Čís. 85.


Tím, že spolumajitel bytu zachovává se pasivně k tomu, že druhý spolumajitel bytu uloží tam věc kradenou, nedopouští se o sobě podílnictví na krádeži. (Rozh. ze dne 4. října 1919, Kr. I. 371/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací ku zmateční stížnosti obžalovaného Josefa K. do rozsudku krajského soudu v Č. Lípě ze dne 14. června 1919, jímž Josef K. uznán byl vinným přestupkem proti bezpečnosti majetku naznačeným v § 464 tr. z., rozsudek zrušil a odkázal věc na příslušný okresní soud, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost Josefa Κ., pokud opírá se o § 281, č. 9 a) jest odůvodněna. Soud nalézací shledává ukrývání a na se převedení prken, odcizených spoluobviněnými, dle důvodů rozsudku v tom, že Josef K. prkna u sebe podržel, tudiž znovunabytí odcizené věci oprávněnému stížil a znemožnil. Než v pouhém podržení odcizeného předmětu u sebe nelze ještě bez dalšího zjištění shledávati úmyslnou činnost, směřující ku stíženi znovunabytí odcizeného předmětu poškozeným, jak jí zákon pro ukrývání vyžaduje. Rovněž neobsahuje pouhé podržení u sebe nutně aktivní zasažení, v němž mohlo by se spatřovati na se převedení odcizeného předmětu. Uložil-li pachatel krádeže, snad z důvodu, poněvadž byt s majitelem jeho sdílí, odcizený předmět v tomto bytu, neopodstatňovalo by pouhé trpění předmětu toho ve společném bytu na straně majitelově ještě na se převedení odcizeného předmětu. Nikoli jeho pasivním chováním, nýbrž zanesením předmětu do bytu pachatelem krádeže bylo opětné nabytí odcizeného předmětu poškozenému stiženo. Zjištění rozsudku po stránce té nestačí pro odsouzení stěžovatelovo ve směru § 464 tr. z. a jeví se výrok o vině na tomto podkladě právně mylným. Bylo tudiž odůvodněné zmateční stížnosti Josefa K. a sice, ježto nejvyšší soud prozatím nemá dostatečného skutkového podkladu, by ve věci samé rozhodl, dáti místo, rozsudek ve výroku v odpor vzatém zrušiti a věc, poněvadž jde již jen o přestupek, příslušnému okresnímu soudu k opětnému projednávání a rozsouzení přikázati.
Citace:
č. 573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 409-410.