vyslovuje jednak v ohledu materielním zásadu, že nárok zde stanovený nepřiznává každé minoritě, nýbrž jen oné, která representuje alespoň jednu desetinu všech voličů, jednak žádá v ohledu formálním, aby tato minorita, jež jest vlastním a jediným nositelem tohoto práva, vystupovala vůči úřadům, u nichž tento svůj nárok chce uplatniti, jsouc zastoupena určitým počtem svých členů, který se musí rovnati rovněž desetině všech zapsaných voličů.
Tato jedna desetina voličů musí učiniti projev dle § 19, ježto jinak by se k projevu tomu nehledělo, a byla-li s tímto projevem odmítnuta, může stížnost na nss vznésti zase jen ona minorita, která v administrativní cestě nárok svůj dle cit. předpisu uplatnila, a to způsobem a formou, jež zákon k platnosti projevu této minority žádá, t.j. jsouc zastoupena tolika svými členy, aby počet jejich dosáhl jedné desetiny počtu všech zapsaných voličů.
Arciť nelze vzhledem k preklusi, kterou § 19 k nezachování lhůty tam stanovené pojí, připustiti, by úkon další k uplatnění práva § 19 sloužící a záležející v podání stížnosti na nss byl prováděn od jiných osob, než které projev první dle § 19 učinily.
Odpadlo-li z těchto osob tolik, že zbývající již o sobě jednu desetinu voličstva nerepresentují, pak není tu již subjektu po zák. k zastupování minority oné povolaného a nemůže tento nedostatek ani připojením jiných voličů být odstraněn, ježto voliči tito, nevystoupivše jako členové minority ve lhůtě v § 19 stanovené, za členy této minority nemohou býti pokládáni.
Tím méně lze jednotlivému voliči, třebas byl členem takové menšiny, přiznati legitimaci k podání stížnosti na nss, když — jako v daném případě — vystupuje sám za sebe a netvrdí, tím méně pak prokazuje, že by podával stížnost jako plnomocník ostatních voličů, kteří návrh dle § 19 vol. ř. podepsali a podali.
Že byl st-l v tomto návrhu označen jako zmocněnec německé strany lidové, nic na věci nemění, neboť § 19 vol. ř. nedává právo, o které se jedná, volebním stranám nebo skupinám, a zmocněnec volební strany jest ze zák. oprávněn toliko tuto zastupovati, nikoliv však minoritu aspoň jedné desetiny voličů, jakou má na mysli cit. paragraf.
Bylo proto stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 3498. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1065-1066.