NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 8944.

Vlastník zavazené nemovitosti jest oprávněn k žalobě o neplatnost vkladu postupu předností.
V postupu věřitelských práv z hypotéky jest zahrnuto též právo domáhati se neplatnosti postupu práva přednosti.
Žalobou podle § 61 knih. zák. nelze uplatňovati, že sporný vklad neměl býti povolen z důvodu práva formálního.
Ke změně pořadí zástavních práv se nevyhledává, by se přivolení věřitele ustupujícího i předstupujícího a přivolení vlastníkovo stalo jednotným úkonem.
Pokud jest míti za to, že byl zmocněnec oprávněn i ke vkladu postupu přednosti jiné pohledávce. Není závady, by táž osoba nebyla smluvním zmocněncem více osob, v jichž zájmech by snad mohl vzniknouti rozpor.
(Rozh. ze dne 10. května 1929, Rv II 607/28.)
Antonín M. byl knihovním vlastníkem nemovitostí, na nichž bylo vloženo na základě dlužního úpisu ze dne 20. listopadu 1920 zástavní právo za pohledávku 160000 Kč pro Josefa M-а. Antonín M. podepsal žalované okresní spořitelně dne 3. ledna 1922 dlužní úpis na 40000 Kč, na jehož základě bylo dne 6. ledna 1922 vloženo na jeho nemovitosti zástavní — Čís. 8944 —
629
právo pro tuto pohledávku. Na základě prohlášení Dr. Č-a jménem Josefa M-а zažádala okresní spořitelna o vklad postoupení přednosti její pohledávce před pohledávkou Josefa M-а, kteréžto žádosti soud prvé stolice usnesením ze dne 17. ledna 1922 vyhověl. Josef M. postoupil roku 1926 svou pohledávku 160000 Kč Živnostenské záložně. Při dražbě nemovitostí Antonína M-а vyšla Živnostenská záložna 103000 Kč na prázdno. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Antonín M. a Živnostenská záložna na Okresní spořitelně, by bylo uznáno právem, že usnesením okresního soudu ve Vizovicích ze dne 17. ledna 1922 na základě prohlášení Dr. Františka Č-a povolený knihovní vklad postoupení přednosti pohledávce žalované z dlužního úpisu ze dne 3. ledna 1922 40000 Kč s přísl. před pohledávkou Josefa M-а z dlužního úpisu ze dne 20. listopadu 1920 per 160000 Kč s příslušenstvím postoupenou žalobkyni jest po právu neplatný; že žalovaná jest povinna strpěti, by 42665 Kč 10 h, které byly žalované přikázány na její knihovní pohledávku proti žalobci z dlužního úpisu ze dne 2. ledna 1922 40000 Kč s přísl. z nejvyššího podání byly přikázány a vydány na pohledávku žalobkyně z dlužního úpisu ze dne 9. listopadu 1920 a postupní listiny ze dne 21. května 1926 a 23. června 1926 160000 Kč s příslušenstvím, na úhradu její na prázdno vyšlé jistinné části. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Vklad postupu přednosti stal se správně i formálně i materielně; neboť svolení jak oprávněného Josefa M-а, tak i vlastníka žalobcova pozemku, těchto dvou s ověřenými podpisy, tak i žalované k tomuto postupu jest dáno. Plná moc Josefem M-em Dr. Františku Č-ovi nebyla ještě rok stará a zní na určité dotyčné právní jednání. Ježto zákon nevyžaduje smlouvu mezi súčastněnými, nýbrž jen jejich svolení, není třeba jednotnosti úkonu, jak se domnívají žalobci, aniž udání důvodu; toto vyplývá opakem z § 26 knihovního zákona. Svolení k postupu může tedy býti v různých listinách. Že žalobce souhlas ke vkladu postupu dal i ústně, nikoliv jen svým podpisem, bylo zjištěno. Pokud se však týče tvrzení, že Dr. Č. nebyl oprávněn k zakročení jménem Josefa M-а, poukazuje se na to, že toto tvrzení bylo vyvráceno plnou mocí, kterou byl zjištěn opak. Tvrzení, že pro kolisi nesměl v této příčině Dr. Č. zastupovati všechny súčastněné, není správné a tato okolnost sama nemá vlivu na platnost dotyčného jednání. Okolnost, že Dr. Č. neuvědomil o svých krocích jménem Josefa M-а podniknutých, činí Dr. Č-a snad zodpovědná proti Josefu M-ovi, ale nikoliv proti žalobcům. Ani knihovní soud nedopustil se při povolení vkladu postupu přednosti nezákonností, které by měly v zápětí neplatnost vkladu. An se Dr. Č. vykázal platnou plnou mocí jako zástupce Josefa M-а, měl soud právo uvědomiti Josefa M-а o vkladu jeho vykázaným plnomocníkem. Není tedy důvodu pro neplatnost sporného vkladu. Co se týče zvlášť žalobkyně Živnostenské záložny schází jí vůbec aktivní oprávnění k tomuto sporu, jakž vyplývá z rozhodnutí nejvyššího soudu čís. sb. 6557, poněvadž nabyla pohledávky 160000 Kč od Josefa M-a dávno po postupu přednosti, a ani netvrdí, že jí Josef M. postoupil i nárok, o nějž jde. Postupní listinou ze dne 25. května 1926 bylo zjištěno, že tato — Čís. 8944 —
