NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10956.

Prozatímní opatření.
K požadování náhrady odpůrcem stačí, že prozatímní opatření bylo povoleno, nevyžaduje se, by bylo i provedeno. Odpůrci jest nahraditi i útraty, jež mu vzešly prozatímním opatřením. Lhostejno, že odpůrci bylo usnesení povolující prozatímní opatření doručeno jen omylem před výkonem prozatímního opatření, nikoli teprve při jeho výkonu.
(Rozh. ze dne 5. září 1931, R I 522/31.) Soud prvé stolice zamítl návrh Vojtěcha V-a na náhradu útrat právního zastoupení podle § 394 ex. ř. proti Antonínu V-ovi. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v jednání pokračoval. Důvody: Ze spisů jest zřejmo, že prozatímní opatření bylo navrhovateli Antonínu V-ovi povoleno usnesením ze dne 11. července 1930 a za výkon byl dožádán okresní soud ve V., jenž usnesením ze dne 28. července 1930 žádosti Vojtěcha V-a o odklad výkonu vyhověl, a že nárok ohroženou stranou tvrzený, pro který bylo zatímní opatření povoleno, byl právoplatně ode¬ přen. Má tudíž podle § 394 ex. ř. strana, k jejímuž návrhu bylo povoleno zatímní opatření, dáti odpůrci náhradu za všechny majetkové újmy, které mu byly způsobeny zatímním opatřením. Újmou tou jsou i útraty požadované odpůrcem, poněvadž vznikly následkem prozatímního opatření v tomto řízení. Že ke skutečnému výkonu zatímního opatření v projednávaném případě nedošlo, jest nerozhodné, neboť, nebýti návrhu odpůrce, muselo by k výkonu dojiti a útraty bráněním se odpůrce proti výkonu prozatímního opatření byly tudíž nutné, a, ano došlo k právoplatnému odepření nároku, jsou majetkovou újmou. Podle toho měl prvý soudce o náhradních nárocích podle § 394 ex. ř. jednati a nikoliv přímo návrh zamítnouti, poněvadž jest tu předpoklad požadování náhrady.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost, neboť napadené usnesení rekursního soudu odpovídá i stavu věci i zákonu a vývody stěžovatelovy nejsou s to, by správné důvody rekursního soudu vyvrátily neb oslabily. V § 394 ex. ř. jest ustanoveno, že má strana, k jejímuž návrhu bylo povoleno zatímní opatření, dáti odpůrci náhradu za všechny majetkové újmy, které mu byly způsobeny zatímním opatřením. Stačí tudíž, bylo-li zatímní opatření povoleno, nevyžaduje se, by bylo i provedeno. Správně uznal rekursní soud, že újmou tou jsou i útraty požadované odpůrcem, poněvadž vznikly prozatímním opatřením v tomto řízení a nahradili jest podle zákona všechny majetkové újmy (srov. také t. zv. odpovědi k § 394 ex. ř.). Pro posouzení otázky, zda přísluší odpůrci náhrada podle § 394 ex. ř., jest nerozhodné, zda mu bylo usnesení o zatímním opatření doručeno jen omylem krajského soudu v Ch. před výkonem zatímního opatření, nikoli teprve při výkonu, nerozhodný jest i názor stěžovatelův o příslušnosti okresního soudu ve V. k rozhodnutí o odklad prozatímního opatření.

Citace:

Čís. 10956. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 104-105.