NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 10152.

Církevní věci. — Školství (Slovensko): Patronátní závazek udržovati byt řím.-kat. organisty, zároveň učitele na státní škole?
(Nález ze dne 16. listopadu 1932 č. 17294.)
Věc: Marian B. v Báňské Bystřici proti zemskému úřadu v Bratislavě o patronátní břemena.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 28. srpna 1926 řízeným na okresní úřad v Topolčanech žádal František S., děkan a farář v M.. zároveň biskupský pověřenec, aby Julius Th., velkostatkář ve V. — jako zástupce rodiny Th.-ovy — byl z právního důvodu plnění povinnosti patrona donucen opraviti dům ve V., v němž je byt pro organistu řím.-kat. kostela, který je zároveň učitelem na státní ludové škole tamtéž; v podání bylo uvedeno, že povinnost patrona k udržování budovy, v níž dříve byla umístěna řím.-kat. církevní škola ludová, je stanovena v kanonických visitacích z roku 1805 a 1821.
Okresní úřad v Topolčanech rozhodnutím z 21. února 1929 žádání tomu vyhověl a nařídil Juliu Th., velkostatkáři ve V., jako zástupci nástupců Th.-ových, aby opravil dům ... ve V., který slouží za byt organisty řím.-kat. kostela podle rozpočtu, sestaveného dne 27. května 1925 stavitelem Aloisem E. v P. v částce 15695 Kč 75 h.
Nař. rozhodnutím vyhověl zemský úřad v Bratislavě odvolání Julia Th. a rozhodnutí okresního úřadu zrušil z těchto důvodů: »Takto bylo třeba rozhodnouti, poněvadž okresní úřad za právní základ vyřešení sporu bral výlučně kanonickou visitaci z roku 1821 a vůbec nebral v úvahu směnnou smlouvu a dohodu ze 16. srpna 1892, které jsou pro vyřešení sporu rozhodujícího významu, neboť tyto dosavadní usus ohledně plnění patronátní povinnosti vůči církevně-školské budově postavily na jiný právní podklad, kdyžtě těmito smlouvami nastala záměna ohledně subjektu práv a povinností. Je sice pravda, že patron v době před sestátněním řím.-kat. školy ve V. byl ve smyslu kanonické visitace z roku 1821 povinen materiál poskytnouti na její výstavbu a udržování, ale ostatní všecky práce konají věřící, a proto nebylo by možno ani na tomto podkladě patrona zavázati k hražení všech výloh vyskytnutvších se z opravy této budovy, jak to okresní úřad ve svém rozhodnutí učinil. Uvalení tohoto břemene na patrona však nemohlo se státi již po sestátnění řečené školy a nemůže býti nyní uvaleno ani na věřící, poněvadž původně jak patron, tak i věřící se zavázali k udržování řečené budovy jako na udržování budovy řím.-kat. školy, která však tím, že přestala sloužiti svému původnímu účelu, tedy účelu školskému, ztratila i svůj původní charakter instituce školské, v důsledku čehož zanikl i závazek osob k jejímu udržování povinných, Že by se však tyto zúčastněné strany (patron a věřící) při sestátnění řím.-kat. školy byly zavázaly k dalšímu jejímu udržování, o tom v jednacích spisech není stopy. Dále z bodu 6. připojené směnné smlouvy, uzavřené dne 16. srpna 1892 mezi patronem a řím.-kat. církvi a potvrzené biskupským úřadem, jasně vysvítá, že smluvní strany ode dne uzavření této smlouvy používají užitky svých nemovitostí, ale snášejí i všechny jich náklady, což by však nemělo smyslu v tom případě, kdyby závazek patrona touto dohodou ipso facto nebyl zanikl, neboť kdyby smluvní strany trvání patronátního poměru — který i beztak při sestátnění školy zanikl — byly chtěly ponechati a neměly na zřeteli jeho zrušení, nebyly by při uzavření směnné smlouvy a to v bodě 6. výslovně uvedly, že »směňující strany ihned po uvedení do pořádku nemovitostí takto směněných a budov v bodu 3. vzpomenutých, vstoupí do užívání těchto a každá od toho dne požívá užitky svých nemovitostí, ale i snáší