630
listina takový postup neobsahuje. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody, Odvolaní nelze přiznati oprávněnost. Jest mu přisvědčiti v tom, že žalobkyně jest aktivně oprávněna k tomuto sporu, neboť jí Josef M. postupní listinou ze dne 23. června 1926 postoupil svá věřitelská práva z hypotéky 160000 Kč, takže nebylo třeba postoupiti jí zvlášť právo, domáhati se neplatnosti postupu práva přednosti. Tu jest připomenouti, že zápis o vkladu postupu práva přednostního stal se pravoplatným, takže v tomto směru již nelze zkoumati, zda povolení vkladu bylo formálně správným, poněvadž žalobce obdržel knihovní usnesení a nestěžoval si do něho, takže nyní si do něho již stěžovati nemůže. Není pravda, že při vkladu práva zástavního pro 40000 Kč a jmenovitě při vkladu přednostního práva zastupoval Dr. Č. všechny súčastněné strany společně, neboť při posledním úředním jednání vystupoval jen jako plnomocník Josefa M-а, kdežto druzí účastníci tohoto právního jednání potřebné listiny podepsali sami. Pokud se týče postupu přednosti, stalo se právní jednání k tomu směřující ve formě písemné jednak v dluhopisu jednak zvlášť v prohlášení o postupu přednosti. Dále zjistil první soud, že plná moc nebyla starší jednoho roku, neboť její trvání nutno počítati ode dne jejího podpisu Josefem M-em. V jejím textu bylo výslovně uvedeno, že platí i pro případy, při kterých zákon zvláštního zmocnění vyžaduje. Jest tedy za to míti, že Dr. Č. nepřekročil plnou moc, postoupiv jménem svého zmocnitele Josefa M-a právo přednosti před jeho pohledávku, neboť podle znění plné moci byl zmocněn, by jménem Josefa M-а jednal tak, jak to sám za nejpřiměřenější uzná a zvláště co se jeho pohledávky 160000 Kč týče, byl zmocněn k podpisu а k vydání postupní listiny, ba i kvitance а k propuštění ze zástavního práva. Než, i kdyby Dr. Č. překročil plnou moc, byl by z toho práv své straně, Josefu M-ovi, nikoliv žalobcům, kteří ostatně o náhradu škody v tomto sporu ani nežalují.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce jest věc posouzena správně. O aktivní legitimaci Antonína M-а k žalobě nelze pochybovati. Je-li podle § 45 třetí dílčí novely k obč. zákonu třeba jeho přivolení ke vkladu přednosti, jest zajisté oprávněn k žalobě podle § 61 knih. zák. Že i spolužalující záložna jest k žalobě legitimována, správně dovodil odvolací soud. Poukaz na rozhodnutí čís. 6557 sb. n. s. není případný, ježto tam šlo o žalobu singulárního nástupce ve vlastnictví k zatížené nemovitosti, v tomto případě není spolužalobkyně nástupkyní Antonína M-а ve vlastnictví zavazených nemovitostí, nýbrž postupnicí Josefa M-а. Žaloba jest podle své vnější formy žalobou o výmaz podle § 61 knih. zákona; ke změně žalobní žádosti došlo jen proto, že za sporu byla provedena dražba jakož i převod vlastnictví na vydražitele za současného výmazu všech knihovních břemen, jichž se předmět tohoto sporu týkal. Touto změnou prosby žalobní nebyl právní podklad sporu ve své podstatě dotčen, ježto i nadále — Čís. 8944 —
631
