č. 9764.

Stavební právo (Čechy): 1 * Pro přeměnu pozemkové parcely v parcelu stavební platí předpisy o řízení parcelačním. — 2 * Sousedem ve smyslu § 12 odst. 3 stav. řádu může býti také majitel nemovitosti, která nehraničí bezprostředně s parcelovaným pozemkem. — 3 Pozvání sousední obce k parcelačnímu řízení podle § 12 odst. 3 stav. ř. má ten účel, aby obec mohla hájiti svá subj. práva.
(Nález ze dne 18. března 1932 č. 4183.)
Prejudikatura : Neodporuje Boh. A 9416/31.
Věc: Městská obec K. proti zemskému úřadu v Praze o legitimaci k rekursu ve věci stavební.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při komisi, konané o žádosti obce P. za povolení k přeměně části pozemkové parcely č. . . ., ležící v katastru obce P., v pozemek stavební, vznesli zástupci městské obce K. řadu námitek, jimiž brojili proti navržené přeměně z důvodů, že nejsou dány předpoklady § 13 stav. řádu pro povolení žádané přeměny, zejména že po existujících cestách není možný příjezd na pozemek, jenž má býti zastavěn, že plány jsou neúplné, poněvadž postrádají profilů terénu a spojovacích cest a nejsou z nich patrni držitelé jednotlivých pozemků, dále že chybí průkaz o tom, že na pozemku bude dostatek vody pitné, užitkové a pro účely požární, že jest se obávati, že neopatrným zacházením s ohněm a pobíháním v sousedním lese bude zvýšeno nebezpečí požáru a konečně, že v nedostatku
Bohuslav, Nálezy správní 14 27 — č. 9764 —
418
zdravotních opatření jest se obávati, že povstanou nakažlivé nemoci a budou se dále rozšiřovati, ježto pravděpodobně nezůstane při stavbě jediného objektu, nýbrž dojde k zastavění většího komplexu, jež by vyžadovalo předchozího řešení polohovým plánem. Obecní zastupitelstvo v P. usnesením z 2. října 1928 povolilo žádanou přeměnu parcely pozemkové v parcelu stavební. Odvolání, jež proti tomuto usnesení podala městská obec K., zamítl okresní úřad výměrem z 9. února 1929 a další odvolání st-lky zamítl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím z důvodu, že st-lka není vlastnicí pozemku, jenž by bezprostředně hraničil na pozemek, o jehož přeměnu na stavební místo se jedná, a v důsledku toho není s hlediska zásad stav. řádu legitimována ke stížnosti.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad, odmítnuv rekurs st-lky pro nedostatek stižní legitimace její, nedospěl ke zkoumání jednotlivých námitek st-lčiných v řízení správním vznesených a nezkoumal, zda st-lka jimi hájí nějaké své subj. právo stav. řádem chráněné, a zda tato obrana její jest důvodná či nic. Tím jsou dány i meze rozhodování nss-u, jenž se rovněž zabývati může jedině otázkou, zda okolnost, že nemovitý majetek st-lky nehraničí bezprostředně s pozemkem, o který jde, vylučuje, aby obec K. vstoupila do řízení o přeměnu tohoto pozemku v pozemek stavební jako strana.
