NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2641.

Ustanovení §u 45 j. n. předpokládá, že sborový soud rozhodl po jednání o své příslušnosti.
Výlučná příslušnost okresního soudu (§ 49 čís. 6 j. n.) vztahuje se i na žalobu, jíž se domáhá dílovedoucí na zaměstnavateli náhrady škody, ježto ho nepřihlásil k pensijnímu pojištění.
(Kozli, ze dne 23 května 1923, R I 435 23.) Pilař domáhal se na majiteli pily zaplacení odškodného 15000 Kč, ježto ho žalovaný nepřihlásil u pensijního ústavu jako svého zřízence. Procesní soud prvé stolice (krajský soud) žalobu z věcných důvodů zamítl, odvolací soud sám od sebe zrušil rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Žalobce jakožto pilař, zaměstnaný v rámcové pile žalovaného, uplatňuje oproti svému zaměstnavateli nárok na náhradu škody, ježto ho žalovaný jako svého zřízence nepřihlásil u pensijního ústavu k pojištění. Jednak v žalobě bylo tvrzeno, jednak ve sporu bylo zjištěno, že jeho denní plat činil 30 Kč, že tato mzda mu byla placena každých 14 dnů a že mimo to mu byly poskytovány bezplatný byt, otop a osvětlení a že pila měla svou zvláštní správu a že žalobce byl členem spolku zemědělských a lesních dělníku. Jest proto žalobce pokládati za pomocného dělníka po rozumu §u 73 živn. řádu a na rozepři, o kterou jde, hleděti dlužno jakožto na rozepři, která vznikla z povinnosti, mající svůj původ ve smlouvě služební a v poměru pracovním. Rozepře druhu takového náležejí však dle §u 37 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. a §u 49 čís. 6 j. n. nehledě k hodnotě sporného předmětu před soud okresní. Dle §u 104 j. n. nemohou záležitosti, náležející před soud okresní, vzneseny býti na sborový soud prvé stolice. Tomu nikterak nevadí ustanovení §u 45 j. n., neboť toto má na mysli pouze případ, že sborový soud prvé stolice jednal a výslovně rozhodl o otázce své věcné příslušnosti, kterýchžto předpokladu tu není. Ježto tudíž napadený rozsudek byl vynesen soudem, který dle §u 104 j. n. ani výslovnou úmluvou stran nemůže pro tento spor se státi příslušným, bylo dle §u 471 čís. 7 a §u 477 čís. 3 c. ř. s. rozsudek i řízení jemu předcházející usnesením v sezení neveřejném zrušiti jako zmatečné a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobcovu.
Důvody:
Napadeným usnesením byl rozsudek krajského soudu i s předchozím řízením zrušen pro zmatečnost, poněvadž rozepře měla býti dle §u 49 čís. 6 j. n. zahájena a provedena před soudem okresním a sborový soud se dle §u 104 j. n. ani ujednáním stran nemohl státi pro ni příslušným. Ve stížnosti dovolává se žalobce předně §u 45 j. n., dle něhož rozhodnutí sborového soudu první stolice o jeho věcné příslušnosti nemohou býti napadena z důvodu příslušnosti okresního soudu. Neprávem, již odvolací soud odůvodnil správně, že dle doslovu tohoto předpisu, jenž pro svou výjimečnost se musí přesně vykládati, jsou neodporovatelna jenom rozhodnutí, vydaná na základě jednání o námitce nepříslušnosti. V projednávaném případě jednal sice procesní soud odděleně o námitce věcné nepříslušnosti, ale omezil toto jednání výslovně za souhlasu stran na druhý žalobní nárok, totiž na zaplacení 3600 Kč. Ohledně nároku na náhradu škody 15000 Kč nebyla otázka věcné příslušnosti sborového soudu vůbec v první stolici vzata v úvahu, a neměl první soud důvodu, by vydal v tomto směru nějaké rozhodnutí. Bezpodstatnou jest také další námitka stěžovatelova, že není zažalován nárok z pracovní smlouvy, nýbrž nárok na náhradu škody pro nesplnění zákonné povinnosti. V §u 49 čís. 6 j. n. přikazují se okresnímu soudu všechny spory ze služebních a námezdních smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanými dělníky bez ohledu na jejich předmět tedy také spory o náhradu škody. Právní důvod žaloby spočívá v tomto případě v tom, že žalovaný porušil prý povinnost mu jako zaměstnavateli žalobcovu náležející, by ho přihlásil k pensijnímu pojištění. Jedná se tedy o porušení zákonné povinnosti, uložené zaměstnavateli vůči dělníku a závislé na obsahu námezdní smlouvy. Takový spor má všechny náležitosti sporů, v §u 49 čís. 6 j. n. uvedených. Konečně vytýká žalobce napadenému usnesení, že ho prohlašuje neprávem za pomocného dělníka ve smyslu § 73 živn. řádu, a že toto zjištění spočívá na neúplném řízení. Dle vlastních udání může však žalobce, jenž bral denní mzdu, býti pokládán v nejpříznivějším pro něho případě za dílovedoucího, a i pak náleží jeho žaloba dle §u 49 čís. 6 j. n. před soud okresní, neboť dílovedoucí jsou tam jiným dělníkům postaveni na roveň.

Citace:

č. 5653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 887-889.