půjde o to, zda žalobci byli sporným vkladem zkráceni ve svých právech. Podle § 94 čís. 3 a 4 knih. zákona jest jen soud knihovní zápis povolující povolán, aby zkoumal a rozhodl, zda knihovní žádost jest odůvodněna obsahem předložených listin a zda listiny jsou předloženy ve formě, které jest třeba k povolení zápisu. Nejsou-li při povolení zápisu zachovány tyto předpisy, jest se domáhati nápravy rekursem. Pravomocí knihovního usnesení jsou tyto otázky, jak uvádí již odvolací soud, pravoplatně vyřízeny (§ 18 nesp. říz.), a není žaloba o výmaz určena k tomu, by bylo dohoněno to, čeho se účastník měl domáhati rekursem do usnesení zápis povolujícího. Žaloba podle § 61 knih. zákona nesměřuje proti usnesení knihovní zápis povolujícímu nebo zamítajícímu, nýbrž proti vkladu samému a jest jejím úkolem, by platnost samého vkladu byla přezkoumána z důvodů hmotněprávních. Nelze proto přihlížeti k dovolacím vývodům, pokud jimi dovolatelé hledí dovoditi, že sporný vklad neměl býti povolen z důvodu práva formálního. Soudy nižších stolic správně dovodily, že sporný vklad přednosti jest po hmotněprávní stránce platný. Předeslati jest, že vzhledem k předpisu § 1432 obč. zák. by bylo nyní lhostejno, že knihovní žádost nebyla, ač podle dovolatelů prý se tak mělo státi, zamítnuta z důvodu, že se přivolení Josefa M-a nestalo ve formě notářského spisu. Stačí v tomto směru odkázati na podrobné důvody rozhodnutí čís. 1511 a 3728 sb. n. s. Totéž platí o námitce dovolatelů, že ke změně pořadí práv zástavních jest třeba, by se přivolení věřitele ustupujícího i předstupujícího a přivolení vlastníkovo stalo jednotným úkonem. Ostatně tento názor dovolatelů není ani správným, jakž patrno z doslovu § 45 třetí dílčí novely k občanskému zákonu a z materialií této dílčí novely. Praví se totiž ve správě komise pro justiční věci strana 71, že není třeba zvláštních norem o hmotněprávních předpokladech právního jednání, jímž se přednost postupuje. Jak z citovaných materialií dále patrno, byl zúmyslně volen výraz »přivolení« a nikoli výraz »dohoda«, z čehož plyne, že se přivolení každého ze tří účastníků může státi samostatně a že není třeba formální jednotnosti úkonu. Jednotlivá přivolení musí ovšem v každém případě vyhovovati předpisu § 869 obč. zák. Jak již soudy nižších stolic správně dovodily, jsou v případě, o nějž tuto jde, přivolení všech tří účastníků, vyhovující předpisu § 869 obč. zák. prokázána listinami, a to dlužním úpisem ze dne 3. ledna 1922 a prohlášením ze dne 10. prosince 1921, správně 10. ledna 1922 ve spojení s plnou mocí ze dne 21. ledna 1921. Jest tedy změna pořadí podle zásad hmotného práva platná a nejsou žalobci ve svých právech vkladem sporné přednosti zkráceni. Ohledně zmíněné plné moci jest dodati toto: Byl-li Dr. Č. zmocněn, by za Josefa M-а jednal jak to sám za nejpřiměřenější uzná a byl-li nad to zvlášť zmocněn, by ve příčině pohledávky 160000 Kč ujednal i její postup, a dáno-li mu pak i zmocnění, by podepisoval a vydával postupní listiny, vkladné kvitance, propuštění ze zástavy a všechny jiné potřebné listiny a potvrzení, nelze podle §§ 863, 914 a 915 obč. zákona pochybovati o tom, že byl Dr. Č. touto plnou mocí oprávněn i ke vkladu postupu přednosti jiné pohledávce před pohledávkou zmocnitelovou. Jest pravda, že Josef M. zasílaje podepsanou plnou moc, nezodpověděl výslovně dotaz Dr. Č., zda smí jednati dle příkazu jeho bratra Antonína M-а (žalobce). Okolnosti této nelze podle § 914 a 915 obč. zák. přikládati jiný smysl, než ten, že Dr. Č., obdržev plnou moc, musí se pro to které jednání rozhodnouti pod vlastní zodpovědností proti svému zmocniteli, a že v poměru mezi zmocněncem a zmocnitelem není pro otázku, zda zmocněnec dostál svým povinnostem proti zmocniteli (§ 1009 a násl. obč. zák.), výlučně směrodatným, zda k určitému jednání dal příkaz Antonín M. čili nic. Není tedy pochyby, že přivolení dané Dr. Č-em jest podle § 1017 obč. zák přivolením Josefa M-а samého, a zároveň jest patrno, že o obmyslnosti na straně žalované, jež se domohla vkladu přednosti na základě přivolení Dr. Č-a, nemůže býti řeči. Předpisu, že by táž osoba nemohla býti smluvním zmocněncem více osob, v jichž zájmech by snad mohla vzniknouti kolise, není v hmotném právu; jinak tomu jest podle předpisu §§ 271 a 272 obč. zák. při zákonném zastoupení osob nepožívajících svéprávnosti. Ostatně Dr. Č. jednal jen v zastoupení Josefa M-а, ježto Antonín M. a žalovaná podepsali dluhopis 23. ledna 1922 vlastnoručně. Již to, co uvedeno, stačí k zamítnutí žaloby.

Citace:

č. 8944. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 652-656.