Stížnost v té příčině namítá, že obec K. přesto, že není bezprostřední sousedkou pozemku, o jehož přeměnu ve stav. pozemek jde, přece má v řízení o prohlášení tohoto pozemku za pozemek stavební postavení strany, a to: a) z titulu svého vlastnictví k pozemku (lesu), který — třeba bezprostředně nesousedil s pozemkem, o jehož přeměnu ve stavební parcelu jde, — leží v takové blízkosti jeho, že dlužno obci K. přiznati postavení interesenta v tomto řízení; b) z titulu, který má st-lka jako obec sousední vzhledem k parcelaci prováděné na blízku jejích hranic. Nss uznal stížnost v obou směrech důvodnou:
V daném případě šlo o žádost za přeměnu části pozemkové parcely na pozemek stavební. Stavební řád pro Čechy-venkov z 8. ledna 1889 č. 5 z. z. čes. nepředpisuje sice výslovně zvláštního řízení pro rozhodování o takovéto žádosti; z toho však, že stav. řád ve 3 části, jednající o stav. povolení, zřejmě naznačuje (§ 31), že ve stadiu řízení o povolení ke stavbě musí tu býti již staveniště, tedy pozemek, který již právní kvality staveniště nabyl, plyne, že jest třeba nějakého úředního aktu, kterým se pozemku této právní kvality již dříve dostalo. O tomto úředním aktu obsahuje pak výslovné ustanovení § 6 stav. řádu, který mluví o přeměně parcel pozemkových v parcely stavební a vyhražuje rozhodování o tom usnesení obecního výboru (nál. Boh. A 7611/28). Je-li takového úředního aktu pro přeměnu parcely pozemkové ve stavební třeba a má-li akt ten stejný účel, jako má povolení parcelační, t. j. zjistiti a rozhodnouti, mají-li staveniště takovou podobu, rozsáhlost a polohu, aby se na nich mohly vystavěti účelné budovy (§ 13 stav. řádu), pak vyplývá z toho, že pro řízení o žádosti za přeměnu parcely pozemkové ve stavební platí stejné předpisy jako o řízení parcelačním. — č. 9765 —
419
Ustanovuje-li § 12 odst. 3 stav. řádu, že k parcelačním komisím přibrati jest všechny sousedy, jejichž zájmů se žádané oddělení neb upravení týká, nemíní tím pouze sousedy bezprostřední, t. j. ony osoby, jejichž nemovitý majetek hraničí bezprostředně na pozemek k oddělení určený, nýbrž vůbec každého, jehož nemovitý majetek jest v tak blízkém lokál- ním vztahu k pozemku, o jehož přeměnu v pozemek stavební běží, že za- stavění jeho může jeviti určité účinky na zájmy vlastníka tohoto majetku požívajícího ochrany stavebního řádu (Srov. Budw. A 5304/1907). Nevylučuje tedy okolnost, že město K. nemá nemovitého majetku, který by bezprostředně hraničil na pozemek k oddělení určený, aby tato obec přesto měla ex titulo svého majetku postavení strany v řízení parcelačním, jestliže majetek ten jest v takové blízkosti dotčeného pozemku, že zastavění jeho dotýká se v určitých relacích stavebním řádem upravených onoho majetku. Zda v daném případě existuje takový poměr mezi nemovitým majetkem st-lčiným a pozemkem k oddělení určeným, žal. úřad nezkoumal, vycházeje z právního názoru, že jen bezprostřední sousedé mohou činiti si nárok na postavení strany v řízení parcelačním. Poněvadž tento náhled jest mylný, jest již z toho důvodu nař. rozhodnutí nezákonné.
Nař. rozhodnutí jest však nezákonné ještě z důvodu jiného. Podle § 12 odst. 3 stav. řádu může obec vystoupiti jako strana proti oddělení určitého pozemku pro účel stavební i tehdy, když ani nemá nemovitého majetku, který by ji ve smyslu svrchu uvedených vývodů legitimoval jako sousedku činiti námitky v parcelačním řízení. Cit. předpis ustanovuje totiž, že kromě sousedů má k parcelačnímu řízení přizván býti také starosta obce sousední, jde-li o pozemek ležící na blízku hranic sousední obce. Poněvadž sotva lze se domnívati, že by v takovém případě starosta obce sousední měl býti zván ke komisi pouze jako osoba přezvědná, nutno míti za to, že pozvání sousední obce má se státi k tomu cíli, aby hájila svá subj. práva, jež by navrženou úpravou v blízkosti jejích hranic mohla býti dotčena. Z těchto důvodů byla nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 613-615.