všechna břemena těchže«. Že uzavřením směnné smlouvy povinnost patrona vůči řečené školské budově zanikla, tomu nasvědčuje i současně učiněná dohoda, podle které, a to podle bodu 2. »ten dotyčný organista, pokud se týče učitel z důchodu toho majetku ročně a to ve čtvrtletních dodatečných lhůtách bude povinen do báňskobystřické diecesní pokladny 24 zl. platiti, kterýžto obnos má se následovně použiti: a) na udržování tímto organistou, pokud se týče učitelem používaného bytu a hospodářské budovy a na jich pojištění proti požáru« atd. Z tohoto opatření smluvních stran nepochybně plyne, že povinnost udržování budovy v dobrém stavu přejímá na sebe vlastník, totiž římsko-katolická církev, a to tím více, když i výše řečený obnos, který uživatel budovy, totiž organista, ročně platí a který má sloužiti na udržování budovy, odvádí se do církevní pokladny a ne do pokladny patrona.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí Mariánem B., biskupem báňsko- bystřickým, uvážil nss toto:
Žal. úřad ve svém rozhodnutí vychází z názoru, že patronátní břemeno opravovati byt řím.-kat. organisty-učitele zaniklo: a) jednak tím, že byt ten přestal býti součástí budovy školní, neboť povinnost udržovati byt organisty-učitele stihala prý patrona jen proto, že byl povinen udržovati školní budovu, jejíž součástí byl i byt organisty-učitele, b) jednak směnnou smlouvou ze dne 16. srpna 1892. Nss zabýval se nejprve důvodem ad b), neboť kdyby bylo zjištěno, že v den sjednání směnné smlouvy, totiž 16. srpna 1892, sporný patronátní závazek ještě trval, je tím zároveň postaveno na jisto, že závazek ten nezanikl v době dřívější.
Stížnost proti argumentaci žal. úřadu, čerpané ze směnné smlouvy ze 16. srpna 1892 namítá, že směnná smlouva se patronátního poměru a změny patronátní povinnosti k udržování bytu organisty-učitele vůbec netýkala, opak nelze prý dovozovati ani z bodu 6. směnné smlouvy, jak plyne z protokolární dohody z téhož dne, kterého byla sjednána směnná smlouva.
Nss uznal stanovisko stížnosti správným. Vznik, trvání a obsah patronátního poměru závisí především na vůli účastníků tohoto poměru, totiž řím.-kat. církve na straně jedné a patrona na straně druhé. Jest tudíž při řešení sporu o trvání patronátního poměru nebo o rozsahu patronátních břemen na prvém místě přihlédnouti k disposičním aktům účastníků patronátního poměru, jimiž tito konkrétní patronátní poměr upravovali, a zjistiti z nich jejich vůli.
Takový akt vidí žal. úřad ve směnné smlouvě ze 16. srpna 1892 a to v jejím odstavci 6., kde se praví, že »směňující strany vstoupí hned po uvedení do pořádku nemovitostí a budov, v bodu 3. smlouvy vzpomenutých, do užívání těchže a že od toho dne bere každá směňující strana užitky svých nemovitostí, ale nese i břemena«. V bodu 3. téže směnné smlouvy zavazuje se vrchnost na parcele č. 60, která touto směnnou smlouvou přešla na řím.-kat. církev, svým nákladem uvésti do pořádku vhodný byt pro řím.- kat. organistu-učitele a potřebné hospodářské stavby a bez břemena odevzdati je řím.-kat. škole do vlastnictví. — V těchto ustanoveních směnné smlouvy ani v ostatním jejím obsahu není řečeno, zda František Th. a společníci převzali závazek upraviti byt a hospodářské stavby pro řím.-kat. organistu-učitele u plnění svých povinností patronátních či snad jako částečný ekvivalent za hodnotu pozemků, jichž se jim z majetku řím.-kat. církve směnnou smlouvou dostalo, rovněž neobsahuje zmíněná směnná smlouva nic, z čeho bylo by lze usuzovati, zda se klausule, že každá směňující strana nese užitky a břemena směněných nemovitostí a budov, podle úmyslu smluvních stran vztahuje též na břemena patronátní.
