Č. 8163.

Volby. — Řízení správní: Správní úřady nejsou kompetentní rozhodovati o nároku člena reklamační komise na odškodné ve smyslu § 15, odst. 3 zák. č. 633/19.
(Nález ze dme 10. října 1929 č. 16 721.)
Prejudiktatura: Boh. A 7290/28.
Věc: JUDr. Erich T., advokát v L. proti ministerstvu vnitra o odškodné za účast v sezeních reklamační komise podle zák. o stálých seznamech voličských.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáními z 22. ledna 1925 a 1. července 1925 požádal st-l o vyplacení odškodného za svou účast při sezeních reklamační komise v Praze ve dnech 21. ledna 1925 a 30. června 1925 a sice v prvém případě částkou 242 Kč a ve druhém částkou 870 Kč. Zsp v Praze vyměřila mu toto odškodné ponízem 72 Kč. V odvolání proti výnosu zsp-é trval st-l na vyplacení plných požadovaných částek, min. vnitra však nař. rozhodnutím odvolání nevyhovělo.
Maje přezkoumati zákonnost tohoto rozhodnutí, musil nss především uvážiti, byl-li žal. úřad k jeho vydání kompetentním.
Ve sporném případě jedná se o nárok na odškodné z důvodu členství v reklamační komisi, zřízené podle § 11 zák. o stálých seznamech voličských z 19. prosince 1919 č. 663 Sb. pro statutární města u polit. úřadu zem. Odškodné platí, jak stanoví § 15 odst. 3 tohoto zák., stát. Obsahem nař. rozhodnutí je tedy výrok o nároku st-lově proti státu z určitého poměru veřejnoprávního.
Podle § 1 zák. z 2. listopadu 1918 č. 4 Sb. nároky toho druhu, pokud nepřísluší o nich rozhodovati dle § 2 č. 6 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. nss-u, lze uplatňovati žalobou u řádných soudů a příslušným jest v prvé stolici zem. soud v Praze. Ve smyslu dovolaného tu § 2 č. 6 zák. č. 3/18 rozhoduje nss o nárocích proti státu tenkráte, rozhodly-li již o nárocích těch v mezích své příslušnosti v instančním pořadí úřady správní a jde-li toliko o přezkoumána tohoto rozhodnutí.
O sporném nároku st-lovu rozhodla v prvé stolici zsp a žal. úřad odvolání proti tomu podanému nevyhověl z důvodů v odpor vzatého výnosu 1. stolice. Rozhodovaly tedy v daném případě správní úřady v instančním pořadu, a jde jen o to, rozhodly-li i tak v mezích své příslušnosti, neboť jen pak by byl podle cit. § 2 č. 6 zák. č. 3/18 povolán toto rozhodnutí přezkoumati.
Zákon o stálých seznamech voličských č. 663/19, na jehož základě bylo jak rozhodnutí zsp-é tak i rozhodnutí žal. úřadu vydáno, neobsahuje žádného ustanovení, kterým by rozhodování o nárocích členů reklamační komise na odškodné z důvodu účasti na sezeních této komise bylo přikázáno do kompetence správních úřadů. Ustanovení takové nelze spatřovati zejména ani v § 18, podle něhož zákon provede min. vnitra, poněvadž z pouhé všeobecné klausule o provedení zákona kompetenci správních úřadů k rozhodování o nárocích zmíněného druhu dovoditi nelze. Rovněž žádným jiným předpisem není rozhodování o takových nárocích vyhraženo úřadům správním.
Z toho plyne, že nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem nepříslušným a bylo je proto jako nezákonné zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno vejíti na meritum sporu.

Citace:

č. 8163. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 241-242.