Vykládaje si řečenou směnnou smlouvu, dospěl žal. úřad k závěru, že břemeny, o nichž je řeč v cit. odstavci 6. smlouvy, rozumí se také břemena patronátní, a soudí z toho, že tímto ustanovením směnné smlouvy zanikl i závazek patrona upravovati a udržovati byt řím.-kat. organisty-učitele. Podporu pro tento svůj výklad vidí žal. úřad i v protokolární dohodě ze 16. srpna 1892. V této protokolární dohodě mezi zástupcem Františka Th. a společníků jako patronů a biskupským pověřencem ze 16. srpna 1892, sepsané hlavním služným, bylo »ohledně budoucího spravování církevního majetku, jsoucího v užívání v.-ckého řím.-kat. organisty-učitele«, stanoveno: 1. aby důchodu tohoto majetku užíval ten organista-učitel, který při řím.-kat. církvi ve V. místo organisty a při státní škole ludové tamže místo učitele zastává, 2. tento organista resp. učitel bude povinen z důchodu z tohoto majetku v čtvrtletních lhůtách pozadu do báňskobystřické diecesní pokladny platiti 24 zl. ročně, které se mají použiti a) na udržování a požární pojištění bytu a hospodářských stavení tímto organistou, resp. učitelem používaných, b) na udržování anebo opravu »věcí časem potřebných k tomuto bytu a hospodářských stavení, ale nyní nepředvídatelných«, podle návrhu biskupského pověřence a zástupce patrona. Dále bylo ve zmíněné dohodě stanoveno: dokud bude výchova a vyučování na v.-cké státní škole konáno na náboženském a mravním podkladě a dokud stát si tuto školu podrží, zůstane organista řím.-kat. církve zároveň učitelem této státní školy.
Po názoru nss-u má obsah této protokolární dohody ze 16. srpna 1892 podstatnou důležitost jednak pro rozpoznání právního stavu, který tu byl onoho dne v příčině patronátního poměru, jednak pro otázku, jaký vliv měla na tento patronátní poměr shora zmíněná směnná smlouva z téhož dne.
Protokolární dohoda ze 16. srpna 1892 byla sjednána mezi zástupcem Františka Th. a společníků jako patronů a biskupským pověřencem a týkala se úpravy budoucího spravování církevního majetku, vyhraženého k užívání v.-ckého řím.-kat. organisty-učitele. Z toho je především patrno, že podle názoru jmenovaných účastníků tehdejšího poměru patronátního v r. 1892 ještě existoval patronátní závazek v příčině nemovitostí, určených k užívání v.-ckého řím.-kat. organisty-učitele a že tudíž nezanikl v době dřívější, zejména ani tím, že církevní škola v.-cká přestala býti školou církevní a že učitel, který byl zároveň organistou v řím.-kat. kostele a užíval bytu dříve vyhraženého organistovi-učiteli na škole církevní, byl jako učitel ve služebním poměru k státu.
Dále plyne z té skutečnosti, že užívání nemovitostí řím.-kat. organistou, současně učitelem na státní ludové škole a jeho povinnost přispívati na udržování této nemovitosti, se upravovaly dohodou mezi církevní vrchností jako vlastníkem nemovitosti a patronem, a to pro dobu budoucí, nutný závěr, že směnná smlouva, téhož dne sjednaná, zejména ona její klausule, že veškerá břemena směněných nemovitostí nesou ode dne smlouvy jejich vlastníci, nemohla míti ten smysl, že tím souhlasnou vůlí účastníků patronátního poměru zanikají také břemena, která stihala rodinu Th.-skou jako patrona v příčině udržování stavebních objektů pro řím.-kat. organistu- učitele. Neboť kdyby byl správným názor žal. úřadu, že směnnou smlouvou povinnost patronátní, o niž jde, zanikla, pak by nebylo možno dopátrati se důvodu, proč téhož dne se církevní vrchnost dohoduje jako vlastník objektu, užívaného řím.-kat. organistou, zároveň učitelem na státní ludové škole, o nákladech na budoucí udržování tohoto objektu, nikoli s tímto uživatelem, nýbrž s Františkem Th. a společníky jako patrony.
Po názoru nss-u jest zmíněné protokolární dohodě ze 16. srpna 1892 rozuměti tak, že se jí ona povinnost patrona udržovati byt a hospodářská stavení užívaná řím.-kat. organistou-učitelem — jež směnnou smlouvou z téhož dne zrušena nebyla — pouze modifikovala v tom směru, že na udržování oněch objektů měl na příště přispívati jistým způsobem také jich uživatel.
Z uvedeného plyne, že žal. úřad nesprávně si vyložil právní obsah směnné smlouvy ze 16. srpna 1892 a protokolární dohody z téhož dne, spatřoval-li v nich oporu pro svůj názor — uvedený svrchu sub b) — že totiž závazek patrona, udržovati dům, vyhražený pro byt řím.-kat. organisty-učitele, zanikl zmíněnou směnnou smlouvou. Za tohoto stavu věci nebylo již — vzhledem k tomu, co bylo svrchu uvedeno — třeba zabývati se ex professo správností názoru žal. úřadu uvedeného svrchu sub a), že totiž prý onen závazek patrona zanikl již dříve.
Bylo proto nař. rozhodnutí, založené na uvedeném nesprávném právním pojetí věci, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 592-595.